Cekam v Brixtonu na autobus, po te co jsme s Mikulasem v mistni zaplivane irske hospode probrali par obecnych temat jako bydleni v ruznych zemich, smyslu prace jako obzivy/poslani, ceny bytu a najmu v Cechach, politickou scenu, par vzpominek na underground a Indii.
Jsem ztracena v neznamych postrannich ulickach, zanechajic Mikulase tretimu Guinessu a rozjimani, cekam na cislo 355 ktere mne ma odvezt k Brixton Station. Kolem prochazi mlady muz z nejakou ozdobou na ruce, vsimam si toho jen mimodekem, az kdyz mne miji uvedomim si, ze je to had obtoceny kolem celeho predlokti. Docela dost velkej had, pokud muzu soudit.
Na zastavce se mnou ceka vyhubla bezzuba narkomanka a kdyz se nase pohledy stretnou, zaprada vesele rozhovor. Tvarim se pratelsky ale drzim si odstup.
Do autobusu nastupujeme spolecne.
Centrum Brixtonu je ‘freaky’ as always. Full of black hooded youths. Noisy. Dirty. Scary.
Nachazim zastavku P4ky a vmestam se do hloucku mladejch cernosek. Prijizdi autobus a vsichni se cpem dovnitr. Je neco kolem 10 vecer. Mlada muslimka, zahalena az po paty, se snazi nastoupit s kocarkem prostrednima dverma, ale ridic (taky cernoch) je neustupnej. Mlada maminka tedy manevruje golfky predem a neprestava hlasite protestovat. Lide pobavene sleduji jejich vymenu nazoru. Nastupuje gangsterskej typek se stenetem bulteriera. Vedle mne se uvelebuje rozmerna cernoska, zabira dve sedacky. smskuje modre blikajicim telefonem, za pouziti umelych asi 5cm dlouhych nehtu s narocnym grafickym ornamentem. Fasinovane pozoruji jeji vykon. (Nikdy se mi umely nehty nelibily, nechapu proc jsou vsechny na konci hranaty, a uz uplne jde mimo mne jak s tim tyhle damy delaj domaci prace)..
Pohledem prekontroluju igelitku na sousednim sedadle kde mam Mikulasem z prahy privezeny houskovy knedliky v prasku. Tri baleni.
Projizdime Dulwich Village. Milionarsky domky, vzorne posekany travniky, brectanem zarostly zidky. Horniman Museum & Gardens. Chce se mi curat.
Ctu knizku.
Vino mi stoupa do hlavy.
Z kabelky voni levandule kterou jsem narvala cestou.
Jedu k F., s kterym se planujeme vzit, aniz bychom vedeli jestli mame neco spolecnyho.
Oak Hill Road.
Honor Oak Station.
Nadherny park.
Hrbitov.
Vystupuju v Brockley.
Vune kari.
Indicky Take Away. Kebab shop. Fish & Chips. Kavarny. Lide popijejici vino u dosiroka otevrenych oken a dveri. Vune kavy. Porad jeste se nesetmelo. Jdu pesky, mavam na 171ku ale ridic nezastavi. Rada bych se prosla i kdyz presne nevim kde jsem, ale nutkani na zachod zacina byt akutni. Prochazim ulici klidnych rodinnych domu s ruzemi v zahradach. Vune uzeneho masa nebo barbecue. Druhy autobus zastavuje. Jen tri zastavky a uz jsem ve Vulcan Road.
Jdu kolem ‘nasi’ hospody Wickham Arms a uz jsem skoro doma.
Vybavuji si Mikulasovo ‘my dva se nejak mijime’ … a davam mu v duchu zapravdu. Nikdy jsem s nim nebyla na ‘jedne vlne’.
Propadam ze zpatky do obav z budoucnosti.
Od naseho domu uz mne deli jen par metru.
Prejizdim za chuze klicem sousedovic cihlovou zed. Vyda to neprijemnej zvuk.
Zniceho nic mne napadne prejet ji kotniky prstu sevrene pesti.
Odrit si je do krve, pocitit bolest.
Pocitit ze jsem.
…