Děda bude mít jistě radost po shlédnutí tohoto videa, že mu v létě na zahradě přibudou k ruce hned dva pomocníci kteří se nebojí “get their hands dirty”.

Škoda že jsem se o těchto zahradnických odpoledních dozvěděla až na konci školního roku, mohli jsme na naše oblíbené místo chodit ještě o něco častěji.

Vede je Dan, zahradník, kterí dělá na částečný úvazek i v Samuelově škole a kromě něho tam byly jen dvě milé důchodkyně (takže když už nic jiného můžu tam chodit s nimi poklábosit u čaje zatímco se děti budou rýpat v hlíně) a jeden pán co za celé dvě hodiny nepromluvil ani slovo.

Protože nemáme zahradu, s nastávajícím pěkným počasím začíná být obtížnější a obtížnější dotáhnout Samuela domů (vždycky se zasekne hned na školním hřišti, spustí se na všechny čtyři a pak nemít Roxanu, mohla bych si tam sednout s novinama nebo s knihou a minimalně dvě hodiny bych o něj nemusela mít starost protože bude na tom samém spotu a nehne se a bude pozorovat mravence nebo housenky), jeví se tohle jako ideální aktivita, neplacená, zdraví prospěšná a blízko domova a školy.

Samozřejmě se prvně zasekl s housenkou a nechtěl ji dát z ruky a už jsem se obávala že po zbytek session nebude od housenky k utržení (a dost pravděpodobně ji nakonec samým zájmem chudinku udrchmá) ale Dan nás nakonec pověřil plevelením, vysvětlil dětem jak rozeznat sazenice od plevele a Samuel plel poctivě a se zájmem asi 20minut. Když jsem pak záhonek ohodnotila jako vyplevelený rozhořčil se že zdaleka ne, a ukazoval mi několikamilimetrové rostlinky které jsem na svém kousku přehlédla.

Pak obě děti uchvátilo rytí a zalévání, tak nezbývá než doufat, že jim zadradnické nadšení chvíli vydrží a po následující týdny uvidí, jak rostou fazolky co jsme do zrytého záhonu zasadili.

Z videa je také vidět (kromě Samuelových věčně padajících kalhot) moje zmatení jazyků, nejenže přepínám mezi češtinou a angličtinou v rámci dnů, časových úseků dnů ale jsem schopná přepnout i během jednoho krátkého sdělení. Chudáci děti ,)