Vune a vzpominky

Znova v praci. Dneska volali neco k 11am jestli muzu zacit ve 2odpoledne, coz se vyborne krylo s tatou kterej uz byl na ceste ze severu vzit Samuela do herny a do bazenu, akorat se mu ta ‘hlidaci sichta’ trochu protahla :) Koncim az ve 22.30 a je tu celkem klid takze jdu tukat do klavesnice.

Prochazim chodbami ubytovny pro bezdomovce a ve vunich se mi vraci vzpominky. Kuchyne >>> prepaleny tuk, linolea a ocel >>> hospoda The Bridge v Kilburnu kde jsem pred lety pracovala jako barmanka, sberacka popelniku, mycka sklenic a pozdeji i kucharka. Vareni sice obnaselo povetsinou vyndavani veci z mrazaku, jeho premistovani do mikrovlnky / grilu / trouby / panvicky a posleze na talir, nicmene naucila jsem se tam par veci. Napriklad prekryvani talire potravinovou folii nez dam vec ohrivat do mikrovlnky a velkou opatrnost pri jejim snimani (ano, da se tak vyborne oparit!). Taky jsem se prestala bat vytvareni veci ve velkym. Pokazdy bylo treba mit nakrajenou zeleninu na oblohy, nastrouhanej syr, namichany tunak s majonezou (oblibenym pokrmem byly ‘Jacket potatoes’ – coz je rozpecena obrovska brambora). Denne se spotrebovaly hromady baliku toustoveho chleba na sendvice. Ty ‘koncovy’ se vyhazovaly. Boze co ja se jich najedla, namazanejch maslem a posypanych sejrem, tunakem ci fazolema v tomate. A naucila jsem se zvladat stres, to ve chvili kdy se zezdola z baru zacaly sypat objednavky jedna za druhou a ja tam byla sama a snazila se nepanikovat a dodrzet jakysi ‘logismus’ ve svych akcich. Bylo tam takovy zarizeni ktery po zaplaceni jidla na baru vyslalo a vytisklo ‘uctenku’ u mne nahore ve ‘vyrobne’. A ja hotovy jidlo pak poslala vytahem dolu.

Tahle vune oleje zadrenyho do kazdyho poru se z hospodsky kuchyne jen tak nesmyje, nesetre Detolem a nevydrbe dratenkou. Hranolky byly a jsou nejoblibenejsi a vsudypritomnou prilohou vseho tady v Anglii. Alespon u strednich socialnich vrstev, o tech mluvim, s temi se stykam a mezi nimi ziju :)

Jdu dal po budove. Na kazdem patre maji jednu spolecnou kuchyni, spolecenskou mistnost, a nekolik socialnich zarizeni. Obchazim vsechny prostory v pravidelnych intervalech, abych se presvedcila se ze je vsechno v poradku. Uzka chodbicka je pokryta kobercem. Voni zvlastne. Hodne zasly a sotva patrny pach vykourenych cigaret a prachu, utlumeny kvetinovym deodorantem. >>>A jsem zpatky v Highgate, kde jsem pracovala v Bed & Breakfestu. Ubytovavala jsem nove hosty, vybirala zalohy, uklizela po tech co odesli, odemykala dvere tem co si zabouchli. Zustavala jsem i pres noc, vsechno vnimala naplno otevrenejma ocima i ostatnima smyslama, byla jsem tehdy mlada a naivni a kazdy rozhovor s nahodnym prochazejicim cestovatelem byl pro me ‘udalosti dne’. Nechapala jsem bordel kterej po sobe navstevnici na pokojich nechavali (pri nasi nedavne navsteve Jicina moje maminka pri odchodu z penzionu ‘zahlazovala stopy’, narovnavala pokryvky na postelich a div nerovnala dekorace na stole tak aby licovaly). Hlavni vuni z Highgate zustala kvetinova praskova hruza ktera se vysypavala pred luxovanim na koberec. Jeste se prodava, tuhle jsem ji videla. Je to neco jako kobercovy pudr :) Tak timhle cely hotel vonel a ja jsem jenom vdecna ze tehdejsi majitele nemeli v oblibe konvalinky.

Nejzvlastnejsi je ze z vune ve verejne chodbe pomerne verejneho domu lze vycitit pomijivost. Lidi tu bydli, zijou, prozivaji sva dramata a zitra tu nebudou. Jejich pokojiky si zabydli jini. Zrovna dneska se jeden novy resident nastehoval. Mohammed. Mel krabic jak kdyby tu minil zustat na veky, pritom je to jen prestupni stanice, za necim stalym, pokud mozno svym.

Dolehaji ke mne zvuky zevnitr pokojiku. Tuhle jsem se pred jednim vydesene zastavila. Hlasity muzsky plac. Zoufale zalykani a stkani. Zacouvala jsem o par kroku, intuice mi zavelela nesmirovat, poskytnout soukromi. Pak ale pribyla zvedavost, obavy, zodpovednost a nutkani zjistit o co jde. V mysli jsem prevalovala umysl zaklepat na dvere a nabidnout vlastni rameno/naruc. Nez se mi ale umysl doprevaloval do potrebne faze, zmenil obyvatel pokojiku kanal v televizi a me spadl kamen ze srdce. Temer slysitelne.

3 thoughts on “Vune a vzpominky

  1. danka October 10, 2009 / 10:22 am

    vonesu skvelým pomocníkom pri spomienkach. keď idem na dovolenku/niekam preč, zvyknem si brať nový sprchový gel, keď si k nemu v budúcnosti privoniam, vynoria sa mi spomienky na prežité udalosti.

  2. M.Amar October 10, 2009 / 10:22 pm

    Krásně napsáno….A "logismus" ve vydávání jídla, jejej:-) To taky znám, ty účtenky….

  3. Papaja October 20, 2009 / 5:52 pm

    :))) vůně oleje, hranolek, taky znám. :)

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s