Again. Yeah, I know.

Dneska jsem se konečně dokopala s Roxy na kurs plavání. Soňa mi o něm říkala už před vánoci ale pořád mi to nějak nevycházelo. Po návratu z Nigerie Roxy trochu klempírovala, pak se to zas nehodilo mně a když jsem konečně nic neměla a mohla bych, tak třeba pršelo nebo jsem zapoměla. Dneska ráno jsem ale hned cestou do školy hodila do kočárku ručníky a plavky, oholit nohy jsem si nestihla ale vem to čert. Stejně tam budou samý baby (pozor, byli tam nakonec i dva sympaticti tatíci). A zase se mi potvrdilo že někdy stačí překonat vlastní lenost a pohodlnost (např. úvahy typu: deset minut převlíkání a pak jen půlhoďka ve vodě a pak zas převlíkání? To se na to můžu vyprdnout) a člověk je odměněnej naprosto neuvěřitelným zážitkem.

No dobře tak trochu přeháním, řekněme nečekaným. Ten bazén jsem znala, chodíme kolem něj do softplaye a několikrát jsem tam se Samíkem byla. A Roxy v bazéně už byla, i když v jiným. Ale to byla malý mimčo a nebyl to moderovanej kurs.

Tady se sešla skupinka asi 10dospělejch s dětma od 0-5let, s většinou z nich se známe z pátečního fotbalu (kde, opět musím vypíchnout, Roxy jako jedna z nejmladších docela exceluje). Dvě cvičitelky vedly session pomoci povelů, her, písniček a pomůcek tak, že děti nadšeně spolupracovaly a ke konci session jsem měla dítě které se samo vyšplhalo ven z bazénu a pak se vrhlo skokem zpátky do (asi metr a půl hluboké) vody, aniž by ho zajímalo jestli ho chytám. O kopání a mávání rukama při křižování bazénu sem a tam ani nemluvím. Když jsem jí na bříšku podepírala v plavbě za balónkem a viděla v její tvářičce upřímné a jásavé nadšení, bylo mi jasné, že máme další pravidelný zápis do diáře.

Kromě dvou, někdy tří sessions do tejdne který děláme v Green Shoots (projekt v Besson Gardens), kde může zahradničit, rybařit, malovat, dělat těsto, muzicírovat a kde si vypilovala pohyby k písničkám Inci Winci Spider, Twinkle Twinkle, Wheel on the bus a Wind the Bobbin up. Momentálně nejoblíbenější je Sleeping bunnies, na tu se těší a jakmile se rozhoděj polštáře na zem tak zalehne. Baví jak to spaní tak to hopsání a opakovala by to nadšeně třeba desetkrát.

$$OBR489262$$

Při sobotní návštěvě České školy na severu Londýna mně došlo, že těch anglickejch písniček, říkanek a her zná nepoměrně víc než českejch, angličanka jedna. Jsem zvědavá jak u ní udržím krok s češtinou protože u angličtiny udělala několik mílových skoků. Důrazné “Skjůzmí” když se dere na židli na které právě sedím (pochopím že chce za mými zády přístup k šuplíku ke komodě a nepouštím, ale stejně se tam vydere). Ležérní “Thanks” když jí něco podám.Halasné “Obina come!” když vyžaduje spoluúčast svého bratra ke hře. A on zpravidla obratem přiběhne. “Cover!” když sedí na gauči a chce přikrejt dekou u koukání na Tv nebo může jít taky o peřinu v posteli. “GO! …I go” –  jde o koloběžku. Samíkovu koloběžku. Neprozřetelně jsem ji slečně při jednom výletu do parku svěřila s tím, že Samuel dostal kolo (byla jsem tam autem). Projekt to byl dobrý, obě děti se během odpoledne vyřádily, s kamarádkama a jejich dětma jsme si udělali piknik a navečer jsem děti zase dovezla domů ale….

Od tý doby je Roxy koloběžkou posedlá a kromě toho že na ní jezdí jako drak si ji přivlastnila, což se Samíkovi moc nelíbí, protože doteď na ní jezdil do školy. Takže se každý ránou pokouším Roxy narvat do kočárku (což jde hůř a hůř protože se naučila rozepínat přezky a pokud si umane tak vystupuje). Podařilo se mi najít kompromis: Samík jede pomalu vedle kočárku, drží se jednou rukou jeho rukojeti a slečna drží zase rukojeť koloběžky. Pokud na to Samík zapomene tak Roxy hned volá “hands!” Musí na nás být boží pohled, celý to táhnu já usilovným tlačením kočárku ale dočasný mír je zjednán, nemáme to daleko a nakonec trochu pohybu mi neuškodí.

Koukla jsem teď do druhýho okna na FB, jsem závislák závisláckej, neodradilo mě ani zákeřné přepnutí do Timeline, OMYLEM, po kterým jsem s tím na zlomek času chtěla seknout úplně, když jsem zjistila že to nejde vrátit zpět. Fakt mi to zkazilo den. Ale už se bez toho těžko obejdu, třeba právě pro organizování events. Funguje to dobře jako adresář, pro společný majly atp protože těch kteří tam nejsou je minimum. Pro komunikaci s okolním světem, protože tady na blogu to nějak usíná. Nějaká chyba v matrixu?

A připomělo mi to o čem jsem chtěla psát. O lumpárnách toho mladšího lupínka. Včera v noci například jsem při vyndavání prádla z pračky narazila na svůj mobil. Netuším proč se ho tam rozhodla uložit, zřejmě proto, že se pádem na zem rozpadl na několik kousků a nehrál dál oblíbenou animovanou znělku tancujícího psa adasport.com (které se dožaduje slovem “dance”). O něco dřívěji Franklin na cestě bytem narazil na baterku a odložil jí do vejšky takže se vypral jen otevřený handset Nokie s paměťovou kartou. Je to poměrně dobrej mobil, používám ho na českou simku protože se mi to na anglickou nějak nepodařilo rozchodit.  Mávla jsem nad tím rukou a v duchu si připomenula napříště před naplněním pračky prohlídnout její obsah. (už se nám tam takhle jednou pralo prádlo se sklenicí nakládanejch okurek). Ale bylo už hodně pozdě v noci a tak jsem to neměla energii nějak dál řešit nebo se tím trápit. Stalo se, stalo.

No a druhej den jsem mobil dosušila na sluníčku a zkusmo tam dala baterku. A on se rozeběhl jako normálně (!!!!). I fotky a videa na kartě jsou. Jsem nadšená. Fakt totiž nemám ráda ty screentouch nový modely a ani bych si už neuměla vybrat. Perte taky na 40, člověk nikdy neví :)

No a jinak?

Zaměstnávají mě přípravy na Velikonoční dílny, po kterých se chystám s dětmi na jarní prázdiny do Čech, a pomaličku budeme zase slavit narozky. Musela jsem si na compu najít kalkulačku a přesvědčit se odečítáním ročníku od roku…a mrknout na záznam na blogu z loňského dubna. Bože to to letí!

Tak jsem dopsala dlouhý příspěvek a o Samuelovi tu není ani zmínka, jak typické! Příští příspěvek tedy bude Samuel a škola, tím spíš ze zítra máme rodičák!