Taky se vám někdy stane

že jedete sami ve svým autě, krásně umytým a nablýskaným, sluncem vyhřátým, s okny dokořán (hlavně to střešní), s Tracy Chapman na max, všechno pěkně na svém místě (děti, benzín, nákup, ruce, nohy), traffic není tak špatný a najednou se vám udělá tak zvláštně prázdno a oči se vám zalejou zničehož nic slzama?

Mně občas jo. Nejsem si úplně jistá ale může to bejt něco jako “feeling happy and content” – nic si neuvědomuju ani neanalyzuju ale ten mihotavej pocit se vrací, už tu pákrát byl. Tyhle momenty se mi zarývaj pevně do paměti. V tu chvíli jako by se otevřely všechny možnosti a jakobych se dokázala posbírat a pocítila že mám možnost volby. Jakoby mi bylo umožněno nahlédnout do dveří, o jejichž existenci nemám pod tíhou všedních starostí vůbec energii elaborovat.

Je to jako by mně někdo důvěrně známý poplácal po rameni a řekl ” Don’t worry, everything is just as it should be. You’re doing fine.”

Tak díky!

One thought on “Taky se vám někdy stane

  1. prozitkar June 18, 2014 / 7:16 pm

    Stane! Tedy ne uplne presne takhle, ale uz jsem nekolikrat neco podobneho zazila. Pres veskere kazdodenni starosti, atd. najednou zavladne takovy ten pocit “…and I realize that everything is exactly the way it was meant to be.”

    Jinak dekuji za tvuj blog. Objevila jsem ho asi pred rokem a pul, a musim rict, ze mi v nekterych ohledech celkem pomohl (obvzlast co se pritele tyce). :)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s