Cestou z odpoledni druziny jezdime s detma pres Deptford market. Rikam jezdime ale jezdej jen oni dva – na kolobezkach, a ja jdu nekde daleko za nimi, zastavuju se ruzne, upravuji tasky s nakupy v rukou, sluchatka s hudbou na usich, kontroluju smsky, vzkazy na WhatsAppu a FB (ted trochu prehanim but you got the idea..) Zacina to zeleninou, rybama a podobne, tam uz mam svy oblibeny mista – na hlavni tride.

Ve stredu, ctvrtek a patek a snad i v sobotu rano je pred divadlem Albany v Depfordu rozlozeny blesi market. Cestu lemuji stanky jeden vedle druheho, zbozim pretekajici. Stare naradi a harampadi, prectene knizky, okopane boty, rozbite i funkcni hracky, starozitne sklenicky a talirky, dekorace, koberce, nabytek, veci z pozustalosti pokryvaji veskere okolni prostranstvi a lide se jimi pozvolna probiraji a licituji s prodejci ceny.

Uz se mi podarilo ukoristit lecjaky poklad. Krabici plnou veci na siti, niti bavlnek a knofliku, presne takovou jakou mela babicka. Dva drevene barevne supliky na kolecka ktere maji deti jako ulozny prostor na hracky. Elektronicke klavesy. Stinidlo na lampu ktere slouzi jako rozptylka svetla ze svicky, to byla laska na prvni pohled! Sklenicky na vino ktere jsou kazda jina a prece stejne.

A ted jsem prisla na dalsi “rozmer” tohoto trhu. Nejen ze na nem od rana pres den ziskate veci za hubicku. Odpoledne a navecer, presne v dobe kdy se pres nej vracime domu, se tam uklizi, prodejci jsou uz sbaleni a pryc, nastupuje uklidova ceta – zametaci a auta ktera svazi odpadky. Zeme je stale pokryta hromadami veci, a mne dlouho nedochazelo, ze jsou urcene na vyhozeni. Porad u toho paberkuji lide, ale uz neni komu platit.

Samuel miluje nachazet drobne koralky, maticky, sroubecky, soucastky veci, rezata kolecka a podobne zalezitosti, a pak si z nich doma pomoci bluetaku a papirku a dratu delat roboty a dlouze si s nimi hrat a povidat.

I mne bavi nachazet poklady. Jako treba dneska.

Tak se priznejte, kdo by se za nas stydel na tom smetaku? :DDDD