a důvody

Dobra, tohle je trochu schizofrenni, pisu clanek na blogu kterej je zamcenej a nikdo nema klic, ale nekde ten prubeh zmen zaznamenat musim. Blog jsem zamkla pred odjezdem z CR. Jeste porad zpracovavam zazitky odtamtud ale co se mi v hlave utridilo definitivne je rozhodnuti omezit rozsah a objem sdileni, chut zmenit platformu a prevest cast dat nekam jinam, mozna si jen ulozit nekam na bezpecne misto zalohu a dat si break. Server bloguje nabizi zalohu ve formatu .XML a ja se s timto formatem dosud nesetkala a potrebovala jsem vyzkouset jak prevadeni probiha a co vsechno se uchova. Pak server bloguje nabizi pouze dve alternativy: zaheslovani nebo uplne smazani blogu. Nelze ho ‘docasne znepristupnit’ s kratkou vysvetlujici hlaskou, dat pod svou adresu pouze nejake heslo nebo obrazek a vsechny clanky skryt. Musela bych je jeden po druhym editovat a davat do ‘rozepsanych’ coz by pri poctu prispevku na mem blogu (699) bylo nekolik nocnich sicht. Takze heslo. Ale tim zase vznikaji u ostatnich obavy o to, co se deje, proc, nac, kdo ma heslo a kdo ho nema a co se v tom uzamcenym blogu pise tak tajnyho a ja jsem nikdy nechtela dospet do situace ze budu selektovat a filtrovat ‘vyvolene’ od ‘nezadoucich’ a uz mi chodi zpravy od lidi ktere vubec neznam se zadosti o pristup, ze muj blog radi cetli atp atp. A to jsem nedala vsanc zadny email takze kdo se mnou nebyl doted ve styku si ani o heslo napsat nemuze! A nema ho nikdo krome me. Je mi sice lito tech nevinnych tichych ctenaru co prisli o davku svych cerstvych, vypecenych rohlicku, na druhou stranu narokovat si neco automaticky jen proto ze jsme na to byli zvykli….taky nejde ze? Kdyz se na me znama po dlouhych prazdninach obratila s bezservitkovym “no spoon jaktoze uz nepises?” pripadala jsem si temer provinile. A o neco pozdeji se dostavil pocit ‘WHATEVER’: uleva a zadostiucineni. Neposkytujeme. Mame zavreno. Vyprodej zastaven. Potrebujeme se zrekreovat. Dejte nam sanci. Peace ! xx