Pribeh s velkym ‘P’

takovy, ktery cloveka donuti prehodnotit sve vlastni problemy a posleze je odhodit jako bezpredmetne a zbytecne

Pri svem momentalnim zaujeti slovem ‘au-pair’ progooglovam ruzne stranky a hledam pribehy. Dnes jsem narazila na neco o peknych par kategorii vys. Sice se ve clanku dotycne slovo vyskytuje ale … A ne ze by ty dosavadni clanky a blogy a prispevky nebyly ze zivota ale…. No proste  posudte sami  (upozornuju,  je to silne kafe).

9 thoughts on “Pribeh s velkym ‘P’

  1. Anonymous June 27, 2008 / 3:02 pm

    Spoon, never vsemu, co kdo pise, je to jen jednostranny pohled, bylo by jiste zajimave slyset to i z jineho uhlu. Pribeh je to vsak jiste zajimavy…

  2. spoon June 27, 2008 / 3:30 pm

    proc by nekdo psal neco co neni pravda? Jako chapu treba mit jinou identitu anebo veci si v zasade kompletne (literarne) vymyslet ale prekrucovat skutecnost a vydavat za fakta?… Proc?..A samozrejme ze pohled je to jednostranny, kdyz clovek pise z vlastniho zivota tak to proste JE subjektivni, na tom ale neni nic spatneho. Mne by spis zajimalo co bylo dal.

  3. Anonymous June 27, 2008 / 7:45 pm

    Bohuzel je hodne lidi, kteri nepisou pravdu nebo si ji prinejmensim upravuji ke svemu prospechu. Tvuj blog mi prijde otevreny a uprimny,tak mozna predpokladas ze jsou takovi vsichni. Cloveka z onoho pribehu neznam, neznam nic blizsiho a vim jak je lehke vodit lidi za nos (viz nejruznejsi desive lzi u rozvodovych soudu a soudu o deti…)

  4. flammerole June 27, 2008 / 8:00 pm

    :(no je to hroznej příběh:hlavně proto, že všechna péče, kterou dětem dali, se nesetkala s odezvou…… a jestli to je výmysl? tomu nevěřím, snad je tam jistá autokorekce jako ve většině vyprávění ze všech blogů, ale myslím, že základ příběhu je reálný a drastický : chtěli pomoct, stálo je to všechny síly a nedopadlo to dobře, i když se ten chlapík na konci snaží vidět i pozitivní efekt…

  5. alena June 28, 2008 / 8:50 am

    drsne ctenidrsne cteni pri sobote…rozhodne si ten chlapik nevymysli, mam ten pocit

  6. Claire June 28, 2008 / 6:02 pm

    No tak to je životní lekce :-/ Blbý je, že je to okolí, ani nejbližší, nepodrželo. Přece to museli pozorovat zblízka, že něco není v pořádku (nebo se nezajímali a pak jen odsoudili). Ale zas na druhou stranu, ty manželé si nemůžou nic vyčítat – v tom je jejich svědomí čistý, to si ten “otec” zhodnotil dobře. Jen ta hořkost už se asi vymazat nedá, což je škoda. Doufám, že jestli jsou ty děti nakonec “normální”, že to taky v dospělosti (nebo až budou mít vlastní děti) pochopí a jednou se na ty “rodiče” obrátí. Všem by to asi pomohlo urovnat si mnoho myšlenek.

  7. viva July 10, 2008 / 1:24 pm

    všichni máme rádi dobré konce…..a tak nějak automaticky je očekáváme, zvláště pokud se jedná na začátku o tak správnou věc jako ujmout se opuštěných a postižených dětí. bohužel realita bývá tvrdší. obdivuji autora, že to dokázal popsat. připomnělo mi to novou knížku Terezy Boučkové – Věk kohouta, ve které líčí problémy s adoptovanými dětmi. doporučuji, ale jen pro odolné povahy, není to moc optimistické čtení. anebo pro lidi, co si myslí, že jsou chudáčci, co mají stráášně těžký život…;-)

  8. spoon July 10, 2008 / 2:12 pm

    vivanenatocil se podle jeji knizky film kde hrala Spalkova? Vypadlo mi jmeno ale vybavuju si zive nektere sceny. Pohledy sousedu atp.

  9. inamo July 19, 2008 / 6:04 pm

    to viva: film se jmenoval Smradi, ale nevim, jestli to bylo podle tohoto scenare.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s