pokroky v mluveni

Navsteva Cech v tom urcite sehrala roli, kontakt s ceskymi vrstevniky taky, a v neposledni rade moje finalni a definitivni prepnuti na cestinu. Trvalo mi to a delalo mi to problemy ale konecne ‘jsme tam’. Kdyz se divam na stary videa na youtube kde mluvim anglicky, jezi se mi chlupy na zadech. S manzelem mluvime anglicky samozrejme dal, jineho spolecneho jazyka nemaje, a nase anglictina je stale stejne nedokonala, omezena, a nam dostacujici. Ostatne partneri v zivote si po letech zcela urcite vystaci i beze slov.:)

Na muj vztah se Samuelem ma velkou roli absence prace, nebo alespon takove te rutinni 9-5, takze nemusim prepinat z anglictiny do cestiny a materstina se mi stala jaksi prirozenejsi.

Cteme hodne knizek, privezla jsem z pudy i ty ‘po nas’, nektere maji kouzelne ilustrace a texty ktere se neomrzi cist porad dokola, coz se o novych knizkach pro male deti bohuzel rict povetsinou neda. Vzdycky mi da hroznou praci neco v Cechach vybrat a nakoupit. Nakonec vedou nesmrtelna, Ladou ilustrovana rikadla, Krtecek a reedice knih ktere jsem znavala ze sveho detstvi (o cvrckovi a mravencich atp). Samozrejme mame i anglicke, jednak nakupuji v ‘antikvariatech’, obcas nove, povetsinou nosim z knihovny. Lze u nich dlouze vypravet cesky a pouzit ilustrace k novym a novym smyslenym pribehum.

Mame ritual vecerniho ‘nabehu’ do postele, kdyz uz je Samuel v pyzamu, vykoupanej a najedenej a jdem ‘uspavat’ s hrnickem mleka (posledni dobou caje, protoze cely 2tejdny v Cechach mliko nechtel, a zkousela jsem vsechny mozny druhy a typy, a ani po navratu sem o nej uz moc nestoji). V loznici mam ustlanou nasi manzelskou ‘extrakingsize’ postel a vedle jeho detskou postylku (loznice je vlastne jednim velkym letistem). Zavelim ‘bez si vybrat knizku’, on si jich par vytahne z knihovny a oba se zeneme do postele, hodime na ni knizkama a skocime sipku do perin. Ja nastavim polstare tak aby se nam dobre sedelo, nastavim lampicku, uvelebime se, prikryjem, opre se mi o rameno a cteme. Nekdy si po cteni vyzada jeste pritomnost tatinka, ale to jen vyjmecne, kdyz si ho treba vecer nestihl uzit. Pak se otoci klasicky na bricho, ruce pod sebe, jeste se na me primackne a je tuhej. V noci pak ze svy postylky nekdy ‘pricestuje’, obcase se mu podari bez probuzeni docestovat az mezi nas, rozlozit se horizontalne misto vertikalne a my pak kazdej chudak dospavame drzic se kraje postele. Proste jde ‘za teplem’ :)

No ale k tomu mluveni. Jeho slovni zasoba uz je pomerne dost bohata, na mne mluvi cesky, na F. anglicky. Typicky me taha se slovy ‘pod’ /d s hackem/ (si hrat s masinkou), na Franklina vola ‘come’. Uz me prekvapil trislovnejma vetama typu ‘To ne maminko’. Oblibil si slovo ‘neces’ (nechces) ktery pouziva misto nechci/ne. Franklinovi rika ‘tatinek’, jogurtu ‘gut’, dzusu ‘dzusik’ , pouziva slova jako ‘rozbity’ ‘mackat’ (cudlik) ‘foukat’ (bublifuk, nebo jidlo) ‘horky’, ‘pali’, ‘tam’, ‘tocit’, ‘este’ (jeste), ‘moky’ (mokry), ‘pinavy’ (spinavy),  v anglictine dal vedou ‘mine!’ (moje), ‘wash hands’ (umyt ruce), ‘this one’ (tohle) pripadne NO this one :)

Koupila jsem do koupele takova penova pismenka. A zacala mu je ukazovat jedno po druhe s opakovanim. O jako Obinna. M jako mami. S jako snake / Samuel, A jako auto. T jako tatinek. A dalsi. Mokre vydrzi nalepene na kachlickach. Maji pestre barvy. Tuhle jsme prohlizeli obrazkovou knihu o jizni americe se spoustou textu (nebyla pro deti) a on v tom textu zahledl vetu zacinajici ‘O’ a ukazal na to se slovy ‘Obinna!’. Krome tehle vyjmenovanych pismenek pozna i nektere barvy (oranzova, zelena, modra, cervena – ne vzdycky). Zna spoustu ovoce a zeleniny, vetsinu zvirat. Obcas sklonuje / paduje (?) Uz se tesim na ceskou gramatiku :)))

V cem je taky neomylnej: jakmile F. prehodi kanal v televizi na nigerijskej, Samuel zabystri a zvola ‘Afrika!’. A to i u prohlizeni fotek. Tuhle volal z Nemecka Nonso a chtel Obinnu v telefonu pozdravit a ten zahlasil ‘uncle … afika’. A bylo videt ze ma jasno. Pritom tohle jsme ho nikdy cilene neucili a netusim odkud to ma.

Miluje svoje kamarady a neunavne se me vyptava ‘Vincente a Ameli? Ifi?’ a ja mu odpovidam ‘ano, berusko, uvidis je v sobotu’. Predevcirem s nim byl tata v softplay (takova herna pro deti kde je vsechno zasitovany a vypolstarovany a kde maj ruzny ‘opici drahy’ a prolejzacky a klouzacky a v podstate je to takova trochu dzungle). Trochu jsem se bala jak ho dostane zpatky (dolu) protoze obcas tam za nim lezu abych ho odnekud vyprostila, poposunula atp. Byl uplne v pohode, lital vsude jako das a kdyz skoncila session, sporadane se vratil, nechal se obout a posadil se sam do kocarku s vyrazem ‘lets go’. A dnes byli plavat. Jsou uzasni!