A tak nejak mam pocit ze je uz nejhorsi za nama. Se slunickem na tvari a zpevem ptaku ve vzduchu je vsechno prece jen veselejsi a lidi zacinaji vylejzat ze svejch doupat a pomalu se rozkoukavat a rozvzpominavat na svy nekdejsi spolecensky navyky.

My jedeme jako pri starym, skola, prace, doma, pes, vylety. Stihli jsme bezva tydenni dovolenou v Yorkshire tesne po rozvolneni restrikci 12.4. Hodne se nam tam libilo a je to asi nejdal kde jsem na ostrovech byla, krome Walesu vlastne nikam jinam nez do Kentu nejezdime, je to treba napravit, zvlast kdyz je nejasny jak to bude s povolenim mezinarodnich letu a turistickych destinaci.

Tak preji vsem prijemne pozvolne prehoupnuti do leta a v ramci moznosti bez stresu a obav. Uzivejte drobnych malickosti a mejte se radi x

PS: jo a jestli jsem to jeste nikde nezminovala, jsem zhruba 8tydnu od dokonceni sveho postgradualniho studia pedagogie a doabsolvovani praxe na ucitelstvi druheho stupne v oboru Design & Technologie!

Vcera rano spadlo par vlocek. Byly velke, padaly pomalu a byla to hezka podivana. Vzapeti se rozproudily toky digitalnich kanalu s fotografickou a video-presentaci toho jak si kazdy uziva zimy. Ani ja nebyla vudci ‘sdilecimu nutkani’ imunni:

Toto jsem zachytila z okna loznice kolem 11 rano, nez jsem stacila udat instrukce o teplem obleceni a obuti, vybehli vsichi tri ven (deti v pyzamech a zupanech) a obstastnily se kontaktem s mokrou studenou hmotou:

Bavilo je to asi tak 15minut. Odpoledne uz bylo po snehu, takze z planovane prochazky do parku seslo, stejne jsem mela obavu ze to tam bude jak na Vaclavaku Oxford Street.

Dnes sviti slunicko a je to tam venku uplne jarni tak jsem rada ze jsme to vcera stihli.

And the rest will come…

Hodne stesto do noveho roku a at je lepsi nez ten stary se kterym se dnes v noci rozloucime. K nam byl pomerne milosrdny takze jsem vdecna, nemoci nas minuly a uzili jsme si fajn prazdniny, mame na co vzpominat a na co se tesit. Tak na zdravi! 🥂🍾

Vesele svatky, plne pohody a zdravi a vsecho ceho se vam zatouzi. Dobre nalady, dobre muziky, dobrych pratel, improvizace, napadu, spocinuti, nicnedelani, znenadalych a impulsivnich napadu a blaznivin a smichu.

Mejte se radi a rikejte si to o neco castejc.

A drzte se. Bude lip!

XXXX

Neni tady nekdo nekde kdo se priserne nudi a chce mi pomoc sepsat dalsi disertacku (v anglictine)? To jen tak na okraj. Tentokrat v oblasti pedagogicke, na volne tema kreativity a jejiho ubytku v dusledky presunu vyuky online.

Muj argument je zhruba ten ze prilis casu online u deti (mluvime o veku 12-16) zabiji kreativitu a a tim schopnost se volne a svobodne vyjadrit, deti ztraci umeni pozorovat detaily, chybi jim spojeni s venkem i vnitrkem a nedostatek kontaktu s realnym svetem je limituje a ochuzuje. Zivy kontakt s lidskou bytosti nic nenahradi kdyz jde o uceni a moznost veci vyrabet, modelovat, tvorit – dotykat se jich – je zasadni pro predstavivost a udrzeni zajmu. Pri prilisne expozici digitalniho uceni nutne casem “vypnou” a odosobni se.

Zabyvam se oblasti vzdelavani deti na druhem stupni a mym oborem je design a technologie, pri cemz design muze byt v anglickem skolstvi cokoliv od pevnych materialu (drevo, kov, plasty) – tudiz ceske dilny, pres Product design, Textiles and Food.

Od navrhu, pres proces zpracovani projektu po realizaci. Hodnoti se vyvoj napadu a jeho modifikovani, analyza a reflekce, nejen vysledny produkt.

No neni extremne zajimave zkusit neco skutecne vyrobit, treba opravdove jidlo?

Obavam se ze vetsina deti da prednost virtualnimu jidlu ve virtualnim dome ve virtualnim meste virtualniho sveta. Doufam ze se pletu!

Dojeli jsme v poradku a nechali se pohltit udalostmi, v podstate nepretrzity kolotoc navstev, prespavani kamaradu deti u nas a deti u jejich kamaradu, vyletu do parku a podobne, jeste jsem ani neuklidila zavazadla a spacaky. Jedine co jsem udelala je, ze jsem prosla postu a zkontrolovala zahradu. Ted po par dnech mam konecne malou chvili na reflexi.

Continue reading →

kolaz z leta

Covid necovid, prekrocili jsme behem dvou dni pet statnich hranic a zakotvili v severozapadnich Cechach.

Vypada to bourkove a prehankove ale teplo je a obcas vyleze i slunicko. Zatim jsme v azylu u taty a sbirame zazitky s aklimatizaci psa na volny prostor. Uz ve dvou pripadech se ukazalo ze ma sice tendence se nas drzet, ale zaroven nepohrdne prilezitosti rozsirit si hranice a jit na vyzvedy do neznama. Jedno setkani s domorodci zatim nedopadlo prilis pozitivne: maly chlapecek vencil sveho psa na voditku a Max (navolno) se je hrnul pozdravit a chapecek zahystercil “vemte si toho svyho psa ted hned!” po cemz nasledovala bleskova akce uchopeni psa za obojek a pripnuti voditka, seznamovaci konversace timto znemoznena, kluk v soku, nevim zda z nas, ze strachu o sveho psa, ze strachu z naseho psa nebo zda slo jen o reakci z prekvapeni.  Pak jeste pridal ” psi maji byt na voditku. Vsude! “a znel z toho hnev, strach a stisnenost. Nebyla zadna sance vstoupit do toho s vysvetlenim ze jde o neskodne stene. Zatimco ratlik v jeho naruci agresivne stekal a rval se ze sevreni ven a Max pokracoval v pokusech jit se s nim blizeji pozdravit.

Kazdy jsme se rozesli tedy svou cestou, my tri trochu sklesle.

Jak to tu tedy mate se psy? To je nejaky covidi ban?

Prazdniny od “prazdny”? Budou vase dny prazdne? My si prave rozhodujeme o svych…

Sice skolni rok v UK trva typicky do druhe tretiny cervence kvuli trem tydennim ‘half-terms’ v prubehu skolniho roku, letos ale kvuli pandemii a zavreni skol provozujeme vyuku z domova uz 4mesice a skoly se jim do konce skolniho roku neotevrou, takze je v podstate jedno kdy pojedeme a kam (pokud tam bude wi-fi) nebot jejich aktivity jsou online. A ja jsem odabsolvovala, jen musim vratit knizky do universitni knihovny kterou udajne otevrou 1/7.

No a protoze uz driveji jsem se rozhodla ze letosni leto venuji detem abych jim vynahradila skolni rok kdy jsem je ponekud zanedbavala, (a vyuzila toho ze se mnou jeste chteji byt), zbyva rozhodnout jak ten spolecny cas bezpecne a pritom dobrodruzne, pokud mozno zazitkove, aktivne a smysluplne stravit.

Puvodni plan byl zustat v UK a najit nejake zajimave destinace tady, a podnikat male ci vetsi vylety z naseho noveho domaciho zazemi v jiznim Londyne. Jsme pojizdni a nove mame psa, situace na hranicich kvuli covidu se meni a regulace a narizeni s ni, rousky se nam nosit nechce, ani se pohybovat nekde mezi mnozstvim turistu.

Ale jak cas plyne tech atraktivnich destinaci v Anglii se stale nedostavalo, pres airbnb uz jsem mela procestovany skoro vsechno a volby mezi chatou/srubem jako pristavbe nejake farmy nebo karavanem v primorskem letovisku zadne uzasne vyhlidky neskytaly.

Zacala jsem zjistovat realitu pozemni cesty do CR se psem. Nejdriv neslo ani smluvit schuzku u veterinare kvili pasu a ockovani psa protoze neslo o ‘nezbytne nutnou’. Pred par dny se ale zadarilo a pes je oockovany a pas ve vyrobe. Vlak v tunelu po morem  zabookovany a nocleh v Nemecku na pul cesty taky.

Cechy krasne, Cechy me, pres rezervovanost mych deti (“nechceme jet, jsou tam rasisti” a “mami ty nas tam zas nechas jak posledne“)…..teste se na nas, jedeme!