Obcas se citite dole zatimco jini se divaji (2) ale vydrzte (8) ustojte to (6), udelejte si radost (7) dejte si salek (3) nebo sklenicku (9). Jdete na prochazku, projizdku (1) nebo vylet (5). Pak se vratte ke svym blizkym (4). Ty male momenty stesti jsou v obycejnych, obcas neviditelnych vecech. Hodne stesti v jejich nalezani!
Continue readingVybusniny v rukou amateru (dejstvi prve).
Je to fascinujici videt gejziry svetel a hvezdicek explodovat proti tmave obloze. Ale priste si mozna prectu navod a nastuduji bezpecne vzdalenosti a unikove cesty ;) Byla to uzasna legrace protoze jsme netusili co tato krabicka skryva za prekvapeni. Holt pokazdy je neco poprve ;)
Halloween budiz timto (predcasne) oslaven a zapit, spolu s koncem leta a nastupem podzimu.
No a dnes dopoledne si v dobrem rozpolozeni uklizim po party, chystam se vytirat, slunce venku vylezlo po desti, ja vyspana do ruzova, radio napohodu a priklati se muj pubertalni syn s hlaskou “this is the most depressing song ever” smerem k necemu ve stylu veseleho country, co ani nemohl znat, a ve zlomku sekundy zabije mou veskrze pozitivni naladu.
Pubertaaaaaaaaa🙈
Living room project – it happens that there actually was a fireplace once. It was very ugly and bad so it got removed, opening to the chimney closed, wall plastered and painted over. Then I got across this mantle piece from solid wood, collected it from someone who was getting rid of it, installed it exactly in the same place and painted over. Its fake, but its magic. There was compromise to be made in terms of location and size of TV which I did not want to be the central point of the room and I have found a solution in a form or adjustable arm. So its slightly further away but still close enough if we want to watch a movie.
v Londyne
Vcerejsi rande s kamoskou v Horniman Museum and gardens.
Zavzpominaly jsme jaky to bylo kdyz deti byly maly, jaky to bylo kdyz travnik nebyl rozbahnenej a mohly jsme mit celodenni piknik, ted nas to mnozstvi malejch deti a kocarku a ostrazitejch maminek spis omezuje protoze nemuzu pustit psa navolno v parku aniz by nekdo nedostal hysterak…
Dokonce modry nebe a slunicko, ovsem neni si kde sednout, clovek uz je starsi a chce lavicku vyhratou sluncem a ne ponorenou do stinu, kafe u bandstandu zavreny, dlouhy fronty u hlavniho bufiku v budove muzea. Dcera se doma nenajedla pres my rady a doporuceni a ted ma hlad a ja tam pulhodiny frontovat odmitam. Koupime si kafe do kelimku a opoustim ji s bankovni kartou v ruce at si koupi co chce a vyceka si to sama.
Nakonec to vsechno zvladnem a dobre to dopadne a dokonce bez hysteraku :-) Dnes se pocitam za stastnou. Jen ta analyza co jsme s kamaradkou provedli na tema smerovani a samostatnosti nasich pubertalnich deti, jejich moralniho kompasu, uzemeni a neztracenosti ve svete mi bude jeste chvili lezet v hlave.
Krasne jaro vam vsem!
A je to tady!
Dalsi rok za nami….. Tak at je ten novy plny zdravi, stesti, spokojenosti a lasky (a penez, ty se hodej obcas taky). Happy New Year!
Stul je nazdobeny, jidlo nakoupene, navsteva pomalu na ceste a nez zacnu smazit rizky (nikoliv kapra ale file a kure ale i tak je to svatecni) napadlo me rano vyrobit svicen, jako jsme s brachou delavali kazdy rok u babicky a dedy na vesnici, v dedove dilne, zatimco babicka a mama mely osefovanou kuchyn.
Continue reading
sand down, repair/fill, sand down, primer and topcoat.
Na navsteve prirodovedeckeho muzea po 9ti letech.
Continue readingDobre tak to bylo skoro na otocku a slabou hodinu a pul jizdy z Londyna ale alespon na chvili jsme se ocitli v jinem svete.
Continue readingJsem se zasadila nevedomky svou pulrocni absenci na pozemku v zahradkarske kolonii. Kdyz jsem se tam tento vikend odvazila (v doprovodu kamarada) uzasla jsem nad tim jak priroda prevzala suverene zezlo a vykouzila neco ceho bych ani s vedomym usilim nebyla schopna.
Dvoumetrove vlci maky a slez, zidle pokacene a prorostle plazivkou s lepivejma kulickama, ke dverim do chatky jsem se musela prosekat. Asi to tak necham, raj pro vcely a cmelaky, ted uz stejne nic zasadit nestihnu ale sousede na me pohlizeli s velkou nelibosti ze svych uzkostne opecovavanych, pravidelne rozporcovanych kousku zeme. Zeme kterou jsme urvali z rukou developeru, a zatim ji porad hajime, jako komunita, i kdyz mame nakazano nesazet stromy a kere protoze ji muzeme kdykoliv ztratit. Stavi se divoce vsude kolem nas. Asi tak divoce jako ty moje vlci maky.
Tak doufejme ze me zatim nevyhodi, ze spravim zatejkajici strechu a na pristi rok zaradim vic pracovnich hodin na ‘farme’, kdyz uz jsem na ni cekala pres 10let. Nemohla jsem tenkrat tusit ze jednou skocim v baraku se zahradou…a ze deti vyrostou tak rychle, ze nutit je k pozemkovejm pracem bude nemozny. Porad je vidim jako miminka ktery s uzasem a nadsenim bori prsty do hliny a nachazi tu stonozku, onde zizalu a jsou ji bezmezne fascinovane. Kde jsou ty casy?!
spoon and other things 