Samueluv prvni den ve skole.Tearful jsem byla ja, Samuel byl samej usmev. A to jeste jsem si tu slzu zamackla az se zpozdenim, az kdyz jsem mela chvilku na reflexi. Cesta do skoly a vypravovani se rano byly ok, mame to precejen takrka pres ulici, ve tride jsme byli prvni a mela jsem moznost pozdravit se s ucitelkou a vysvetlit proc jsme propasli uvodni schuzku rodicu a optat se co je jeste potreba zaridit a mit. Pak uz jsem mela starost odtamtud odervat Roxy ktera se domnivala ze zustava a sapala se z golfek ven a na hracky. Pri vyzvedavani jsem konecne (na popud kamaradky ktera byla cela udivena ze jsem si Samika nevyfotila) cvakla par momentek na mobil. Zadna slava, zadny nastup, zadne uniformy. Presto jsem presvedcena ze se dostal na jednu z nejlepsich skol co mame v okoli. Vsichni rodice uz na prohlidce pred rokem kdyz jsme se tam byli registrovat byli sympaticti a dnes tomu nebylo jinak. Zahledla jsem i par znamych tvari z Telegraph Hill parku. Takze mam syna v Reception class (prvni rok na zakladce) – za chvili ho uz neuvidim vubec, akorat vecer nad ukolama.

Co kdyz mi budou ty jejich half-termy kratky? Co kdyz si budu chtit zopakovat dlouhy prazdniny v Cechach?

Achjo!