Dneska jsem v praci, tj. den na internetu. A s blokovanym pristupem na FB to muze znamenat jedine – prispevek na blog.

Chytila jsem druhy den co do virtualnich tak realnych aktivit. Nejdriv jsem uvazovala zrusit svuj ucet na FB/blogu/pohybech, ovsem nepodarilo se mi rozhodnout ktery a zrusit vsechny by bylo prilis razantni, tak prozatim padlo rozhodnuti omezit cas traveny na internetu obecne. Ano, je to moje vecne tema, asi jako umysl hubnout a cvicit, ktery si ovsem nechavam povetsinou pro sebe. Ten ‘omezeny’, blize nespecifikovany cas straveny na internetu by navic mel byt vyuzity k veskrze pozitivnim a smysluplnym cinnostem, jako bookovani letenek a obohacovani se zajimavymi a uzitecnymi informacemi :)

A tak jsem opravdu i ucinila. Vcera jsem bookla manzelovi letenku na prosinec do Lagosu a sobe do Prahy, po prekvapive kratke vecne diskusi o traveni letosnich svatku. Kamarad Kano porada ‘kolaudaci’ nove postaveneho domu a F. tam nesmi chybet. Kano mu nabidl zaplatit pulku letenky a me se podarilo sehnat FAKT levnou. Aby mi tu nebylo smutno, odlitam ve stejny datum za rodinou do Cech, bude to tesne po svatcich. Oba jsme se zacali detinsky tesit co sbalime a posleme do Nigerie, F. ma narok na DVA 23kilovy kufry.

Dalsi aktivity se tykaji nasi cesko-slovenske skupinky maminek s detmi a planu na zimu – kde a jak se schazet az prestane byt pocasi na parky a hriste. Nase soboty s zeleznou pravidelnosti zacaly byt celodenni zalezitosti stejne jako Franklinuv fotbal a oblibena mista (softplay, knihovna) prestavaji stacit. Rozrustame se. Ne kazdemu vyhovuje hospoda ci kavarna po aktivitach a deti na verejnem prostranstvi zacinaji byt moc velkym zivlem. Jsou dny kdy je nas az 11dospelych a 13deti :)))). Takze rozhazuji site, zjistuji, organizuji.

S praci je to konstantne beznadejne, tedy s praci full time a v oboru, ale kupodivu me to netrapi. Moje dva part-time joby nejakej cash prinesou, jsem flexibilni, nestresuju se a blahorecim bohu ze mi ztratu myho office jobu 9-5 prinesl prave v tomhle obdobi. Samuelovi uz nikdy dva ani tri roky nebudou a za rok pujde do skolky tak jako tak. Financne nestradame a Franklin me v zustavani doma podporuje, nikdy ani sluvkem nezpochybnil moje utraty mimo budget (ehm, my vlastne zadnej nemame), nebo fakt ze nekdy najde byt vzhuru nohama a nas uprostred hracek a k veceri neco rychlyho… Ovsem prihlasky posilam, nonstop, ted kdyz jsem byla v Cechach tak neco vykrystalizovalo dokonce do druheho kola vyberoveho rizeni a agenti me udrzovali v napeti telefonatama a mejlama. Kdyz doslo k dobe rozhodnuti sdelili mi ze klient stahl pozici z ‘trhu’, ze ji vubec nebudou obsazovat. To uz se mi stalo ponekolikate a nejsem sama. Takze je mi jasny ze na to musim jit i jinak a jinudy, a idealni by bylo delat neco co mne bavi, v cem jsem dobra a v case kterej mi vyhovuje. Jen to nejak zaridit…

Manzel se me par dni po navratu z Cech optal " So we don’t celebrate aniversary?" … ‘jaky vyroci??’ kroutila jsem hlavou a napadaly me veci jako vyroci CS statu (v souvislosti s akci na Velehrade na kterou me zvala J.) atp… ‘No svatby ne?’ smal se F. AHA!? My jsme zrovna 23.9 vsichni tri sedeli v letadle smer Londyn, po trech dnech nabitych zazitkama v Praze, kam si me F. prijel ‘vyzvednout’. Stihli jsme videt mou babicku, maminku i tatinka, zname a kamarady, dobre pojist a popit, vyhrat si se synem na hristich a prohlidnout nasi obligatni malou zoo za Andelem (ted nemyslim ty narkomany a alkoholiky kteri se tam nevimproc soustredili).

Taky jsem brouzdala svyma starsima zapisama na blogu. Co vlastne jsme delali vloni touhle dobou? Zajimalo me. Co se delo? Nic veselyho. A kdyz ctu ty stary, stary veci, prispevky nebo mejly, fascinuje me jak bych to ani ted nenapsala jinak, lip. Jak se poznavam. Jak se mi ozivujou vzpominky. A bavi me to.

Slava, blogovani me porad bavi! Ze by opravdu ‘klasicka blogovaci krivka’???  Kazdopadne diky vsem za podporu na me sinusoide v ‘babim lete’ a jinde. xxx