








Poprve jsem syna vezla na universitu v zari 2025. (Zacinal prvni rok bakalarskeho studia Psychologie ve stejnou chvili jako ja svy Masters in Sustainable Building Design & Engineering v Greenwichi). Vybral si universitu s lepsim ranking a celej ten prvni rok byl spokojenej (az nadsenej) z prednasek, profesoru, programu. Udelal si par kamaradu, naucil se varit a fungovat na studentskejch kolejich. Prijel pak na vanoce, vlakem, a pak az na letni prazdniny po ukonceni prvniho rocniku. Pak se rozhodl se jit v druhym roce do privatu a sestehovat se se svoji pritelkyni, se kterou doted meli vztah na dalku s obcasnejma navstevama.
Obchazel pronajmy a nic se mu nelibilo az nasel hezky byt na patre domu trochu stranou mesta, s autobusovym spojenim do centra. Kdyz jsme vyridili posledni kus zaruky, smlouvy, jisteni, dovybavili nabytek a zarizeni, plyn elektriku a internet, vyslo najevo, ze se sestehovani konat nebude.
Mezitim se byt platil uz od cervence aby se to nenechalo na zari, jim zacala skola az v rijnu….
Druha cesta byla v ramci uklidu, nakupu a starosti jak to zvladne.
Ja mu verim a hrozne mu fandim. Jen mam o nej trochu strach…i kdyz je mu 19. Aby si poustel topeni a nepocital kolik to stoji. Aby se poradne najedl. Aby neutikal do pocitacovych her ale radsi nasel nejaky aktivity offline. Aby nebyl dlouho sam. Aby mu to vsechno klaplo. Ted zacal koukat po praxi mezi 2 a 3 rocnikem – uz ted se davaji prihlasky na leto 27 nastup. Bylo by uzasny kdyby se mu podarilo sehnat misto nekde na klinice, hodne ho zajima klinicka psychologie. Ale uz ted ma misto assistenta researche tak na nejakym projektu pracuje coz je fajn.
Slysela jsem ze se Britanie vraci k programu Erasmus tak treba nekde v Evrope? Uvidime….
Par fotek z vychazky po okoli









Bylo mi 29, brigadnicila jsem na archeologickych vyzkumech. Mytim strepu rozumejte vyndavani keramickych strepu (a kosti) z papirovych pytliku v bananovejch krabicich, privezenejch z terenu, maceni v lavoru a rucni myti kartackem, suseni, popisovani technickym perem a tusi prelakovani cisla a vraceni na spravne misto.
u Rotta rozumejte byvale zelezarstvi na Male strane v Praze kde zelezarstvi prave skoncilo a prostory byly prazdne. Pred predelanim na hotel byl narozen archeologicky vyzkum ve sklepe a s nim prisli archoeologove a udelali si tam base camp.
Cermak byl sef Peresu, tak se jmenovala jedna z prvnich soukromych archeologickych firem (teda alespon se domnivam) ale ani zaboha si nevzpomenu jak vypadal.
Na hrade rozumejte Prazskem hrade, kde Peres tehdy ziskal nejake prostory pro podobne aktivity. Byla jsem tam sice jen kratce ale zazitek z prostredi undergroundoveho porevolucniho hradu se otiskl do me pameti narozdil od Cermaka celkem zretelne.
Madla kamaradka co jsme doted v kontaktu (love you for keeping this!) X

byla tahle dlazba. Nekde mezi Greenwichem a Deptfordem, kde se lamalo hezky do osklivyho.Cestou ze vzdelavaci instituce kde se ani po nekolikatem pokusu nepodarilo prekonat IT problemy, a frustrace s eskalovanim “ticketu” pro access portalu, registers via qr codes, limitovany vyber temat pro disertacku, nekonecne verifikace pres mobil, nedychatlny vzduch v prednaskovych halach, vsechno se to nascitalo a pridalo az jsem se najednou pristihla ze mam slzy na krajicku, jen je spustit. Tohle je ale mimo ocekavani, vedela jsem a pocitala s casovou narocnosti studia pri praci, ze na cteni a psani obetuju cas svych ceskych tv serialu, ze mozna pripravu do prace sem a tam trochu osidim, ale ze se v tom ztratim takhle?