Myslim ze tohle si Samueluv ucitel na lednicku neda. Ne snad proto ze karta na rozloucenou je ozdobena hrozinkama a susenym bananem a obsahuje celkem nezbytne housenky, ale predevsim proto ze by byla konstantni pripominkou toho jak Samuela za necely rok vubec nic nenaucil. Jeho spelling je zoufaly! Nechala jsem ho to udelat uplne samostatne a tohle je vysledek. Dneska jsem mela “review meeting” v nove skole po dvou tydnech “settlingu” a je evidentni ze je akademicky pozadu. Rukopisy jinych deti ktere mi zastupkyne reditelky ukazovala mne pak cestou do prace pronasledovaly a zcela urcite nastane doma pevnejsi rezim s pripravou do skoly! A hura za zmenu, uz byla zapotrebi!
Monthly Archives: March 2014
I love you London
Still. After all those years…
On my way from work, snapshot through the window of a train. Blackfriars Station.
Taky se vám někdy stane
že jedete sami ve svým autě, krásně umytým a nablýskaným, sluncem vyhřátým, s okny dokořán (hlavně to střešní), s Tracy Chapman na max, všechno pěkně na svém místě (děti, benzín, nákup, ruce, nohy), traffic není tak špatný a najednou se vám udělá tak zvláštně prázdno a oči se vám zalejou zničehož nic slzama?
Mně občas jo. Nejsem si úplně jistá ale může to bejt něco jako “feeling happy and content” – nic si neuvědomuju ani neanalyzuju ale ten mihotavej pocit se vrací, už tu pákrát byl. Tyhle momenty se mi zarývaj pevně do paměti. V tu chvíli jako by se otevřely všechny možnosti a jakobych se dokázala posbírat a pocítila že mám možnost volby. Jakoby mi bylo umožněno nahlédnout do dveří, o jejichž existenci nemám pod tíhou všedních starostí vůbec energii elaborovat.
Je to jako by mně někdo důvěrně známý poplácal po rameni a řekl ” Don’t worry, everything is just as it should be. You’re doing fine.”
Tak díky!