Uz asi po stosedmdesatyosmy se pokousim odpovedet na komentar k BB v predchozim prispevku ale robot zdejsiho servru mi to soustavne maze takze mi nezbyde nez o tom rozvinout teorii tady.

2danuwaanalihi: a divas se na to? Co presne myslis tim ‘nechutny’? Sociologicky slozeni osazenstva, dramaturgii poradu? Je to show takze nikdo asi v zadny intelektualsky ci naucny aspekt nedoufa. Selekce zajemcu mela jako prvni kriterium urcite sledovanost (tj. konflikt). Cetla jsem ze Channelu4 pokrejou zisky z BB rozpocet na pristi rok. Mne by spis zajimalo z jakyho potencialu vybirali – kdyby treba zverejnily nejaky statistiky (prumerny IQ uchazecu a tak – prochazej prej dost dukladnejma testama).

Na druhou stranu kdyz by byly ty testy tak dukladny asi by se tam nedostal ten chudak Shabbaz kterej vyhrozoval sebevrazdou on-line a je udajne dosud nekde pod dohledem psychiatru pote co mu BB doporucil ‘srovnat se se spolubydlicima nebo vypadnout’ (pro ty co nejsou v UK jen nastinim situaci: ostatni se proti nemu bez vyjimky spikli a naprosto ho odizolovali, v jednu chvili dokonce fyzicky – na zahrade – sledovat to bylo jak nahlizet na piskoviste deti predskolniho veku), bohuzel tahle figurka byla uz od zacatku silne psychicky labilni (a s problemama zneuzivani a nasili z detstvi a vyobcovanim z rodinnych kruhu – jako gay muslim) takze je tam hodne otazniku jestli s timhle vyberem neprekrocili hranici.

O dalsich typkach by se daly psat podobny sagy ale ja mam ted neco dulezityho na praci tak to sem prasknu protoze mne to nebude bavit psat po stosedmdesatydevaty

Vubec je zajimavy jak naky komentare mizej v MATRIXU – chapu ze server je ostrazitej proti spamu, a fer enough – nebere ‘Copy a Paste’ – coz je sice pakarna ale budiz. Ale ze nebere ani poctive vytukanej a vypocenej text? To uz je s prominutim k na****ni. A zkousela jsem to z Exploreru, Firefoxu, z compu v praci, doma, proste se obcas nezadari ani tuk.
A nejde jen o moje komentare na swym wlastnim blogu, stalo se mi to u Loba a Elesky (sorry!) nenecha to ani track odkud to jako chtelo prijit (IP).
Je to hrozna pruda to tukat znova.
No asi placu stejne na nespravnym hrobe tak jdu na tu veceri
Zatim Continue reading →

Tenhle vikend byla jedna nekoncici rada radovanek a veseli. Continue reading →

Od soboty se furt neco deje a teprv vcera se douklizely posledni sklenicky a skladaci zidle, pytle s odpadkama jsou porad za dverma protoze popelnice jsou plny. Dneska je prvni den kdy pujdu spat pred pulnoci a kdy nebudu nic organizovat, zarizovat, shanet. Ranni vstavani v 6.30 v obejvaku kde se jeste daj najit plechovky od piva a nedopity lahve s konakem, zadna TV, noviny, zadny pocitac a natoz blog, v kuchyni vse vzhuru nohama.
Takze chronologicky prehled (pozdejc doplnim fotkama): Continue reading →

11.25pm,
3 caje a zbytek cervenyho vina ‘Echo Falls’, Merlot, California (darek)
pocet posmrkanejch papirovejch kapesniku: 3balicky
—- Continue reading →

….

stredecni a nize popsanou navstevu u doktora jsme zakoncili vecer s Franklinem posezenim na zahradce nezname hospody pobliz Old Street tube, popijenim Staropramenu a planovanim zivota s handicapem. Franklin byl statecnej a ujistoval mne ze mne neopusti a bude mne vsude vodit a zkusmo jsme si zahrali par scenek z denniho zivota kde ja jako slepec musim vse nahmatavat a prislo nam to zabavne.
Po veceri a dalsich pivech a cigaretach (mimochodem podle jednoho clanku na internetu kuraci a alkoholici maji statisticky vetsi sklon k deformacim a nemocich ocni sitnice) jsme se zacali presunovat autobusem smer jih londyna, ale jak jsme tuto cast neznali, a ja jeste trochu oslepla ocnima kapkama, byli jsme ve vseobecnem okouzleni nocnim centrem a zastavili se cestou v dalsi hospode se sezenim venku, a dali par Budwaiseru a pak doma ve vseobecne povznesene nalade tancili a laskovali (viz foto)

zadnej bolehlav, zadny puchejre z novejch sandalku, to prislo az vcera (jina historka kterou sem cpat uz nebudu) Continue reading →

Uz jsem tu druhej rok a zatim jsem nic nepotrebovala. Pred tejdem jsem ale zacala mit problemy s videnim na levy oko.
Franklin si vyhodil zada pri fotbalu, tak jsme ruku v ruce zasli v pondeli k nejblizimu ‘obvodakovi’ – local GP (General Practice) se zaregistrovat. Po vyplneni dotazniku s otazkami typu: Sportujete? Jite zdrave? Kourite? Kolik denne? Pijete? Kolik sklenicek piva/vina v prumeru tejdne? atp, jsme byli s usmevem vykazani ven, ze to bude trvat tri dny overit nase udaje (prestoze k adrese nechteli videt zadnej proof of address) a pak ze si muzem zavolat pro appoitment. Ja ze budu mit nejdriv ‘Health check’ a mam prinyst vzorek moci. Vybavili nas letackama a mne plastovou ampulkou a byli s nama hotovy. Pulka dne pryc, jela jsem rovnou do prace, Fr. se odbelhal domu (vzal si day off). Ve stredu ve 12 jsem se dostavila na domluvenej ‘health check’ – kterej se sestaval ze stejnejch otazek ktery jsme predtim vyplnili do formulare, tentokrat to sestra pracne tukala do pocitace v nejakym DOSovym systemu. Zvazila mne a zmerila tlak, vedla konverzaci stylem znudeneho tlachani, venku bylo nadherne a ona neopomela poznamenat ze ‘nemuset pracovat a bejt venku bylo by lepe ze?’ a ja se sesouvala na zidli bezmocnym tichym vztekem pri predstave dalsiho zabiteho dne kdy mi v praci hori tremin odevzdani projektu. Po vsech tech administrativnich ukonech uz mne zase byla pripravena vykazat ale ja se nechtela nechat: Kdy si muzu sjednat nejblizsi appointment s doktorem? Musite zavolat zitra rano na recepci a oni vam daji termin. Nemuzu tam zajit ted cestou domu a zabookovat si ten termin rovnou? Ne, to oni nemaji radi, reknou vam: zavolejte si rano. Ale muzu se vam mrknout do systemu kdo je kdy volnej a zabookovat vas tam rovnou. Souhlasim a ona lovi v pocitaci data s jazykem na hornim rtu, neni technicky tak zbehla jak konverzacne….a uz neco nachazi….dnes v 5.30pm? A ja se rozhoduji, je 1 odpoledne, slibila jsem v praci ze tam budu kolem 2-3, a ze zustanu dokud to neudelam. Prijedu-li ve 2 s terminem prohlidky v 5 budu muset skoncit ve 4 a to nema ani cenu tam jezdit. Mam chut mavnout rukou nad jeji nabidkou a zapomenout ze jsem kdy co od jakyho doktora chtela. Vysvetluju ji ze tenhle tejden jsme v praci strasne bizi a ze si zavolam asi v pondeli, ze stejne ten doktor mne pravdepodobne jen doporuci jinam, ze kvuli 10min prohlidky nechci zabit celej den, ona si nechava vysvetlit v cem je muj problem, pak odbiha a privadi doktora s malym kufrikem, kterej se mi do oka diva, po te co mne nechal cist pismenka na zdi (na levy oko jsem nevidela ani to nejvetsi pismenko) pokousim se mu vysvetlit jaky vidim skvrny a tmu, on se tvari nesmirne vazne a sepisuje mi doporucujici dopis na pohotovost NHS ocni kliniky na Old Street. Nevim jestli takhle vazne se tvari porad, nicmene poradne mne vydesil a rozjela jsem se tam rovnou.

Vylezam z metra, vypravim se intuitivne smerem kde tusim ze by nemocnice mohla byt, je kolem druhe odpoledne, slunce mne oslepuje, ztracim se, koukam na mapu a neschopna se zorientovat, ptam se na cestu nejakeho stavebniho delnika co vypada jako portugalec. Tamhle v te ulici ze ktere jste prisla je na zemi takova zelena cara, vsimla jste si ji? Jo. Tak te se drzte, ta vas tam dovede. OK, vracim se a drzim se zeleny cary, je to neco jako 10cm pruh asfaltovyho nateru uprostred chodnika, zrejme ma specialni povrch protoze za chvili potkavam slepce s bilou holi ktery si to masti proti mne s naprostou a neomylnou presnosti, cara ho spolehlive naviguje.
Dorazim do Moorfields Eye Hospital, nachazim Accident & Emergency department, po trose zmatkovani se stavim do fronty na ‘vstupni pohovor’ se sestrou (nejak jsem vytusila ze sezenim v cekarne aniz bych se nekde nejak nekomu ohlasila bych se asi volani sveho jmena nedockala). Ve fronte je asi 5lidi ale nikomu z nich netrci vidlicka z oka, v cekarne si nekteri ctou, nekteri koukaji na TV, nikdo nekrvaci ani nenarika, moje predstavy o pohotovosti berou kvapem zasve.
Cela nemocnice je moderni, cista a krasna. V cekarne jsou polstrovane pohodlne sedacky, v dalsi cekarne kam jsem se premistila pozdejc je dokonce detsky koutek s hrackama a ‘hristatko’ – barvy na zdech jsou pestre a vesele, pacienti jsou pestrou smesici vsech narodnosti a veku, v ‘hristatku’ je mlada maminka s malym, asi 3letym klucinou, ma moderni dziny ale hlavu a horni cast tela zabalenou do cerneho satku a jako spravne muslimske zene ji vykukuje z obliceje jen nepatrna cast kolem oci. (ehm…vzdycky mne fascinoujou v obchodech mlade muslimky nakupujici znackove obleceni ktere nikdy nikdo pod tema habitama neuvidi, ze by to delaly opravdu jen pro manzela?)

Nasledovalo dalsi kolo ‘pohovoru’ , tentokrat s nejakou asistentkou (jen se vyptala na zakladni veci a ‘predzvejkala’ muj problem pro pozdejsi prohlidku doktorem – aby ten zrejme neztracel cas) – cetla jsem opet pismenka ( a opet videla stizi jen svetelnou tabuli), davali mi barevny test, jine testy, svitili do oka, brali krev na hladinu cukru, znovu merili tlak, predavali si mne jak pokusnyho kralika. Cekani bylo asi 3hod ale po prvni prohlidce to nabiralo spad. Jeste jsem si v cekarne cetla knizku ale pozdejc mi rozkapali oci (aby videli lip dovnitr) a pak uz jsem si cist nemohla. Rozsirily se mi zornice a na svetlo v pristroji jsem nereagovala uhejbanim oka, nejak znecitlivelo, zirala jsem tupe pred sebe a smirovala se v duchu s budoucnosti slepce.
Sestra spatne skryvala svou soustrast nad moji situaci, poplaseni, chaos a zaroven nadseni nad ‘skutecnym’ pripadem. Byla asi novacek a unavena starsimi hypochondrickymi obcany, kteri, v duchodu, a majic doktory zadarmo, nachazi v takto stravenem casu jiste uspokojeni a pocit, ze pro sebe neco delaji. (anebo jsem paranoidni)
Kazdopadne se nade mnou vystridalo par doktoru a kdyz prvni odesel s tim ze ‘nekoho privede kdo urcite bude vedet co s tim), trochu jsem sama znejistela.
Nastaval vecer, nikdo mi stale nebyl schopen vysvetlit ani zhruba co v oku videj a co by to mohlo bejt a co bude dal, chtelo se mi brecet, textovala jsem s vypetim zraku s kolegou v praci ze dnes neprijdu a s pritelem at pro mne prijede a pak mi rekli ze mne objednaji na dalsi, specialni vysetreni ale ze to bude par dni trvat dostat ‘appointment’, ze mi to poslou postou domu.
Zadna rada ceho se vyvarovat, cim je to zpusobeny, o co jde. Jen ze to je neco se sitnici (retina) a pak slovo Maculopathy, ktery prej at si najdu na googlu a ze se tam doctu spoustu straslivejch veci, ale at prej se nedesim, ze zatim nevedej nic konkretniho.
Tak ja jdu studovat ty nemoce a pripravovat se na nejhorsi. Continue reading →

Moje patecni breky nad celkovou bezprizornosti, rozplizlosti a neutesnosti situace byly behem vikendu nahrazeny postupne: opileckym smichem nad pointless historkama okolnich opijejicich se kumpanu, bezbrehou fascinaci naprosto nepodstatnejma vecma po vyhuleni prvniho jointu, totalni uchvaceni kazdym kolemjedoucim policajtskym autem se sirenou (a ze jich BYLO za tu noc!), opakujicim se pocitem ze zazivam scenu z nejakeho filmu, tichou nocni scenou sverovani a sdileni a nahleho nadhledu na vse i sebe, nedelnim hysterickym zachvatem ktery doprovazelo m.j. tristeni mobilu o zed, fyzicka ujma kterou jsem zpusobila svemu priteli bitim (!) – ovsem byla to katarze nezbytna pro dalsi pozitivni vyvoj – nasledovalo odpusteni a usmireni.
Takze 7.den trapeni, pochyb a bezmoci se zhoupl do prvniho dne slasti a rozkosi z pocitu ze spravneho rozhodnuti.
Boze jak bych si prala aby tenhle pocit zustal natrvalo. Urcite zustane zafixovanej alespon pro tuhle chvili v case. Neni nad to odpustit hrisnikovi – taky si to nekdo tak uzivate?
lol Continue reading →

Tropicky vedra pokracujou. No dobre ja vim, neni to nic objevnyho, proste je venku hezky, cesta z prace autobusem zacina bejt k nepreziti, a pobyt v kanclu ostatne taky, zamrizovanym oknem velkoplosne kancelare vidim pres dratene pletivo odraz odpoledniho slunce na hlinikove fasade sousedni budovy. Pokud teda nemame stazeny jeste rolety (a k tomu rozsviceny svetla – trochu psycho ale kvuli reflexim na monitorech je to proste nezbytny). Takze si jenom PREDSTAVUJU jaky je to v parku. Nebo radsi ne.
Po dvouletym pobytu v centru Londyna se muj pojem ‘priroda’ opravdu zuzil na ten park, bohuzel. Vrcholem blaha je svalit se do travy a doprat si piknik v podobe sendvice a vina, ostatni parecky nebo rodinky rozvalene po dekach na dohled (a casto i doslech). Pak jsou parky kde lze delat veledulezite a velekulturni prochazky podel nejaky vody, kde nejspis naky starenky nebo maminky s detma budou krmit labute nebo aspon holuby (a kdyz ani to ne tak urcite veverky – ty jsou vsude). Taky jsou tam zahrady se zahonama ruzi, kde ale obchazite a preskakujete turisty kteri si tam delaji pamatecni originalni a unikatni fotky.
O vikendu, pokud se dostanu pres svoji (neustale rostouci) nechut neco delat (muzeme tomu rikat lenost anebo mozna nedostatek motivace – nebo trpim mozna jarne/letni depresi a libuju si v tom byt ‘budizknicemu’, nevim), pustim se nejdriv do domacich praci na ktery pres tejden (pozdne vecernich prichodu a casnych rannich odchodu) nebyl cas : uklid, nakup, vareni, prani. Pak vetsinou zkejsnu na internetu chatovanim nebo zbuhdarmym brouzdanim po siti. Vecer kdyz se setmi uz se mi tuplem nechce nikam jit. Kde jsou ty doby kdy jsem byla ochotna vyrazit klidne i uprostred noci do klubiku za dobrou hudbou ci kamosema. Dneska mne zase tahne Michael na University of Dub v Brixtonu. Vim ze to nezacne pred 11pm. Tou dobou uz budu lezet na gauci u tv a nic mne neprinuti se jit oblikat a chystat mezi lidi.
Obcas jsem se aspon vypravila na nejakou vystavu ale dlouho uz jsem necetla kulturni prehledy, prestala jsem organizovat navstevy hospod a klubu a volat a textovat kamosum. Nejak tu kazdej zesobecti, cas mu prijde cennejsi a chce ho venovat vyhradne sobe. Preorientovala jsem se vic dovnitr a nachazela uspokojeni ve vsednich vecech partnerskeho zivota. Takovy uspokojeni z toho ‘bejt usazena’ jsem ani necekala ze budu zazivat LOL. No, ted prochazime zkouskou ohnem a mne to nak prestava vsechno trhat zily. Asi ke skepticismu zacinam bejt taky cynik. Nejak bylo, nejak bude. Continue reading →

Pomoc!!! je tu strasny horko. Asi se v kanclu uvarim. Vsechny okna dokoran, rolety stazeny, asi za chvili pustime vetraky, a co budem delat v lete to fakt nevim. Pocitace topej, ja naprosto nepripravena na takovej teplotni zlom jsem navlecena do dzin, cerny lneny kosile a obuta do kotnickovejch cernejch martensek. Vim ze venku se slecny prohanej v koralkovejch sandalich, vcera jsem jich par videla, ale prislo mi to predcasny. Ostatne tady kdyz vyleze slunicko anglani hned vytahnou slunecni brejle (a kdyz se ochladi maj okamzite cepice a saly – o nasi zime mej predstavu asi jako my o Sibiri). No ale fakt to dnes tezce vydejchavam, premejslim jestli by me zachranilo cigarko na terase + silny kafe, ale nejak o tom pochybuju. Uz ani sedet nemuzu. Uf, umirraaaaaaaaaaaaammmm
bleeeee
chci sedet na letny na stanku u pifka a povidat si se stepanem nebo pepinem a pozorovat dredare okolo, typky na bruslich, pejskare, pohodare…dlouhej kour…….
fffm Continue reading →