Taky se vám někdy stane

že jedete sami ve svým autě, krásně umytým a nablýskaným, sluncem vyhřátým, s okny dokořán (hlavně to střešní), s Tracy Chapman na max, všechno pěkně na svém místě (děti, benzín, nákup, ruce, nohy), traffic není tak špatný a najednou se vám udělá tak zvláštně prázdno a oči se vám zalejou zničehož nic slzama?

Mně občas jo. Nejsem si úplně jistá ale může to bejt něco jako “feeling happy and content” – nic si neuvědomuju ani neanalyzuju ale ten mihotavej pocit se vrací, už tu pákrát byl. Tyhle momenty se mi zarývaj pevně do paměti. V tu chvíli jako by se otevřely všechny možnosti a jakobych se dokázala posbírat a pocítila že mám možnost volby. Jakoby mi bylo umožněno nahlédnout do dveří, o jejichž existenci nemám pod tíhou všedních starostí vůbec energii elaborovat.

Je to jako by mně někdo důvěrně známý poplácal po rameni a řekl ” Don’t worry, everything is just as it should be. You’re doing fine.”

Tak díky!

1 thought on “Taky se vám někdy stane

  1. Stane! Tedy ne uplne presne takhle, ale uz jsem nekolikrat neco podobneho zazila. Pres veskere kazdodenni starosti, atd. najednou zavladne takovy ten pocit “…and I realize that everything is exactly the way it was meant to be.”

    Jinak dekuji za tvuj blog. Objevila jsem ho asi pred rokem a pul, a musim rict, ze mi v nekterych ohledech celkem pomohl (obvzlast co se pritele tyce). :)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s