Na zaklade recenze v Evening Standardu (kterej ctu kazdej den vecer cestou z prace autobusem) jsem zakoupila listky do divadla

$$OBR111993$$

Ve sve velkorysosti rovnou ctyri, nadsena faktem, ze jde o hru z prostredi Lagosu, ze soucasnosti a ze zivota. Nakonec se ukazalo pravym utrpenim sehnat nekoho kdo by s nami sel (v televizi byl fotbal a tak vsichni do sebe radsi nekde v hospode lili pivo a nadavali – to co se tyce cechu, a F. africky kamaradi meli po ‘fyzickym’ fotbale a byli utahani a 7.30 pro ne bylo moc brzo). Na posledni chvili jsme UPROSILI Nonje, F. byvalou bytnou, a Daveho, meho znameho, kterej mi ovsem do telefonu zamlcel ze mini doma dokoukat nejdriv fotbal (Cesko vs.Ghana takze s nim, Nigerijcem, to nemelo zas az tak co delat) a po asi 70telefonatech a nahaneni se u ruznejch vylezu Elephant&Castlu metra, jsme se nakonec vsichni ctyri BEHEM pres West End, China Town a Soho do divadla skutecne dostali.
Sedacky byli bez cisel a hlediste uz bylo zaplneno, dostali jsme tudiz ‘barove’ stolicky na galerii, ktera vedla primo nad jeviste a meli jsme tak uplne luxusni vyhled (a na skutecny bar pristup anytime, aniz bychom se museli prodirat ulickama).

Hra stala ze to, rezali jsme se smichem a zaroven tam bylo dost politickejch narazek a socialni podtext. Fakt uzasny, presvedcivy vykony vsech hercu. Parada.

Zakoncili jsme barem 101 na Tottenham Court Rd a radili na Oldies do rana. Continue reading →