Aspects Of Life

Cekam v Brixtonu na autobus, po te co jsme s Mikulasem v mistni zaplivane irske hospode probrali par obecnych temat jako bydleni v ruznych zemich, smyslu prace jako obzivy/poslani, ceny bytu a najmu v Cechach, politickou scenu, par vzpominek na underground a Indii.
Jsem ztracena v neznamych postrannich ulickach, zanechajic Mikulase tretimu Guinessu a rozjimani, cekam na cislo 355 ktere mne ma odvezt k Brixton Station. Kolem prochazi mlady muz z nejakou ozdobou na ruce, vsimam si toho jen mimodekem, az kdyz mne miji uvedomim si, ze je to had obtoceny kolem celeho predlokti. Docela dost velkej had, pokud muzu soudit.
Na zastavce se mnou ceka vyhubla bezzuba narkomanka a kdyz se nase pohledy stretnou, zaprada vesele rozhovor. Tvarim se pratelsky ale drzim si odstup.
Do autobusu nastupujeme spolecne.
Centrum Brixtonu je ‘freaky’ as always. Full of black hooded youths. Noisy. Dirty. Scary.
Nachazim zastavku P4ky a vmestam se do hloucku mladejch cernosek. Prijizdi autobus a vsichni se cpem dovnitr. Je neco kolem 10 vecer. Mlada muslimka, zahalena az po paty, se snazi nastoupit s kocarkem prostrednima dverma, ale ridic (taky cernoch) je neustupnej. Mlada maminka tedy manevruje golfky predem a neprestava hlasite protestovat. Lide pobavene sleduji jejich vymenu nazoru. Nastupuje gangsterskej typek se stenetem bulteriera. Vedle mne se uvelebuje rozmerna cernoska, zabira dve sedacky. smskuje modre blikajicim telefonem, za pouziti umelych asi 5cm dlouhych nehtu s narocnym grafickym ornamentem. Fasinovane pozoruji jeji vykon. (Nikdy se mi umely nehty nelibily, nechapu proc jsou vsechny na konci hranaty, a uz uplne jde mimo mne jak s tim tyhle damy delaj domaci prace)..
Pohledem prekontroluju igelitku na sousednim sedadle kde mam Mikulasem z prahy privezeny houskovy knedliky v prasku. Tri baleni.
Projizdime Dulwich Village. Milionarsky domky, vzorne posekany travniky, brectanem zarostly zidky. Horniman Museum & Gardens. Chce se mi curat.
Ctu knizku.
Vino mi stoupa do hlavy.
Z kabelky voni levandule kterou jsem narvala cestou.
Jedu k F., s kterym se planujeme vzit, aniz bychom vedeli jestli mame neco spolecnyho.
Oak Hill Road.
Honor Oak Station.
Nadherny park.
Hrbitov.
Vystupuju v Brockley.
Vune kari.
Indicky Take Away. Kebab shop. Fish & Chips. Kavarny. Lide popijejici vino u dosiroka otevrenych oken a dveri. Vune kavy. Porad jeste se nesetmelo. Jdu pesky, mavam na 171ku ale ridic nezastavi. Rada bych se prosla i kdyz presne nevim kde jsem, ale nutkani na zachod zacina byt akutni. Prochazim ulici klidnych rodinnych domu s ruzemi v zahradach. Vune uzeneho masa nebo barbecue. Druhy autobus zastavuje. Jen tri zastavky a uz jsem ve Vulcan Road.
Jdu kolem ‘nasi’ hospody Wickham Arms a uz jsem skoro doma.
Vybavuji si Mikulasovo ‘my dva se nejak mijime’ … a davam mu v duchu zapravdu. Nikdy jsem s nim nebyla na ‘jedne vlne’.
Propadam ze zpatky do obav z budoucnosti.
Od naseho domu uz mne deli jen par metru.
Prejizdim za chuze klicem sousedovic cihlovou zed. Vyda to neprijemnej zvuk.
Zniceho nic mne napadne prejet ji kotniky prstu sevrene pesti.
Odrit si je do krve, pocitit bolest.
Pocitit ze jsem.

3 thoughts on “Aspects Of Life

  1. Zlamalka June 30, 2006 / 12:53 pm

    …. Pavlo, neboj,……. neboj se budoucnosti. To, ze nad tim premyslis prave ted je normalni. Ja na to taky myslim, a vsichni me uklidnujou, ze je to pred svatbou normalka. Holt nas vychovali, ze je svatba neco, co se ma poradne promyslet a ma to byt na cely zivot…. Ale uz nam nerekli, ze je dulezity to, co prave ted citime a zijeme, protoze tu nemusime byt dlouho. A jestli citis, ze je to spravne, vdat se, tak to udelej a nic si nevycitej. Asi to tak melo byt ….. at to dopadne jakoliv, ( to stejne nevime, ikdyz si to poradne rozmyslime). Mej se pekne, pochutnej si na knedlicich. cau, Eva

  2. sp. June 30, 2006 / 2:52 pm

    ja se nebojim zavazku, pouta, zodpovednosti, nasledku, bala jsem se donedavna a utikala pred cimkoliv co jen VYPADALO vazne. Nas vztah bez legalniho posveceni nemuze bohuzel fungovat a ja uz pochopila ze bud ten krok udelam nebo sbalim kufry. Neni pro nas stredni cesta. Ze tu nemusime byt dlouho jsem pocitila pred par dny kdy ke mne dosla zprava o smrti me byvale spoluzacky ze skoly. Bojim se sama sebe. Neumim zmenit svou mysl. Delam obcas veci ktery nechci. Ublizuju lidem ktery mam rada. A hrozne tezko buduju znovu duveru v neco co uz jsem jednou zatratila, jakkoliv realny fakty a vysvetleni se pozdejc pro nalezeni pravdy a reseni nabizi. Ale urcite je to jen temporary state of mind….URCITE ;) Dik za povzbuzeni, ses zlata. drzim palce xx

  3. Sheila July 1, 2006 / 6:37 pm

    Jen do toho!no je někdy lepší si i třeba nabít hubu, než pak celej život litovat, že jsme něco prošvihli, no ne? Držím palce!

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s