Breaking point

Moje patecni breky nad celkovou bezprizornosti, rozplizlosti a neutesnosti situace byly behem vikendu nahrazeny postupne: opileckym smichem nad pointless historkama okolnich opijejicich se kumpanu, bezbrehou fascinaci naprosto nepodstatnejma vecma po vyhuleni prvniho jointu, totalni uchvaceni kazdym kolemjedoucim policajtskym autem se sirenou (a ze jich BYLO za tu noc!), opakujicim se pocitem ze zazivam scenu z nejakeho filmu, tichou nocni scenou sverovani a sdileni a nahleho nadhledu na vse i sebe, nedelnim hysterickym zachvatem ktery doprovazelo m.j. tristeni mobilu o zed, fyzicka ujma kterou jsem zpusobila svemu priteli bitim (!) – ovsem byla to katarze nezbytna pro dalsi pozitivni vyvoj – nasledovalo odpusteni a usmireni.
Takze 7.den trapeni, pochyb a bezmoci se zhoupl do prvniho dne slasti a rozkosi z pocitu ze spravneho rozhodnuti.
Boze jak bych si prala aby tenhle pocit zustal natrvalo. Urcite zustane zafixovanej alespon pro tuhle chvili v case. Neni nad to odpustit hrisnikovi – taky si to nekdo tak uzivate?
lol Continue reading “Breaking point”

krize pozdne odpoledniho patku aneb ‘co s vikendem’

Tropicky vedra pokracujou. No dobre ja vim, neni to nic objevnyho, proste je venku hezky, cesta z prace autobusem zacina bejt k nepreziti, a pobyt v kanclu ostatne taky, zamrizovanym oknem velkoplosne kancelare vidim pres dratene pletivo odraz odpoledniho slunce na hlinikove fasade sousedni budovy. Pokud teda nemame stazeny jeste rolety (a k tomu rozsviceny svetla – trochu psycho ale kvuli reflexim na monitorech je to proste nezbytny). Takze si jenom PREDSTAVUJU jaky je to v parku. Nebo radsi ne.
Po dvouletym pobytu v centru Londyna se muj pojem ‘priroda’ opravdu zuzil na ten park, bohuzel. Vrcholem blaha je svalit se do travy a doprat si piknik v podobe sendvice a vina, ostatni parecky nebo rodinky rozvalene po dekach na dohled (a casto i doslech). Pak jsou parky kde lze delat veledulezite a velekulturni prochazky podel nejaky vody, kde nejspis naky starenky nebo maminky s detma budou krmit labute nebo aspon holuby (a kdyz ani to ne tak urcite veverky – ty jsou vsude). Taky jsou tam zahrady se zahonama ruzi, kde ale obchazite a preskakujete turisty kteri si tam delaji pamatecni originalni a unikatni fotky.
O vikendu, pokud se dostanu pres svoji (neustale rostouci) nechut neco delat (muzeme tomu rikat lenost anebo mozna nedostatek motivace – nebo trpim mozna jarne/letni depresi a libuju si v tom byt ‘budizknicemu’, nevim), pustim se nejdriv do domacich praci na ktery pres tejden (pozdne vecernich prichodu a casnych rannich odchodu) nebyl cas : uklid, nakup, vareni, prani. Pak vetsinou zkejsnu na internetu chatovanim nebo zbuhdarmym brouzdanim po siti. Vecer kdyz se setmi uz se mi tuplem nechce nikam jit. Kde jsou ty doby kdy jsem byla ochotna vyrazit klidne i uprostred noci do klubiku za dobrou hudbou ci kamosema. Dneska mne zase tahne Michael na University of Dub v Brixtonu. Vim ze to nezacne pred 11pm. Tou dobou uz budu lezet na gauci u tv a nic mne neprinuti se jit oblikat a chystat mezi lidi.
Obcas jsem se aspon vypravila na nejakou vystavu ale dlouho uz jsem necetla kulturni prehledy, prestala jsem organizovat navstevy hospod a klubu a volat a textovat kamosum. Nejak tu kazdej zesobecti, cas mu prijde cennejsi a chce ho venovat vyhradne sobe. Preorientovala jsem se vic dovnitr a nachazela uspokojeni ve vsednich vecech partnerskeho zivota. Takovy uspokojeni z toho ‘bejt usazena’ jsem ani necekala ze budu zazivat LOL. No, ted prochazime zkouskou ohnem a mne to nak prestava vsechno trhat zily. Asi ke skepticismu zacinam bejt taky cynik. Nejak bylo, nejak bude. Continue reading “krize pozdne odpoledniho patku aneb ‘co s vikendem’”

25stupnu Celsia

Pomoc!!! je tu strasny horko. Asi se v kanclu uvarim. Vsechny okna dokoran, rolety stazeny, asi za chvili pustime vetraky, a co budem delat v lete to fakt nevim. Pocitace topej, ja naprosto nepripravena na takovej teplotni zlom jsem navlecena do dzin, cerny lneny kosile a obuta do kotnickovejch cernejch martensek. Vim ze venku se slecny prohanej v koralkovejch sandalich, vcera jsem jich par videla, ale prislo mi to predcasny. Ostatne tady kdyz vyleze slunicko anglani hned vytahnou slunecni brejle (a kdyz se ochladi maj okamzite cepice a saly – o nasi zime mej predstavu asi jako my o Sibiri). No ale fakt to dnes tezce vydejchavam, premejslim jestli by me zachranilo cigarko na terase + silny kafe, ale nejak o tom pochybuju. Uz ani sedet nemuzu. Uf, umirraaaaaaaaaaaaammmm
bleeeee
chci sedet na letny na stanku u pifka a povidat si se stepanem nebo pepinem a pozorovat dredare okolo, typky na bruslich, pejskare, pohodare…dlouhej kour…….
fffm Continue reading “25stupnu Celsia”

Kick start with cappuccino and two butter croissants

….no nejak se clovek nastartovat musi ne?….

Patecnim vecerem pocinaje, udalosti kolem mne zacaly nabirat takovych obratek ze bych mela zacinat den spis panakem whisky. Mam vse ale ‘under control’, chodim sporadane do prace, sedim sporadane celej den u pocitace, (morim se se zakladama baraku co projektujem v lokalite s archeologickejma nalezema, takze se hadame o pozici kazdy piloty – doslova to posouvame o milimetry sem a tam podle toho kde co najdou – no vlastne by mne to melo strasne bavit, kdyz jsem kdysi sama byla ‘archeologem’), zvladnu i nezavaznou komunikaci s kolegy a vcera jsem byla v hospode s kamosem, kterymu jsem dokazala NEJEN se nevybrecet na rameni, ale dokonce jsem rec vedla takovym smerem a zpusobem ze neprisel na to v jaky situaci se nachazim a problemum jakyho kalibru ted celim. Presto se mi z nej podarilo ale vytahnout par zajimavejch nazoru na veci ktery se myho problemu tykaj, pomoci uskoku a ciste hypotetickejch otazek, coz povazuju za uspech, protoze jinak jsem spis typ kterej jak jednou neco zacne, neskonci dokud nevybali UPLNE VSECHNO a nejlip na rovinu, bez premejsleni a bez taktiky. Jak k tomu ale lidi prijdou kdyz to na ne nekdo takhle nalozi? Nakonec to casem vyresej nejak sami (nebo ono se to nejak vyresi samo) ale ten dotycnej s nima byl donucenej to sdilet a to uz nejde vzit zpatky.
No nic, jdu zas k tem zakladum. Continue reading “Kick start with cappuccino and two butter croissants”