Jak uz jsem drive predeslala, nase triclenna rodina nema momentalne zadny prijem a vcelku zanedbatelne uspory. Za najem a obzivu je vsak nutno dal platit a prace v nedohlednu.
Hadka s (nadale bezstarostnym) manzelem zadne ovoce neprinesla, i vypravila jsem se tedy po registraci na uradu prace na dalsi urad, tentokrat urad pres bydleni, pozadat o podporu na najem. Pres drobne peripetie (urad kam jsem se domnivala ze spadame se ukazal byt zrusenym atp) jsem nakonec objevila spravnou prepazku a za ni ochotnou a milou osobu (bylo to v knihovne v Deptfordu, vsichni kteri se ve stejnou dobu rozhodli zapujcit si knizku nebo pouzit internet zadarmo tak mohli byt svedky situace ve ktere vyplnuji formulare a zaroven si maluju obrazky se synem a zaroven odpovidam na osobni otazky urednici). Formular byl prijat, dokumenty ofoceny, a do 14dnu se dozvim jestli (pripadne na kolik) budu mit narok. Fajn.
Mezitim musim denne psat zapisy do knizecky ‘hledace prace’ a v patek se tam s tim prijit pochlubit (je to takovej denik ve kterym vyplnuju co jsem cetla za noviny, na jakej inzerat odpovedela, co mi rekli, kam jsem volala a kam poslala email a co budu delat dal). Na internetu travim hodiny a CV rozesilam, zadnyho feedbacku se mi ovsem nedostava, obcas to jde pres servry ktery mi ani neposlou na majl potvrzeni ze tu mou applikaci preposlali prislusny agenture a to me depta. Spadlo to nekam do cerny diry? Cetl to CV nekdo? Pak jsou serizoni servry jako reed.co.uk kde vidite kolik lidi uz se o pozici hlasilo a jake je datum deadline. A pak se vraci otazka CHCI TOHLE VUBEC DELAT? Co kdyz me (nedejboze) opravdu pozvou na pohovor? Jsem ready? Pristihnu se obcas ze ziram z okna na hole stromy, nevim kolik je hodin, co je za den, kolikatyho je a co jsem cely den delala (krome skopicin se S.) a cas proste mizi neznamo kam. A to me desi a uspokojuje zaroven.
Poslali mi mejl z Prahy kde jsem se dostala na top 10 a pak mezi dva vybrane uchazece ale nakonec vzali tu druhou osobu. Spadl mi kamen ze srdce. Presun do Cech by asi vycerpal ty posledni zbytky energie co ted mam. A nejsou tam zadny playgroups a kam by S. sel? A co by rekl cestine? Uz takhle ma v jazycich hokej. Ani jsem si nevsimla a minul jeho 20ty mesic zivota. Spadal na tatovo narozeniny ktery jsem pojala opravdu netradicne, odchodem z restaurace jeste pred zapocetim slavnostniho obeda – brala jsem to stredem, hlava nehlava a slzy na krajicku. Nekdy se to holt tak schumeli. Emoce and all.
spoon and other things 
Ježyš, já úplně přehlídla, že jsi bez práce:-(((
No,asi nebudu nic rikat, abych starostlivym komentarem nic nepokazila..
Take it easy,spoon! Urcite práci brzo seženeš. jsi šikovná holka,máš praxi i vzdělání.A Franklinovi se snad taky brzo naskytne kvalitní šance.hlavně ať si zatím kvuli finanční situaci a současnýmu bad time nezkazíte vztah. Byla by to škoda.
Musel jsem si to všechno přečíst pozvolna a hodně zpět dozadu a jsou to teda zvraty. Najednou se všechno bortí a rozpadá, to znám:-( Ale hlavu vzhůru, jsem přesvědčen, že to dobře dopadne! A palce držím.!!!
praceJe ted asi opravdu hodne spatna doba na hledani prace, moje pritelkyne taky nadava ze ji nechteji napsat z agentur ani to “fuck off” :-)Kdyz osobne obchazi agentury tak tam s ni ani nikdo nechce mluvit, vsude ji jen daji vizitku at posle CV mailem a vypoklonkuji. Kdyz se dostane mezi 5 na pohovor, tak je tam vzdy nekdo kdo ma 10 let praxe a jeste je to kozata vysoka blondyna :-)Na bytovce s zadosti o prispevek byla taky, ale vyhodili ji s tim ze ji mam zivit ja, ze mam dostatecny prijem, takze ji ted rikam ze ji mam doma na to vareni, uklizeni a sex :-D
drzim palce, ono se to nejak vyvrbi…
Vidíš Spoon, právě teď by se mi chtělo napsat něco, co se ale sem tobě napsat nedá. Takže teď jsem si začala lámat hlavu i o smyslu blogování. Napsat něco co si myslím ,nebo chodit k někomu jenom číst a myslet si to svoje sama doma?
jak neda? da se vsechno.
Spoon někdy nedáale jsem ráda, že v tvojem příštím článku už taky myslíš zase alespoň trošku více na sebe a na S. Pomůže ti jenom ta ruka co visí z tvého ramene a ta hlava co sedí na tvém krku, a nejvíce s tebou cítí a vžije se do tvých problémů, a snaží se je také řešit jenom to tvoje srdíčko co máš pod tím novým tričkem. Nikdy se nemůžeš plně spolehnout na nikoho druhého, tak jako právě na sebe. Zkus si nastavit mantinely, kam až jseš ochotná ustupovat, ale sama sobě si pomož vždycky, a hlavně teď to budeš muset udělat na prvním místě. Máš přeci svojeho Samuela, na něm ti záleží a tak musíš teď dělat vše v první řadě pro sebe, abys tady pro Sama byla v richtiku, abys měla pak dost sil právě pro něj. Je tvoje sluníčko, tvoje jedinná a největší láska, bolest, radost,prostě vše. Vím, že to tak je, a ty to taky tak cítíš. A tak ti přeji, hlavně tobě, hodně sil a správné rozhodování.