O pár příspěvků níž bylo loňský léto a Labouň, a než bys řekl “borůvkový koláč” jsem zpátky v Čechách, s dětmi o něco delšími a hubatějšími.

Letos máme poměrně dost nabitý prázdninový diář. Začali jsme necelým týdnem u táty na chalupě, kde se náš pobyt překryl s pobytem bráchy, jeho ženy a jejich dcery, což byla výborná příležitost to “catch up” s různejma rodinejma věcma. Vyzkoušela jsem si řízení tátova citroena-picassy (a málem mu odrovnala spojku), ostrý úzký zatáčky nad Berounkou plný výmolů po povodních byly dobrou průpravou na řízení v Nigérii!

Pak jsme se přesunuli do Prahy a dětem začal týdenní příměstský tábor s přírodovědnou tematikou. Jezdila jsem s nimi z Anděla do Hostivaře na Toulcův Dvůr, kde měly zajištěný přírodovědný naučný program na celý den včetně (organic-bio-home made!) obědů a svačin, výtvarných aktivit a her. Kdo se nechtěl účastnit nemusel, mohl běhat po zahradě, hrát si v zahradním domku, na pískovišti nebo se cáchat v bazénu. A protože to bylo na farmě děti krmily králíky, kozy, viděly krávy, koně, kachny, husy, pohladily si užovku, sbírali brouky a chytali ryby. Na závěr byl táborák společně rodiči a musím říct že se mi tam moc líbilo, vedoucí i účastníci byli velmi sympatičtí. Dětem se nikdy odpoledne nechtělo domů a tak jsem tam s nimi ještě vždycky chvíli zůstávala a oni mi všechno ukazovaly. Samuel komunikoval krásně česky a rychle se zapojil a našel si kamarády, Roxana mluvila na ostatní děti anglicky a nijak jí netrápilo že oni odpovídaj česky. Bylo úžasné pozorovat dětskou bezprostřednost při hrách.Týden rychle uběhl a já stihla několk výstav, procházek po Praze a posezení u kafe / vína.

Teď jsme nazpátek u dědy a děti mají k dispozici volný výběh po dvou zahradách, domech a půdách, trefí kam potřebují a jsou naprosto samostatné a spokojené. Miluju když si spolu hrají, vymýšlí věci a jejich představivost jede na plné obrátky. Mají  pár malých hraček, figurky zvířat a Roxana má sadu figurek z filmu Brave (její oblíbený) a s těmi hrají různá divadla. Roxana je občas Meridou, občas Cinderellou, občas Sleeping Beauty. Samuel sbírá brouky, pavouky, slimáky, housenky, mšice, larvy berušek a všechno pozoruje. Má sady nástrojů pro mladé přirodovědce, většinou si ale vystačí s nějakou krabičkou.

Snažím se se Samuelem občas dělat něco málo do školy ale většinu času mají neorganizovaného, prostě jsou ponecháni sami sobě. Občasný výlet do lesa, na koupaliště, hřiště nebo (včera) kozí farmu ve Skryjích a muzeum trilobitů, večer oheň.

Ten český tábor, jejich první společný, v neznámém prostředí a v neznámém kolektivu, utužil jejich sourozenecký vztah. Měli jeden druhého, pomáhali si, Samuel pro Roxy tlumočil. I tady se navzájem ke hrám potřebují a chtějí, i když k občasným šarvátkám přirozeně dochází. Celkový dojem ale získávám (třeba právě oproti loňsku) že jsou míň a míň náročnější co se výchovy týče a víc a víc mě hřeje na srdci obrázek jich dvou jako spiklenců, partnerů a nerozdílné, navzájem se doplňujíci dvojky. Doufám že jim to vydrží celý život.

Čeká nás týden s babičkou u Máchova jezera, pak další pobyt v Praze a další, tentokrát pouze Samuelův, přírodovědecký tábor od Přírodovědné fakulty UK na Albertově.  A výlety a návštěvy. Muzea a hřistě. Cesty tramvají, pribiňáky, párky v rohlíku a náhodná setkání. Léto budiž pochváleno!