chce se mi spat

sice jsem se prospala hodinku v autobuse c.453 z New Crossu na Oxford Circus ale porad to neni ono. Premyslim ze si ulozim hlavu na pracovni desku nasich ‘barovych’ stolku a trochu si schrupnu. Z naseho 40clennyho tymu je nas tu na hornim patre dneska vsehovsudy asi 10. Alternativa je zamknout se na zachode, oprit si hlavu vsede o dvere (design a layout je tak uspornej ze tohle umoznuje bez vetsich problemu) a dat si akademickou desetiminutovku tam.

Trochu zivota do toho umirani

Zachtelo se mi kafe. Sla jsem si tedy pro cerny silny neslazeny esspresso, ale automat mi vyprodukoval nevabne vyhlizejici brecku barvy caje a vuni ne nepodobne te ktera cisi z hadru na vytirani podlahy po stoosmdesatem pouziti (i kdyz takovy veci uz asi neexistujou, stejne jako bavlnene kapesniky). Chut jsem se rozhodla radeji netestovat. Continue reading