About spoon

https://spoonandotherthings.com/

neony

Zacala jsem zase chodit do skoly, delam si kurs CADu – prestoze v nem uz delam pres 10let nemam zadnou formalni kvalifikaci a ted mi to prislo jako docela dobra doba osvezit si teorii. V budove kde ma nase skola prostory je vice subjektu. Chodbami vyssich pater se prohaneji studenti vsech barev a dole v prizemi prosvecovaly jedna okna barevne neony. Par dnu jsem obchazela budovu ze vsech smeru ale ani zvenku ani zevnitr jsem do tech prostor nemohla najit zadny oznaceny vchod. Uz jsem se pomalu smirila s faktem ze pujde o soukrome pronajate prostory na dilnu, nikoliv verejnou galerii ale stejne mi to nedalo. Na prvnim patre byly neony ozdobeny steny kavarny zvane Kitchen a ja byla rozhodnuta dozvedet se neco vic o jejich zdroji. Dnes jsem sla zase chodbou a dvere do studia byly pootevrene. A tak jsem za ne vzala a nakoukla jsem dovnitr. Odmenou za odvaznost mi bylo seznameni s majitelem firmy Neilem, prohlidka a provedeni jeho studiem, osvetleni zalezitosti vyroby a nastineni cen.

Nemohla jsem se jeho studiem dostatecne nakochat, nejradsi bych se tam nekde usadila pro zbytek dne. Obrazy a fotky na stenach, sochy, plotr a velky plachty pismen rozkreslenych v CADu, dratky a skleneny trubice. Detaily a dekorace svedcici o zabydlenosti mista. Prostor nabity kreativitou a zarici nejen neony ale pozitivni energii.

Dneska jsem pozitivne nabita!

neon

Ted kdyz o tim premyslim pripada mi ze dost z jeho hotovejch veci byly veci ktery delal sam pro sebe a ty vzkazy maji dost hluboky podtext. Je v tom poezie. Umeni. Neni to zakazka na kseft kterou si nekdo objednal a nevyzvednul. Proste si hraje, dela co ho bavi. I kdyz ty ceny za mensi veci ktery mi ukazoval zacinaj na par stovkach liber, proste nevidim jako realny ze by si ta vecne prazdna kavarna mohla dovolit nekolikametrove kusy. Spis to tam ma jako vlastni instalaci ze solidarnosti. I kdyz pod tim nema logo a vizitky svoji firmy. Hmmm

Jsou veci mezi nebem a zemi….

Road trip

I was doing the ordinary school run and shopping trip today and stopped for a petrol at New Cross. When I was getting out of the car and reaching for the pump, I had two short memory flashbacks.

One was my first filling at this very same petrol station near Sainsburys 3 years ago. It was in the evening, I was alone, half scared and half amazed by the fact I am actually doing it by myself. After I filled the tank, screwed the top back on, closed the door and went to pay, my knees were bit wobbly. Coming out of the shop, starting up the car and putting the music on felt like a scene from a movie. I was the main star there. The feel of freedom was imminent, you could smell it, breath it, hear it, almost touch it.

The second flashback wasn’t a big jump in time. Two weeks ago, I was at the same spot, the same pump perhaps, after we just made a journey from Prague. Car boot filled up with bags and stuff, inside three sleeping bodies. Two little ones at the back and one tall, curled up at the front passenger seat.
Did I really make it there and back? It seems and feels like ages ago. Like it never happened. Like I haven’t travelled up and down the country and, indeed, Europe.

I felt suddenly strong sympathy for this old rusted piece of metal, for taking me there, for not letting me down. What an adventure! Shall we do it next year again? I bet we could!

car

Poklady

Cestou z odpoledni druziny jezdime s detma pres Deptford market. Rikam jezdime ale jezdej jen oni dva – na kolobezkach, a ja jdu nekde daleko za nimi, zastavuju se ruzne, upravuji tasky s nakupy v rukou, sluchatka s hudbou na usich, kontroluju smsky, vzkazy na WhatsAppu a FB (ted trochu prehanim but you got the idea..) Zacina to zeleninou, rybama a podobne, tam uz mam svy oblibeny mista – na hlavni tride.

Ve stredu, ctvrtek a patek a snad i v sobotu rano je pred divadlem Albany v Depfordu rozlozeny blesi market. Cestu lemuji stanky jeden vedle druheho, zbozim pretekajici. Stare naradi a harampadi, prectene knizky, okopane boty, rozbite i funkcni hracky, starozitne sklenicky a talirky, dekorace, koberce, nabytek, veci z pozustalosti pokryvaji veskere okolni prostranstvi a lide se jimi pozvolna probiraji a licituji s prodejci ceny.

Uz se mi podarilo ukoristit lecjaky poklad. Krabici plnou veci na siti, niti bavlnek a knofliku, presne takovou jakou mela babicka. Dva drevene barevne supliky na kolecka ktere maji deti jako ulozny prostor na hracky. Elektronicke klavesy. Stinidlo na lampu ktere slouzi jako rozptylka svetla ze svicky, to byla laska na prvni pohled! Sklenicky na vino ktere jsou kazda jina a prece stejne.

A ted jsem prisla na dalsi “rozmer” tohoto trhu. Nejen ze na nem od rana pres den ziskate veci za hubicku. Odpoledne a navecer, presne v dobe kdy se pres nej vracime domu, se tam uklizi, prodejci jsou uz sbaleni a pryc, nastupuje uklidova ceta – zametaci a auta ktera svazi odpadky. Zeme je stale pokryta hromadami veci, a mne dlouho nedochazelo, ze jsou urcene na vyhozeni. Porad u toho paberkuji lide, ale uz neni komu platit.

Samuel miluje nachazet drobne koralky, maticky, sroubecky, soucastky veci, rezata kolecka a podobne zalezitosti, a pak si z nich doma pomoci bluetaku a papirku a dratu delat roboty a dlouze si s nimi hrat a povidat.

I mne bavi nachazet poklady. Jako treba dneska.

Image

Tak se priznejte, kdo by se za nas stydel na tom smetaku? :DDDD

Začaly nám prázdniny

Dneska jsem měla celý den pro Samuela, Roxana byla ve školce. Stihli jsme spoustu věcí – asi proto že nebylo kam spěchat, došlo na hlouposti, vtipy, moudrosti, dívání se z očí do očí, cákání vody v bazénu, jízdu bláznivým tobogánem, přípravu do školy, odběr krve v nemocnici, návštěvu zverimexu, řízení, parkování, zase řízení a zase parkování, průzkum bazaru se starožitnictvím kde jsem ulovila úžasný obraz, čekání na oběd který jsme si vzali do parku a snědli na laviččce u hřiště, setkání s kamarády.

Takhle by se mi to líbilo…když přičtu úžasný včerejšek a očekávání s nadcházejícím víkendem – I couldn’t be happier!

Image

Samuel’s Good Bye Card

Image

Myslim ze tohle si Samueluv ucitel na lednicku neda. Ne snad proto ze karta na rozloucenou je ozdobena hrozinkama a susenym bananem a obsahuje celkem nezbytne housenky, ale predevsim proto ze by byla konstantni pripominkou toho jak Samuela za necely rok vubec nic nenaucil. Jeho spelling je zoufaly! Nechala jsem ho to udelat uplne samostatne a tohle je vysledek. Dneska jsem mela “review meeting” v nove skole po dvou tydnech “settlingu” a je evidentni ze je akademicky pozadu. Rukopisy jinych deti ktere mi zastupkyne reditelky ukazovala mne pak cestou do prace pronasledovaly a zcela urcite nastane doma pevnejsi rezim s pripravou do skoly! A hura za zmenu, uz byla zapotrebi!