hlavne Bare
Nektery blogujou skoro nonstop a jejich komentare jsou vsude, jiny si to setrej a predavaj pouze vykrystalizovany moudra a pak jsou nekteri kteri usoudili ze jim blogovani zacalo vic brat nez davat.
Ja mela obdobi ze mi vadilo ze lidi ktery me neznali byli rychly v tom me soudit (zalezitost s nasi ex au-pair) a pak, velice nedavno, obdobi ve kterem jsem pocitila pochyby nad smyslem toho vseho, to kdyz jsme meli spor s manzelem a najednou mi pripadalo ze vsichni vedi lip jak na tom jsem a co mam delat a jakej muj manzel vlastne je. Jeste ted se mi chveje trochu zaludek z toho jak pomijivy veci jsou a jak rychle je clovek schopnej a ochotnej si udelat nazor, bez ohledu na to jestli za nim bude stat nebo ne. A dobre minena rada muze byt nekdy jen tnutim do ziveho. Proc ma tohle clovek tendenci sdilet? A s kym vlastne?
A pak ta zalezitost s casem a jeho naplnenim. Nejvetsi zavislaci se muzou (jako ja obcas) pristihnout pri tom, ze prozivajic urcity zazitek uz premysli o tom jak ho pojmou a pojmenuji v zapisu na blogu. Takze ve vysledku nestihame zit, protoze blogujem a blogujem, protoze chceme dokazat ze zijem. A —ochhh—pokud mozno originalne a neotrele! Podobny to maj nejspis spisovatele, ty co pisou veskrze autobiograficky – potrebu nejdriv nasbirat zazitky a pak je nalezite zpracovat.
Presto jeste nehodlam kliknout na to finalni DELETE ALL, pri vsech rizikach ktery provozovani blogu nese, riskujic ze na ulici budu mijet cizi lidi ktery me budou znat lip nez pribuzny a kamaradi (samozrejme tohle je trochu sci-fi ale uz jsem se v podobne situaci nalezla) a ze budu jednejm pripadat jako ostruvek spasy a jinejm jako more beznadeje, pri nejlepsim budu vsem ukradena a to by me taky tesilo, psat si jenom pro sebe.
Tem ktery na to tlacitko nakonec klikli preju aby nikdy nelitovali a aby jejich realnej zivot nabral vetsich a veselejsich a dobrodruznejsich obratek a ten virtualni nakonec uplne pohrbil.
spoon and other things 
jé, jak já ti rozumím – taky mě štve, když se do mě někdo opře na základě něčeho, co napíšu, aniž by pořádně věděl, co se děje uvnitř. a o tom, že Bára přestala blogovat, se dozvídám tady od tebe, a je to pro mě dost smutný šok.
Ahoj Spoon, Bara mi bude chybet. Ta situace s manzelem mi pripomina: kolikrat lituju kdyz nekomu podobne veci reknu a ten clovek to pak nemuze zapomenout a jeho vztah k dotycne osobe je pozmeneny,a ja si pritom jen chtela trochu ‘ulevit’
Myslim,ze Bára ví co dělá, bude mi schazet jeji blog ale plne ji podporuji v jejim rozhodnuti..Je čas venovat více času životu:-).S malym deckem to plati dvojnasob..
Chápu každého, kdo to udělá (taky jsem už měla mnohokrát chuť věšet na skoby), ale na druhé straně je mi toho vždycky líto. Takový rázný výmaz bych asi nedovedla :) I když kdo ví, časy nejsou neměnné…
…to si děláte prdel! Ke komu se teď budu chodit zasmát nebo si pobrečet? Taky jsem klikla na to delete all, ale mého blogu nebyla žádná škoda, kdežto ten Bářin bude mnohým moc chybět.
Bude urcite chybet,ale doslo mi, ze ukoncit neco jde velmi tezko jen napul, rázně je to lepší..Znaji to urcite ti, co nemaji radi louceni..A Bary je skoda do virtualniho sveta:-)
aa, to je tema… v posledni dobe jsem rozhodovala, co psat, co filtrovat, rozhodla jsem, ze psat vsechno, nebudu blogovat napultaky si nekdy rikam, uz behem toho, co vec prozivam, jak o ni napisu… jenze ja proste musim psat o sobe, vsechno ostatni mi jde o dost hura jednou delete prijde, ale zatim jeste ne! taky jeste vydrz spoon!:)a jeste me napada: nepisem prece proto, aby nam lidi uznale klepali na zada a nechavali obdivne a gratulujici komentare (ac je to prijemne), pisem proto, ze nas to bavi, a taky treba proto, ze nekomu muze byt uzitecne precist si, co se stalo jinym, komentare jsou prijemne a ocenuju je, ale snazim si je nebrat tolik osobne (zvlast kdyz jsou kriticke)…
flame: v tom jsem byla samozrejme ponekud ironicka, ne kazdy se vedome stylizuje.
no spoon ja myslim ze to nekdy s tou otevrenosti trosku prehanis, pro me by byli nektere osobni veci ktere o sobe napises prilis intimni nez abych je takhle ventiloval do sveta. No a pak se nemuzes divit ze te plno lidi s necim odsoudi, protoze vetsinou nectou vse co napises, ale jen neco vytrhnou z kontextu (treba ja :-)
nuž, ja čítam, nekomentujem, som vášnivá čitateľka kníh a teraz k tomu pribudli blogy, a niektoré blogy sa čítajú “samé”, tak dobre sú napísané.
Tak nevim,jetli je lepsi mlcet a cist (kdyby to delali vsichni, bloger by znejistel?), nebo i komentovat, coz zase vede kolikrat k rozladeni pisatele…? Stredni cesta je stupidni- jen pripisovat jojo, dobry, pekny..to by taky bylo uhozeny, kdyby tam nic jinyho lidi nepsali…Ja jsem vetsinou vzdy napsala, co jsem po precteni citila ale s léty zjistuju, ze ne kazdy oceni mou primocarost atd..
standa: priznam se ze nevidim souvislost s otevrenosti jednoho a ukvapenymi soudy druhych. Ti druzi by zrejme delali sve usudky bez oihledu na otevrenost ci tajuplnost kohokoliv a ten co je uprimnej proste uprimnym zustane. S tim kde udelat hranici pro sdileni intimnosti te chapu ze nekdo muze mit problem a ujistuju te ze ja ji mam pro sebe celkem jasne definovanou.bosorrka: myslim ze pomer pasivnich ctenaru k chronicky komentujicim je u mne na blogu celkem vyrovany a nestezuju si.
Barmanku Báru jsem četla moc ráda a s očekáváním něčeho – ze života, vtipného i smutného, ale vždycky k věci…. Doufám, že to není konečné rozhodnutí – Báro, piš dál, prosím……