Před pár dny došlo na vybalování mých clip-rámů a paspart, zarámovaných letáků, pohlednic a plakátů který jsem měla zabalený v novinách z dob svýho bedsitu v Kentish Town někdy v 2005 nebo 6. V naších třech předchozích bytech na ně nikdy nějak nikde nezbylo místo a tak se ten obrovský těžký balík stěhoval s námi sem a tam.

Bylo zvláštní vyndavat zpoza skel moje někdejší grafické idoly,  dredy pohledných mladíku rozhozené do vzduchu, mladíky zahalené do dýmu z jointů, pozvánky na koncerty, a vyměňovat je za grafické listy se sbírkou brouků pro mého syna.

Zvláštně uspokojující, odvážím se říct.

Odložené a posléze vyhozené obrázky na mně sice dýchly něčím důvěrně známým ale dál je není už důvod skladovat.

O pár metrů dál má dredy rozhozené po polštáři můj úžasný manžel a můj syn, můj moudrý, krásný, láskyplný, broukymilovný syn mi spolu se svojí raráškovskou sestřičkou život posunuli někam dál.

Pořád mám ráda reggae, soul, blues a DnB, i když naším momentálním hitem v autě je Vlasta Redl a jeho “ej dudy mojeeeeee”

Life is sweet.