Neni tady nekdo nekde kdo se priserne nudi a chce mi pomoc sepsat dalsi disertacku (v anglictine)? To jen tak na okraj. Tentokrat v oblasti pedagogicke, na volne tema kreativity a jejiho ubytku v dusledky presunu vyuky online.

Muj argument je zhruba ten ze prilis casu online u deti (mluvime o veku 12-16) zabiji kreativitu a a tim schopnost se volne a svobodne vyjadrit, deti ztraci umeni pozorovat detaily, chybi jim spojeni s venkem i vnitrkem a nedostatek kontaktu s realnym svetem je limituje a ochuzuje. Zivy kontakt s lidskou bytosti nic nenahradi kdyz jde o uceni a moznost veci vyrabet, modelovat, tvorit – dotykat se jich – je zasadni pro predstavivost a udrzeni zajmu. Pri prilisne expozici digitalniho uceni nutne casem “vypnou” a odosobni se.

Zabyvam se oblasti vzdelavani deti na druhem stupni a mym oborem je design a technologie, pri cemz design muze byt v anglickem skolstvi cokoliv od pevnych materialu (drevo, kov, plasty) – tudiz ceske dilny, pres Product design, Textiles and Food.

Od navrhu, pres proces zpracovani projektu po realizaci. Hodnoti se vyvoj napadu a jeho modifikovani, analyza a reflekce, nejen vysledny produkt.

No neni extremne zajimave zkusit neco skutecne vyrobit, treba opravdove jidlo?

Obavam se ze vetsina deti da prednost virtualnimu jidlu ve virtualnim dome ve virtualnim meste virtualniho sveta. Doufam ze se pletu!

Dojeli jsme v poradku a nechali se pohltit udalostmi, v podstate nepretrzity kolotoc navstev, prespavani kamaradu deti u nas a deti u jejich kamaradu, vyletu do parku a podobne, jeste jsem ani neuklidila zavazadla a spacaky. Jedine co jsem udelala je, ze jsem prosla postu a zkontrolovala zahradu. Ted po par dnech mam konecne malou chvili na reflexi.

Continue reading →

kolaz z leta

Covid necovid, prekrocili jsme behem dvou dni pet statnich hranic a zakotvili v severozapadnich Cechach.

Vypada to bourkove a prehankove ale teplo je a obcas vyleze i slunicko. Zatim jsme v azylu u taty a sbirame zazitky s aklimatizaci psa na volny prostor. Uz ve dvou pripadech se ukazalo ze ma sice tendence se nas drzet, ale zaroven nepohrdne prilezitosti rozsirit si hranice a jit na vyzvedy do neznama. Jedno setkani s domorodci zatim nedopadlo prilis pozitivne: maly chlapecek vencil sveho psa na voditku a Max (navolno) se je hrnul pozdravit a chapecek zahystercil “vemte si toho svyho psa ted hned!” po cemz nasledovala bleskova akce uchopeni psa za obojek a pripnuti voditka, seznamovaci konversace timto znemoznena, kluk v soku, nevim zda z nas, ze strachu o sveho psa, ze strachu z naseho psa nebo zda slo jen o reakci z prekvapeni.  Pak jeste pridal ” psi maji byt na voditku. Vsude! “a znel z toho hnev, strach a stisnenost. Nebyla zadna sance vstoupit do toho s vysvetlenim ze jde o neskodne stene. Zatimco ratlik v jeho naruci agresivne stekal a rval se ze sevreni ven a Max pokracoval v pokusech jit se s nim blizeji pozdravit.

Kazdy jsme se rozesli tedy svou cestou, my tri trochu sklesle.

Jak to tu tedy mate se psy? To je nejaky covidi ban?

Prazdniny od “prazdny”? Budou vase dny prazdne? My si prave rozhodujeme o svych…

Sice skolni rok v UK trva typicky do druhe tretiny cervence kvuli trem tydennim ‘half-terms’ v prubehu skolniho roku, letos ale kvuli pandemii a zavreni skol provozujeme vyuku z domova uz 4mesice a skoly se jim do konce skolniho roku neotevrou, takze je v podstate jedno kdy pojedeme a kam (pokud tam bude wi-fi) nebot jejich aktivity jsou online. A ja jsem odabsolvovala, jen musim vratit knizky do universitni knihovny kterou udajne otevrou 1/7.

No a protoze uz driveji jsem se rozhodla ze letosni leto venuji detem abych jim vynahradila skolni rok kdy jsem je ponekud zanedbavala, (a vyuzila toho ze se mnou jeste chteji byt), zbyva rozhodnout jak ten spolecny cas bezpecne a pritom dobrodruzne, pokud mozno zazitkove, aktivne a smysluplne stravit.

Puvodni plan byl zustat v UK a najit nejake zajimave destinace tady, a podnikat male ci vetsi vylety z naseho noveho domaciho zazemi v jiznim Londyne. Jsme pojizdni a nove mame psa, situace na hranicich kvuli covidu se meni a regulace a narizeni s ni, rousky se nam nosit nechce, ani se pohybovat nekde mezi mnozstvim turistu.

Ale jak cas plyne tech atraktivnich destinaci v Anglii se stale nedostavalo, pres airbnb uz jsem mela procestovany skoro vsechno a volby mezi chatou/srubem jako pristavbe nejake farmy nebo karavanem v primorskem letovisku zadne uzasne vyhlidky neskytaly.

Zacala jsem zjistovat realitu pozemni cesty do CR se psem. Nejdriv neslo ani smluvit schuzku u veterinare kvili pasu a ockovani psa protoze neslo o ‘nezbytne nutnou’. Pred par dny se ale zadarilo a pes je oockovany a pas ve vyrobe. Vlak v tunelu po morem  zabookovany a nocleh v Nemecku na pul cesty taky.

Cechy krasne, Cechy me, pres rezervovanost mych deti (“nechceme jet, jsou tam rasisti” a “mami ty nas tam zas nechas jak posledne“)…..teste se na nas, jedeme!

Sami you are growing into an extraordinary young man. I know you will be increasingly annoyed by me trying to influence you, but its absolutely fine. I’ll keep trying, maybe just for next few years and soon you’ll be ready to enter the adulthood. I think you are doing brilliantly so far. I love your calmness, its good contrast to Roxy’s craziness. We make a good team! And I love the fact that you have a good relationship with your dad, it means a world to me, keep it up.

Thanks for killing all the spiders at home and being a man in the house! Thanks for your independence and efforts with home learning, I know its not easy. I keep wondering what growing up in this part of London means to you, what memories will you have when you grow up, because mine are beautiful and wonderful and I fear that life here can’t offer you as much as growing up in Czech countryside, the freedom to discover, the games we played. I sometimes worry about the influence of digital word and social media and the pressure you might be under. I hope we manage to keep healthy balance and good outlook at life as I think we have right now.

I love you Samuel!

Happy Birthday x

(PS: sorry we couldn’t have a party like last year because of the lockdown but I’ll make it up to you)

Coze to uz utekl rok? I have no words other then I am trully blessed. So much beauty, spirit, passion and kindness. Thank you Roxy for being Roxy. I am so proud that you are mine!

You are almost invisibly making these huge steps like doing your hair yourself (you know I am crap at styling and make up – sorry not much help here from me!) and your dressing style just kills me. I love the fact you can chose and then stand by your choice – that makes life so much easier! That goes for your shopping trips with daddy too. You are so confident but not annoying or bossy, I don’t know how you do it. Kind, funny, but bold and soooo good at expressing yourself. Me and Samuel love your speeches and your arguments. You are excellent at defending yourself and standing your ground. Keep it up darling! Be bold, brave and loud.  And please, pretty please, do tidy up your room sometimes. And do switch off the light in the bathroom please. Yes, each time. Thank you.

Love you,

your mum