Big Brother

Uz asi po stosedmdesatyosmy se pokousim odpovedet na komentar k BB v predchozim prispevku ale robot zdejsiho servru mi to soustavne maze takze mi nezbyde nez o tom rozvinout teorii tady.

2danuwaanalihi: a divas se na to? Co presne myslis tim ‘nechutny’? Sociologicky slozeni osazenstva, dramaturgii poradu? Je to show takze nikdo asi v zadny intelektualsky ci naucny aspekt nedoufa. Selekce zajemcu mela jako prvni kriterium urcite sledovanost (tj. konflikt). Cetla jsem ze Channelu4 pokrejou zisky z BB rozpocet na pristi rok. Mne by spis zajimalo z jakyho potencialu vybirali – kdyby treba zverejnily nejaky statistiky (prumerny IQ uchazecu a tak – prochazej prej dost dukladnejma testama).

Na druhou stranu kdyz by byly ty testy tak dukladny asi by se tam nedostal ten chudak Shabbaz kterej vyhrozoval sebevrazdou on-line a je udajne dosud nekde pod dohledem psychiatru pote co mu BB doporucil ‘srovnat se se spolubydlicima nebo vypadnout’ (pro ty co nejsou v UK jen nastinim situaci: ostatni se proti nemu bez vyjimky spikli a naprosto ho odizolovali, v jednu chvili dokonce fyzicky – na zahrade – sledovat to bylo jak nahlizet na piskoviste deti predskolniho veku), bohuzel tahle figurka byla uz od zacatku silne psychicky labilni (a s problemama zneuzivani a nasili z detstvi a vyobcovanim z rodinnych kruhu – jako gay muslim) takze je tam hodne otazniku jestli s timhle vyberem neprekrocili hranici.

O dalsich typkach by se daly psat podobny sagy ale ja mam ted neco dulezityho na praci tak to sem prasknu protoze mne to nebude bavit psat po stosedmdesatydevaty

Vubec je zajimavy jak naky komentare mizej v MATRIXU – chapu ze server je ostrazitej proti spamu, a fer enough – nebere ‘Copy a Paste’ – coz je sice pakarna ale budiz. Ale ze nebere ani poctive vytukanej a vypocenej text? To uz je s prominutim k na****ni. A zkousela jsem to z Exploreru, Firefoxu, z compu v praci, doma, proste se obcas nezadari ani tuk.
A nejde jen o moje komentare na swym wlastnim blogu, stalo se mi to u Loba a Elesky (sorry!) nenecha to ani track odkud to jako chtelo prijit (IP).
Je to hrozna pruda to tukat znova.
No asi placu stejne na nespravnym hrobe tak jdu na tu veceri
Zatim Continue reading

Sobotni Garden party

Od soboty se furt neco deje a teprv vcera se douklizely posledni sklenicky a skladaci zidle, pytle s odpadkama jsou porad za dverma protoze popelnice jsou plny. Dneska je prvni den kdy pujdu spat pred pulnoci a kdy nebudu nic organizovat, zarizovat, shanet. Ranni vstavani v 6.30 v obejvaku kde se jeste daj najit plechovky od piva a nedopity lahve s konakem, zadna TV, noviny, zadny pocitac a natoz blog, v kuchyni vse vzhuru nohama.
Takze chronologicky prehled (pozdejc doplnim fotkama): Continue reading

street art I

tri obrazky ze ctvrti Soho Ty xichtiky lemujou vstup do jednoho obchudku se streetwearem takze asi pujde spis o komerci ale i tak jsou dobry. Vidim tam urcitou podobnost s ilustracema ve sloupku sobotni prilohy Guardianu (All Ears) ale to nevim jestli nekdo ctete, kdyztak sem dam pozdejc par nascanovanej grafik. Pro nespavce tady je link na docela dobrou galerii (s dalsima linkama) online collection of street art photographed in and around the streets of East London. Par veci z Londyna je taky na tomhle website . Neznamejsi je asi BANKSY, kterymu se podarilo vybudovat si sqelou image (jeho dila maj komercni uspech a kupujou je celebrity), ackoliv (nebo prave proto) ze jeho identita zustava utajena. Nevimproc si ulitava na krysach ale mne se jeho veci hodne libej. Skoro vsechny. Dost jsem se zasmala kdyz se v novinach objevilo jak propasoval do muzea tu kresbu na kameni kde pravekej clovek tlaci nakupni trolley. Lezelo to tam jako exponat par dni. Vivat Banksy :-) Continue reading

Going crazzy

….

stredecni a nize popsanou navstevu u doktora jsme zakoncili vecer s Franklinem posezenim na zahradce nezname hospody pobliz Old Street tube, popijenim Staropramenu a planovanim zivota s handicapem. Franklin byl statecnej a ujistoval mne ze mne neopusti a bude mne vsude vodit a zkusmo jsme si zahrali par scenek z denniho zivota kde ja jako slepec musim vse nahmatavat a prislo nam to zabavne.
Po veceri a dalsich pivech a cigaretach (mimochodem podle jednoho clanku na internetu kuraci a alkoholici maji statisticky vetsi sklon k deformacim a nemocich ocni sitnice) jsme se zacali presunovat autobusem smer jih londyna, ale jak jsme tuto cast neznali, a ja jeste trochu oslepla ocnima kapkama, byli jsme ve vseobecnem okouzleni nocnim centrem a zastavili se cestou v dalsi hospode se sezenim venku, a dali par Budwaiseru a pak doma ve vseobecne povznesene nalade tancili a laskovali (viz foto)

zadnej bolehlav, zadny puchejre z novejch sandalku, to prislo az vcera (jina historka kterou sem cpat uz nebudu) Continue reading

U doktora

Uz jsem tu druhej rok a zatim jsem nic nepotrebovala. Pred tejdem jsem ale zacala mit problemy s videnim na levy oko.
Franklin si vyhodil zada pri fotbalu, tak jsme ruku v ruce zasli v pondeli k nejblizimu ‘obvodakovi’ – local GP (General Practice) se zaregistrovat. Po vyplneni dotazniku s otazkami typu: Sportujete? Jite zdrave? Kourite? Kolik denne? Pijete? Kolik sklenicek piva/vina v prumeru tejdne? atp, jsme byli s usmevem vykazani ven, ze to bude trvat tri dny overit nase udaje (prestoze k adrese nechteli videt zadnej proof of address) a pak ze si muzem zavolat pro appoitment. Ja ze budu mit nejdriv ‘Health check’ a mam prinyst vzorek moci. Vybavili nas letackama a mne plastovou ampulkou a byli s nama hotovy. Pulka dne pryc, jela jsem rovnou do prace, Fr. se odbelhal domu (vzal si day off). Ve stredu ve 12 jsem se dostavila na domluvenej ‘health check’ – kterej se sestaval ze stejnejch otazek ktery jsme predtim vyplnili do formulare, tentokrat to sestra pracne tukala do pocitace v nejakym DOSovym systemu. Zvazila mne a zmerila tlak, vedla konverzaci stylem znudeneho tlachani, venku bylo nadherne a ona neopomela poznamenat ze ‘nemuset pracovat a bejt venku bylo by lepe ze?’ a ja se sesouvala na zidli bezmocnym tichym vztekem pri predstave dalsiho zabiteho dne kdy mi v praci hori tremin odevzdani projektu. Po vsech tech administrativnich ukonech uz mne zase byla pripravena vykazat ale ja se nechtela nechat: Kdy si muzu sjednat nejblizsi appointment s doktorem? Musite zavolat zitra rano na recepci a oni vam daji termin. Nemuzu tam zajit ted cestou domu a zabookovat si ten termin rovnou? Ne, to oni nemaji radi, reknou vam: zavolejte si rano. Ale muzu se vam mrknout do systemu kdo je kdy volnej a zabookovat vas tam rovnou. Souhlasim a ona lovi v pocitaci data s jazykem na hornim rtu, neni technicky tak zbehla jak konverzacne….a uz neco nachazi….dnes v 5.30pm? A ja se rozhoduji, je 1 odpoledne, slibila jsem v praci ze tam budu kolem 2-3, a ze zustanu dokud to neudelam. Prijedu-li ve 2 s terminem prohlidky v 5 budu muset skoncit ve 4 a to nema ani cenu tam jezdit. Mam chut mavnout rukou nad jeji nabidkou a zapomenout ze jsem kdy co od jakyho doktora chtela. Vysvetluju ji ze tenhle tejden jsme v praci strasne bizi a ze si zavolam asi v pondeli, ze stejne ten doktor mne pravdepodobne jen doporuci jinam, ze kvuli 10min prohlidky nechci zabit celej den, ona si nechava vysvetlit v cem je muj problem, pak odbiha a privadi doktora s malym kufrikem, kterej se mi do oka diva, po te co mne nechal cist pismenka na zdi (na levy oko jsem nevidela ani to nejvetsi pismenko) pokousim se mu vysvetlit jaky vidim skvrny a tmu, on se tvari nesmirne vazne a sepisuje mi doporucujici dopis na pohotovost NHS ocni kliniky na Old Street. Nevim jestli takhle vazne se tvari porad, nicmene poradne mne vydesil a rozjela jsem se tam rovnou.

Vylezam z metra, vypravim se intuitivne smerem kde tusim ze by nemocnice mohla byt, je kolem druhe odpoledne, slunce mne oslepuje, ztracim se, koukam na mapu a neschopna se zorientovat, ptam se na cestu nejakeho stavebniho delnika co vypada jako portugalec. Tamhle v te ulici ze ktere jste prisla je na zemi takova zelena cara, vsimla jste si ji? Jo. Tak te se drzte, ta vas tam dovede. OK, vracim se a drzim se zeleny cary, je to neco jako 10cm pruh asfaltovyho nateru uprostred chodnika, zrejme ma specialni povrch protoze za chvili potkavam slepce s bilou holi ktery si to masti proti mne s naprostou a neomylnou presnosti, cara ho spolehlive naviguje.
Dorazim do Moorfields Eye Hospital, nachazim Accident & Emergency department, po trose zmatkovani se stavim do fronty na ‘vstupni pohovor’ se sestrou (nejak jsem vytusila ze sezenim v cekarne aniz bych se nekde nejak nekomu ohlasila bych se asi volani sveho jmena nedockala). Ve fronte je asi 5lidi ale nikomu z nich netrci vidlicka z oka, v cekarne si nekteri ctou, nekteri koukaji na TV, nikdo nekrvaci ani nenarika, moje predstavy o pohotovosti berou kvapem zasve.
Cela nemocnice je moderni, cista a krasna. V cekarne jsou polstrovane pohodlne sedacky, v dalsi cekarne kam jsem se premistila pozdejc je dokonce detsky koutek s hrackama a ‘hristatko’ – barvy na zdech jsou pestre a vesele, pacienti jsou pestrou smesici vsech narodnosti a veku, v ‘hristatku’ je mlada maminka s malym, asi 3letym klucinou, ma moderni dziny ale hlavu a horni cast tela zabalenou do cerneho satku a jako spravne muslimske zene ji vykukuje z obliceje jen nepatrna cast kolem oci. (ehm…vzdycky mne fascinoujou v obchodech mlade muslimky nakupujici znackove obleceni ktere nikdy nikdo pod tema habitama neuvidi, ze by to delaly opravdu jen pro manzela?)

Nasledovalo dalsi kolo ‘pohovoru’ , tentokrat s nejakou asistentkou (jen se vyptala na zakladni veci a ‘predzvejkala’ muj problem pro pozdejsi prohlidku doktorem – aby ten zrejme neztracel cas) – cetla jsem opet pismenka ( a opet videla stizi jen svetelnou tabuli), davali mi barevny test, jine testy, svitili do oka, brali krev na hladinu cukru, znovu merili tlak, predavali si mne jak pokusnyho kralika. Cekani bylo asi 3hod ale po prvni prohlidce to nabiralo spad. Jeste jsem si v cekarne cetla knizku ale pozdejc mi rozkapali oci (aby videli lip dovnitr) a pak uz jsem si cist nemohla. Rozsirily se mi zornice a na svetlo v pristroji jsem nereagovala uhejbanim oka, nejak znecitlivelo, zirala jsem tupe pred sebe a smirovala se v duchu s budoucnosti slepce.
Sestra spatne skryvala svou soustrast nad moji situaci, poplaseni, chaos a zaroven nadseni nad ‘skutecnym’ pripadem. Byla asi novacek a unavena starsimi hypochondrickymi obcany, kteri, v duchodu, a majic doktory zadarmo, nachazi v takto stravenem casu jiste uspokojeni a pocit, ze pro sebe neco delaji. (anebo jsem paranoidni)
Kazdopadne se nade mnou vystridalo par doktoru a kdyz prvni odesel s tim ze ‘nekoho privede kdo urcite bude vedet co s tim), trochu jsem sama znejistela.
Nastaval vecer, nikdo mi stale nebyl schopen vysvetlit ani zhruba co v oku videj a co by to mohlo bejt a co bude dal, chtelo se mi brecet, textovala jsem s vypetim zraku s kolegou v praci ze dnes neprijdu a s pritelem at pro mne prijede a pak mi rekli ze mne objednaji na dalsi, specialni vysetreni ale ze to bude par dni trvat dostat ‘appointment’, ze mi to poslou postou domu.
Zadna rada ceho se vyvarovat, cim je to zpusobeny, o co jde. Jen ze to je neco se sitnici (retina) a pak slovo Maculopathy, ktery prej at si najdu na googlu a ze se tam doctu spoustu straslivejch veci, ale at prej se nedesim, ze zatim nevedej nic konkretniho.
Tak ja jdu studovat ty nemoce a pripravovat se na nejhorsi. Continue reading