Zacala jsem zase chodit do skoly, delam si kurs CADu – prestoze v nem uz delam pres 10let nemam zadnou formalni kvalifikaci a ted mi to prislo jako docela dobra doba osvezit si teorii. V budove kde ma nase skola prostory je vice subjektu. Chodbami vyssich pater se prohaneji studenti vsech barev a dole v prizemi prosvecovaly jedna okna barevne neony. Par dnu jsem obchazela budovu ze vsech smeru ale ani zvenku ani zevnitr jsem do tech prostor nemohla najit zadny oznaceny vchod. Uz jsem se pomalu smirila s faktem ze pujde o soukrome pronajate prostory na dilnu, nikoliv verejnou galerii ale stejne mi to nedalo. Na prvnim patre byly neony ozdobeny steny kavarny zvane Kitchen a ja byla rozhodnuta dozvedet se neco vic o jejich zdroji. Dnes jsem sla zase chodbou a dvere do studia byly pootevrene. A tak jsem za ne vzala a nakoukla jsem dovnitr. Odmenou za odvaznost mi bylo seznameni s majitelem firmy Neilem, prohlidka a provedeni jeho studiem, osvetleni zalezitosti vyroby a nastineni cen.

Nemohla jsem se jeho studiem dostatecne nakochat, nejradsi bych se tam nekde usadila pro zbytek dne. Obrazy a fotky na stenach, sochy, plotr a velky plachty pismen rozkreslenych v CADu, dratky a skleneny trubice. Detaily a dekorace svedcici o zabydlenosti mista. Prostor nabity kreativitou a zarici nejen neony ale pozitivni energii.

Dneska jsem pozitivne nabita!

Ted kdyz o tim premyslim pripada mi ze dost z jeho hotovejch veci byly veci ktery delal sam pro sebe a ty vzkazy maji dost hluboky podtext. Je v tom poezie. Umeni. Neni to zakazka na kseft kterou si nekdo objednal a nevyzvednul. Proste si hraje, dela co ho bavi. I kdyz ty ceny za mensi veci ktery mi ukazoval zacinaj na par stovkach liber, proste nevidim jako realny ze by si ta vecne prazdna kavarna mohla dovolit nekolikametrove kusy. Spis to tam ma jako vlastni instalaci ze solidarnosti. I kdyz pod tim nema logo a vizitky svoji firmy. Hmmm

Jsou veci mezi nebem a zemi….