a moji dva andílci

Ten odpoledni vylet do Valdstejnskych zahrad jsem protahla. Prochazka pres Malostranske namesti plne turistu, posledni paprsky odpoledniho slunce, dlouhe stiny. Samuel chodi jen po tmavych dlazebnich kostkach. Roxana ma kvetovane saty, culiky a lide se za nami otaceji. Jsme nesourodi. Samuel je indian v otahanym pruhovanym natelniku, nesouci si na zadech batuzek veci ze skolky. Roxana je princezna. A ja? Nejsem turista ale fotim, nejsem zdejsi, ale znam mnoha zakouti duverne. Vybavuji se mi zazitky z dob studia muzejnictvi, moje tehdejsi lasky (resp. jedna) a moje caste cesty za ni do Vlasske ulice.

V Karmelitske koupim v trafice pohled kamaradce a par jizdenek na tramvaj, na Ujezde se ocima vpiju do oken klubu kterej vypada porad stejne jako kdyz jsem v nem, mlada, sedavala nad Velvetem a jointem a nechala se uchvacovat jeste mladsimi basniky, pripadne pankaci.

Dojdeme na Andel, Samuela uz boli nohy. Nachodili jsme dnes asi 5kilometru! Nahoru po schodech uz skoro nemuze vyjit, skuci ze ho boli bricho. Po tech vsech susenkach, kolaci a dzusu, co jsme snedli na pikniku v zahradach se ani nedivim a vzdavam se umyslu do nej nacpat svickovou z Alberta. Omeju kanadske boruvky z trhu a dam mu je na misku. Nez ohreju veceri Roxane jsou boruvky rozsedle na tatove bile sedacce (a pak ze nebarvi!). Dostanou vynadano oba, Samuel vic, protoze mne neposlechl a nejedl je u stolu, prestoze pod fialovou skvrnou je podepsana Roxy. Oba dostanou zachvat place.

Po neuspesnem pokusu o likvidaci skvrny posadim oba ke stolu. S. pojida ukrivdene zbyvajici boruvky. Krmim Roxanu a v prestavkach vyndavam veci z kabely, kam se mi v nestrezenem okamziku vylila lahev s vodou. Ponozky. Zapomenuty gumovy medvidek. Hracka z McD. Krabicka s cerealiemi. “Ja chci to!” natahne Samuel ruku. “NE!” zahrmim. “Nechtel jsi veceri a ted budes mlsat??” Zmlkne a az za par minut se osmeli: ” ja chci jenom to radio”. Omluvim se a podam mu hracku z McD. Zalozi do plastoveho prehravace plastovou kartu a velkou prazdnou mistnosti se rozezni pisnicka od Black Eyed Peas: ” I’ve got a feeling That tonight’s gonna be a good night That tonight’s gonna be a GOOD GOOD NIGHT…”

Napeti ve vzduchu se okamzite zlomi v pohodu, nase pohledy se stretnou a jsou naplnene usmevem a ja se zaroven rozesmeju a rozplacu.

Ani jsem nevedela ze jsem ve stresu. Nechtela jsem na nej kricet.

Obe deti jsou tak krasne, rozkosne, sladke, usmivaji se na me. Jak jsem se na ne mohla zlobit kvuli takove malickosti jako rozsedla boruvka?  Vsichni tri zacnem do rytmu pokyvovat hlavou jakoze tancujem a propuknem v smich. A ja jsem tomu nahore (jestli nejakej je) vdecna za tenhle (kratkej) moment (intenzivniho) stesti.

$$OBR478914$$