V mem predchazejicim prispevku jsem popsala prvni navstevu Moorfields Hospital, a vlozila nadeje do navstevy druhe, ktera, jak jsem doufala, zodpovi me vyrcene i nevyrcene otazky.
Bohuzel nejsem o nic moudrejsi.
Nebudu to rozepisovat do detailu, cela 4hodinova seance se sestavala prevazne z cekani a zodpovidani trivialnich otazek, jiz jednou zodpovezenych, a absolvovani testu jiz absolvovanych. Byla jsem rezervovana a neodpustila jsem si par ironickych poznamek jako: “tento test jsem jiz absolvovala pri sve prvni navsteve zde” …ale asistujici doktor se nenechal vyvest z miry: “to my delame umyslne abychom videli jestli je stav stabilni”. Podotykam ze slo o test barvosleposti, cteni cisel tvorenych ‘barevnejma bublinama’ v knizce ktera vypadala jak pomucka pro deti predskolniho veku. Cetla jsem opet klasickou svetelnou tabuli s nekolika radami pismen, ktere jiz umim temer nazpamet. Premyslela jsem o tom ze efektivni by bylo mit vic variant tabuli (kombinaci jinych znaku) , ktere by znemoznily cloveku opakovat popameti jiz znama pismena precetna prvnim okem. Rezignovala jsem vsak a mechanicky provadela pozadovane ukoly, pokud mozno zodpovedne.
Prvni doktor mne po nahlednuti do oka poinformoval ze mam v sitnici leveho oka jizvu a de facto diru, proto se mi ztraci centralni videni, ale ze jsem ‘lucky’ protoze to nekrvaci a nehorsi se to. Po tomto sdeleni mne vykazal zpet do cekarny s tim, ze me pozdeji zavolaji k ‘fotografovi’ to zdokumentovat a zalozit do fajlu.
Nez k tomu doslo absolvovala jsem konzultaci se specialistou, profikem, ktery se ukazal byt shodou okolnosti cech, ale protoze byli pritomni dalsi dva doktori, odehralo se vse v anglictine. Pan Zdenek Gregor prolistoval mou kartu,  poptal se neco obvyklych povsechnych otazek, shrnul nalezy nacez mne obdaril informaci, ze nikdo nevi proc k temto deformacim dochazi, ze je to prevazne u mladych zen (na coz jsem chtela reagovat zvolanim ze ja nejsem zdaleka uz tak mlada, ale protoze jsem nabihala na plac radsi jsem drzela jazyk za zuby) a ze budeme cekat par mesicu jestli se to nezlepsi samo, at si prubezne kontroluju sama jestli se to nelepsi. Ze to muze byt trvale. Nebo ze se to muze zahojit.
Lapala jsem po dechu a tlacila slzy zpatky.
Vzmohla jsem se zajikavym hlasem na par otazek a komentaru ale byl nekompromisni. ‘Vy si jako myslite ze vam dam nejakou pilulku a ono se to zazracne hned uzdravi? tak to vam bohuzel musim rict ze takova polilka neni!’ …spustil zcela zprikra (porad anglicky). Zrejme se kochal svou vtipnosti. ” Ne, to jsem nemyslela, jen chci vedet jakou mam perspektivu, moznosti, jaka jsou mozna reseni, nasledky…” prahla jsem po jakekoliv informaci. Neprojevil porozumeni ani soucit kdyz mi vyhrkly slzy z oci. Sedim denne vic nez 8 hodin na pocitaci, ma to vliv? Mam si hledat novou praci? Nasadit nejakou zvlastni (mrkvovou nebo boruvkovou) dietu? Vyvarovat se slunce? Je to definitivni? Existuje moznost chirurgickeho zakroku? Laser? …. v hlave se mi vyrojilo tisic otazek, predevsim PROC???
Nedostalo se mi vsak odpovedi.
Prozatim.
Budu tedy cekat.
‘Trpelivost ruze prinasi’ rikaly nase babicky.
Mezitim jsem si pana Gregora ‘progooglovala’ a napsala mu mejl.  Pokusim se dostat z nej maximum informaci. A fy fotky co mi udelali laserem. Byly hrozne graficky. Jako mesicni krajina. Hypnotizovane jsem na ne zirala spolu se sympatickym foto-asistentem kterej byl Sigh, a bojovala s pokusenim zeptat se ho jestli (krome vousu a  turbanu kterej je viditelnej) nosi taky nuz nebo savli nebo nejakou jinou secnou zbran. Moc se mi libil a na to ze bylo 9pm a ja byla posledni pacient byl porad prijemnej a zdvorilej (narozdil od toho cecha kterej v ocich vlidnost nemel).
Ale uz jsem se vybrecela a smirila se vsim.
F. mne doufejme neopusti jako poloslepou. Urcite by ho trapily vycitky (LOL)
V noci jsme sli na zahradu na cigarko (se zbytkem becherovky co privez bracha) a kazdej jsme ve tme zaslapli nechtic jednoho sneka.
bbbrrrrrrrrrrrrrrr