Takovy vsedni den

Je deset minut po desate, dovecereli jsme druhou veceri (meloun, mango a cokoladovo-bananovy dort ktery jsme si vcera sami upekcakeli) a poprali si dobrou noc. Jeste slysim jak si vedle v detskym pokojicku povidaji, a ja osamela se Sandy (coz je cincila, nas novy domaci mazlicek). Sandy je nocni tvor ale ja moc nejsem, rozhodne ne dneska. Premyslim jestli se zhroutit k televizi na gauc nebo si to usnadnit a zhroutit se rovnou do manzelske postele v loznici.

Dneska mam takovy pocit, jako kdyz si zaslouzim poplacani na rameno, a nemam nikoho kdo by me poplacal fyzicky, musim si to teda zaznamenat aspon virtualne abych se  pak treba jednou pochvalila sama az si to budu retrospektivne cist.

Rano jsme s detmi dojeli na kolech do Deptfordu a zamkli je ke stojanum u nadrazi. Roxy byla celou cestu mirne pozadu a stezovala si ze ji boli nohy, jednou jsme staveli a cekali na ni a ja stylem “no co je, jedem, delej, budem pozde, z ceho te muzou bolet, ted jsme vyjeli, zmen si prevod…” (a oci v sloup a povzdech jak jsou ty deti rozmazleny a zlenively) . Az u prebirani kola jsem zjistila ze mela zablokovanou zadni brzdu tudiz celou cestu drela proti maximalnimu odporu. Asi tam vyskocil jen nejaky dratek protoze v servisu kam jsme to odpoledne vzali (po te co jsem brzdu rozebrala uplne aby na tom mohla jet) to mel spraveny asi za pul minuty.

Takze pusu a bezely do skoly, ja na vlak do prace.prace Pak odpoledne jiz zmineny servis kola, cesta domu,  pak jsem deti nechala samotny s instrukcema: osprchovat, prevliknout, najist, ukoly do skoly, uklidit a jestli vam zbyde cas muzete si hrat, v 6 jsem zpatky a jedem na Woodcraft a odfrcela jsem s autem do servisu. Teda lepe receno do opravny.

Ono mi totiz neproslo v patek technickou kvuli rezi ktera z podvozku nabrala smer blatniky a postoupila od loni dost agresivne. (ted koukam na obrazek tech listu a kudrlinek z brany kterou restaurujeme – odstranujeme rez – ta paralela je uzasna)…

Uz vloni jsem to chtela nechat opravit, ale odevsud kam jsem to vzala mne vykazali at se auta zbavim a neinvestuji uz do nej. Posledni zhruba asi mesic otravuju vsechny zname i nezname s konzultacemi o autech. Modelech, motorech, spotrebe, vykonu, zavadovosti, servisu, nakladech, az jsem postupne dostala na nove auto od tatinka i od sveho exmanzela (asi aby uz meli ode mne pokoj).

Cimz jsem v situaci ze je potreba udelat nejake rozhodnuti. Zda se ze cas memu autu uz vyprsel. Ale ja nemuzu najit nic co by se mi alespon priblizne tak zamlouvalo jako moje staramazda mazda 6 estate (2003).

Ted mam ale novy kontakt na mechanika ktery ke mne asi zahorel soucitem (kdyz jsem tou technickou pod jeho rukama neprosla) a poslal mne za svym znamym s osobnim doporucenim (ze jsme pribuzni), coz ten starsi pan velkoryse prehlidl (prece jen turecky moc nevypadam) a dal mi cenu za spraveni vsech ctyrech oblouku £180 a udela to za jediny den uz tento tyden ve ctvrtek, tudiz v patek mam sanci ze tou technickou projdu a vyber novyho auta neuspecham. Bez auta jsem opravdu jako bez ruky. A tohle s rocni technickou spis prodam, kazdopadne muj (novy osobni) mechanik me ujistil ze jeste neni “on its last legs”. Takze mozna letosni prazdniny jeste podniknem s nim, nevim. Kazdopadne je mi ho lito dat do srotu protoze jezdi fakt dobre a v podstate na par sramu a tu rez mu nic neni.

Cestou zpatky jsem udelala zastavku na nakup jidla, dorazila domu, vzala deti na Woodcraft (neco jako skaut) a sla na prohlidku auta na koupi (Ford Focus Zetec 100) – cim to je ze vsechny auta vypadaj na fotkach vetsi nez ve skutecnosti? Ja vim, asi tim ze to moje je dost hodne velky. Kdyz slozim zadni sedacky odstehuju dvere, gauc nebo se tam dva lidi vyspi. A potrebuju to opravdu nebo se mi to jenom libi? Proste me to bavi, prijde mi to prakticky. Akorat jsem chtela aby to auto bylo malinko vejs posazeny abychom nebrousili brichem po zemi az nekde v lese zas zabloudime.

Jo a cestou na prohlidku doslo k preklepu v postcode takze jsem se prosla pesky z peckhamu do nunheadu a pak do brockley zpatky na ten woodcraft a pak pesky na new cross a ono to bez toho auta taky jde a clovek vidi a citi jak to vsude kvete,  je to parada, hlavne ty lipy!

No a deti se dneska nepohadaly a nepopraly a sice to na mne zkousely s televizi a tabletem cestou domu (teda ten starsi abych byla specificka, a jeste ma schopnost zeptat se treba stokrat za sebou a muj argument typu “cim vic to budes opakovat tim MENSI je pravdepodobnost ze odpoved bude ano a tim VETSI pravdepodobnost ze se opravdu nastvu” proste nezabira) ale ustali jsme to (s malou vyhruzkou cesky “jeste jednou to reknes a dam ti facku”Mami we are in the public“) a dosli domu bez pouziti fyzickeho nasili a pak uz se to rozpustilo a zmizelo a ja jsem happy.

Dobrou noc i vam a napiste co s tema autama protoze ja jsem hrozne nerozhodna (jak s tema mobilama a chlapama, dokud to funguje tak bych se toho drzela, dokud se to nerozpadne…haha..dobre tak ne tak uplne.)

 

 

Zpatky z Azor

Teda konkretne Sao Miguelu, nejvetsiho ze souostrovi. Stravila jsem tam s detmi tyden a predem je pripravovala na to ze jde o jejich narozeninovy darek tudiz ze letos zadna party ani dalsi darky nebudou, ze je obdaruji zazitky.

Jeste to porad zpracovavaji ale myslim ze se zadarilo.

Kdo se chce o ostrovech dozvedet neco vic at si je progoogli, cesky nebo anglicky, jak je komu libo, ja na ne narazila kombinaci uplne nahody a usilovneho hledani (jak uz to tak byva), kdyz jsem resila kam o prazdninach (kdo zije jako ja v Anglii vi ze deti skolou povinne maji porad nejake prazdniny – takze ted jsme uprostred Summer Termu a meli jsme tydenni half-term break, na ktery letecke spolecnosti vzdy spolehlive vysponuji ceny nahoru, ale to hrozne odbocuju). Nakonec jsem objevila servr kam lze zadat datumy a nechat si vyjet letenky KAMKOLIV, coz bylo docela zlomovy. Ti, kdo podobne stranky znaji muzou ted preskocit odstavec. Uz me unavovalo donekonecna naslepo zkouset destinace podle souradnic na zemekouli (dobre tak google maps) a dozvidat se ze na letenky zrovna tam nemam. Bylo mi jedno KAM (dobre tak ne uplne jedno ale chapete – research si clovek muze udelat az pak ale musi nejdriv dostat ten spravny impuls).

Continue reading

Lovehearts

He first spotted the shape of an heart on a pavement, waiting for a bus. It must have been a tiny piece of wet paper. But it was a Heart. Love Heart. And he thought of her. Of how caring and attentive she was. Of how great sex they had this morning. There was a little romance in sending the image through Whatsapp, it was just a thought. But soon after there was and another shape in unexpected place. And another. They kept coming. As if he was looking for them. But he wasn’t. He didn’t need to prove or declare his love, there was no quest to find, establish or determine one.

his

Her mobile would beep and there would be yet another image and she would smile and feel very warm inside.

Continue reading