Chodí mi mejly a vzkazy na facebooku.

Před pár týdny jsem teprve začala shánět prostory.

Nevím proč jsem to nechala tak dlouho…dlouhé prázdniny v Čechách, Samíkův nástup do školy, Svatováclavská slavnost na Velehradě, výlet k moři, Drakiáda. Nějak to hrozně rychle všechno uteklo a mně nenapadlo že bude problém s pronájmem haly. Posledních pár dní jsem nedělala nic jiného než vytypovávala a obvolávala nové a nové prostory, kostelní haly, společenské haly, kluby, různá centra. Místa která jsem znala nebyla k dispozici, nová místa byla buď malá nebo drahá, ošklivá, bez parkovaní nebo dobrého spojení MHD nebo bez prostor na parkování kočárků nebo kombinancí všeho uvedeného.

Dokonce naše klubovna – jak říkáme malé místnosti kterou si pronajímáme od místního družstva nájemníků a residentů – je už zabookovaná někým jiným na oba vhodné/uvažovnané termíny (takže padl i alternativní plán udělat to v malém měřítku jen pro “nás” – užší kruh asi 20ti lidí)

Taková hala aby pojala něco ke stovce účastníků jako jsme měli tu čest uvítat vloni, by se sice našla, ale museli bychom zvednout cenu vstupenky abychom pokryli jeji pronájem. Což by asi ani nebyl problém, ale bylo by potřeba zaplatit okamžitě zálohu a začít okamžitě s přípravami a koordinací, bez průzkumu zájmu, a prostě spoléhat, že dorazí ti co dorazili vloni, protože jinak by byl u nás doma letos chudý ježíšek. (ehm)

Ještě dneska dopoledne jsem nad tím spekulovala, stihlo-li by se to, nestihlo-li by se to. Ale znám se. Jsem perfekcionalista. Jen výroba plakátku a vstupenek by mi zabrala několik nocí. Nábor dobrovolníků. Propagace. Motivace. Koordiance. Rozdělování práce. Noci na internetu, emaily. Nic jinýho bych nastávající 4týdny nedělala. Nechala bych se tím pohltit. A ráda.

Ale jsou tady také mé vlastní děti a příležitost strávit předvánoční dobu jinak:

– Například objížděním jiných akcí a kocháním se faktem, že jsem jen host.

– Soustředěním se na dokončení mých dvou souběžně běžících kursů (dělám kreativní psaní a kurs komunikace a prezentace).

– Přípravami na cestu do Afriky (letíme za pár týdnů všichni 4, resp 5 i s kamarádkou, resp 7 i s bratrem a jeho manželkou na měsíc do Nigérie)

A tak ve mně dozrálo konečné rozhodnutí nedělat to teď na poslední chvíli “za každou cenu”, udělat Besídku příští rok a začít s přípravami s pořádným předstihem. Vždycky mám ohromný pocit zadostiučinění když se mnou organizovaná akce povede, když se lidé baví, když se seznámí, když si to užijou. Nechtěla bych to odfláknout.

Mám spoustu nápadů co dělat, těší mě když dostanu feedback na to co už proběhlo, když se věci postupně vychytávaj a zdokonalujou. Proto nepřestávejte psát, každý komentář, návrh, postřeh, poznámka se cení. Budu vám vděčná.

A nebuďte smutní, Mikuláš i čert budou, akorát za nimi musíte např.do Notting Hillu – což zase není tak hrozný deal, innit? xx

***

Update 8.12   Tak Mikuláš, Anděl a dva čerti se nakonec potloukali New Crossem, Nunheadem, Peckhamem, Dulwichem a Camberwell Greenem a navštěvovali děti doma! Byli tak fantastičtí a autentičtí a byl tam moment očekávání a strachu který se na besídce poněkud vytratil, že uvažujeme o tom to zopakovat příští rok znovu. Kdo bydlel daleko přijel k někomu na návštěvu, sestavil se okruh návštěv s ohledem na logistiku dopravy a všechno se to domluvilo na poslední chvíli a mělo fantastický úspěch! Díky Jani, Tome a ostatní! xx