akce necekane pestra, vesela a prijemna

Ze hrbitov dela Open Day stejne jako treba skoly nebo jina zarizeni by jeste nebylo samo o sobe tak zvlastni. Prohlidka s pruvodcem, zpristupneni jindy nepristupnych mist, krypt, mauzolei, kapli. Prezentace praci kameniku a kvetinaru, diskuse, workshopy. To bych vsechno cekala.

Az letos jsem si letacek prostudovala podrobneji. Stanky s kolaci, stanky vcelaru, zahradniku, prodej sazenic. Prodej starych knih. Hledani brouku a jejich specifikace od etymologa. Malovani na tvare. Vystava umeleckych del. Zpev choralu. A predevsim : obrovska zelena plocha, vetsi nez maji mnohe parky. Presneji 52akru.

Hrbitov v Nunheadu je jednim ze sedmi londynskych viktorianskych hrbitovu zalozenych kolem r. 1840 (druhy nejvetsi), vetsina je ho zpustla a zarostla. Vedou jim cesticky na kterych zapomenete ze jste na hrbitove a octnete se v bujnem lese. Litaji tam motyli a rostou tam maliny.

Byla jsem zvedava jak to tam vypada a chtela se projit v zeleni, mame to blizko a nikdy jsem tam nebyla.

Hrozne me prekvapilo jak je Den otevrenych dveri popularni! Stari se misili s detmi, kocarky se vyhybaly kolobezkam a psum na voditkach, u stanku a zachodu byly fronty a vsichni se na sebe usmivali. Vyrobili jsme si vonavy polstarek z levadule, Samik si podrzel nejakeho dravce, prohlidli jsme si ukazky lidovych remesel, dokonce tam byl vyrobce housli. Pikniky mezi hroby. Zajimavy zazitek.

Samuel se neptal na to co to jsou hroby, i kdyz jsem na vysvetlovani byla pripravena. Zajimal se spis o kaminky na ceste kterych neustale nosil plne hrste. Jeho kamarad Vincent poprve v zivote okusil jake je to byt popalen koprivou, a radne! Na celem predlokti mu vyrazily pupinky. Jedna pani nam pak radila ze na to zabira list nejake jine rostliny (psi usi?) ale to uz bylo po placi. A Roxy byla zlata.

Fotky ve slideshow jsou tady