aneb o tom, jak navstevou zubare problemy nekdy nekonci, ale naopak zacinaji

V nedeli 19ho jsem naprazdno skousla a horni jednicka se odporoucela. Dlouho jsem drzela v hrsti neco na co jsem se neodvazila podivat. Vybavil se mi okamzik z cesty vlakem po Indii, ve kterem jsem chroupala susenou svestku s peckou a najednou to chruplo a kus skorapky nejaky zadni 5ky nebo 6ky byl pryc. Byla jsem vydesena, nastesti amalganova plomba drzela zub pohromade a udrzela ho po cely dva mesice naseho cestovani a jeste dyl.

Tentokrat ale slo o jednicku, tenouckou a hlavne dost exponovanou, jejiz absenci lze skryvat jen s velkymi obtizemi. Sli jsme vsichni tri zrovna na prohlidku bytu a franklin si precetl moje zdeseni v ocich a priskocil ke mne Co se deje? Otevrela jsem pomalu hrst a v ni skoro celej zub. Myslela jsem ze se rozlomil, ze tehotenstvim mi ubejva vapnik (kazdy dite ti vezme jeden zub, rika se prece) ale nakonec pri blizsim ohledani doma jsem zjistila ze slo o vypln, kompozit, ze zub uz jsem mela kdysi spravovanej (a uplne na to zapomela, nebo se domnivala ze vypln byla mensi, jen ‘vrstvicka’ na povrchu atp.)

Doma jsem prekonala strach a podivala se do zrcadla. Zbytky originalniho zubu byly zbrouseny do tri jakoby ‘cepu’ asi aby se vypln na neco lip chytala. Vypadala jsem jako carodejnice. Chtelo se mi plakat. Co ted? Zubare tu nemam, do Cech daleko, dovolena zadna, penez poskrovnu.

V pondeli 20ho jsem rozebehla patraci akci NHS dentist v okoli, protoze pres statni zdravotni pojistovnu mam jako tehotna narok na osetreni zdarma. Obvolala jsem par ordinaci v okoli, vedoma si historek a bachorek o tom, jak nemozne je zaregistrovat se jako NHS pacient. Jedna ordinace mi nabidla appointment ve stredu, coz se mi zdalo porad moc daleko, druha v utery odpoledne, tak jsem to vzala. Do prace jsem se rozhodla bez zubu nejit.

V utery 21ho jsem se ve 3.30pm dostavila do Dental Surgery New Cross a po vyplneni par dotazniku se me ujal docela sympaticky obryleny doktor evropskeho vzhledu. Usadil me na kreslo a bez velkych okolku ho zacal spoustet do horizontalni pozice a jeste niz. Podival se mi do ust a pokyval hlavou. ‘Mate sebou tu vypln?’ otazal se. Mela jsem. Prohlid si ji a s uspokojenim konstatoval ‘nice, sharp cut’ a nasadil mi ji tam zpatky. Sedela zrejme pekne. Rozhodl se to tam prilepit necim co se vuni nelisilo prilis od dvouslozkoveho lepidla. Byla jsem vyrizena za par minut. ‘Nevim jako dlouho to vydrzi ale snad nejakou dobu jo’ mrkal na me lisacky s tim ze nemuze nic zarucit a ze casem to bude chtit stejne korunku ale ze tu co bych dostala zdarma na NHS bych stejne nechtela. Nemela jsem to chut komentovat, podekovala jsem a vyrazila ven. Dost v soku jsem byla z ‘drobnosti’ jako ze mi vubec v prubehu zakroku nerikal co dela a proc, ze odsavadlo slin jsem nemela v koutku ust konstantne ale ze sestra obcas prisla s ‘vysavacem’ dost sirokeho prumeru a silneho tahu a prilozila mi ho tu k jazyku, tu k vnitrni stene ust a ja mela problemy se odtrhnout. Doma jsem radsi moc nejedla, neustale jsem jazykem opatrne kontrolovala ‘spary’.

V sobotu 25ho rano jsem se pri snidani zakousla do peciva a vypln se odporoucela podruhe, tentokrat dost neprijemne ‘vyklopenim’ zevnitr ven. Prekvapilo mne jak malo me to prekvapilo, v porovnani se sokem a zdesenim ktere jsem utrpela pred par dny. Citila jsem spis zklamani a vztek.  Vikend jsem prezila nez zubu, s ‘trny’ a v pondeli volala dotycnou ordinaci a hlasila ’emergency’. Sestra rika ‘mam misto ve stredu odpoledne’ No tak co mi zbejva, odkejvala jsem to.

Ve stredu 29ho znovu usedam na kreslo stejneho doktora (jehoz jmeno mimochodem ani nevim) s rozhodnutim tentokrat vypadlou vypln zaprit a trvat na udelani nove plomby. Opet me sklapi a po chvili zkoumani se odhodlava k namichani kompozitu. prejede mi po zubech se vzornikem umelejch zubu, vybere barvu A2 a zacne neco pripravovat, mne na nos nasadej cerny brejle a nerusene se se sestrou bavej. Mne nepovazujou za dulezity informovat o tom co se deje. Jsem sklopena dolu a hlavu mam zvracenou skoro vertikalne. Jednu chvili tam strikaj necim vodu, asi aby slo lip obrusovani, a voda mi v kapickach zaplnuje nos, stejka za krk a ja se pomalu dusim, mluvit nemuzu nebot pan doktor ma ruku v my puse, tak sebou jen zamelu. Vzpominam na Pavla kterej mi vzdycky popisoval krok za krokem a rikal ‘zvedni ruku az budes chtit vyplachnout nebo si vydechnout’. Ta komunikace z pacientovy strany totiz jinak opravdu neni dost dobre mozna, s tema vsema tamponama ktery mi roztahly pusu a slinama ktery se snazim zadrzet aniz bych je polykala. Uplyne asi hodina, behem ktery tam neco stouchal, neco uhlazoval a neco po vrchu zbrousil. Zbrusovanim zespodu se nezdrzoval. Konecne snimam bryle, vyplachuju, lapam po dechu.

Podava mi zrcadlo, evidentne spokojenej se svou praci. Dostavam sok – zub je o odstin belejsi nez vsechny ostatni a hlavne kratsi nez druha jednicka. Bez hlesu hledim asi minutu do zrcadla. ‘Je kratsi’ odvazim se nakonec. ‘To schvalne’ raduje se z meho bystreho postrehu doktor. ‘Aby jste ho kousanim neposkodila.’ odchazim s placem na krajicku. Jeste na autobusove zastavce snim z frustrace dve obrovske koblihy.

Dojedu domu, pozdravim se s manzelem a ditetem, chvili si hrajem, pak ho uspavam, a jak vypravim pohadku, zavadi horni zub o dolni a odpadne mu ruzek. Uz celkem nevzrusene ho odlozim na nocni stolek, nestoji mi za pohled, je maly.

Ale jazyk stale a stale narazi (jako v te ryvolove pisnicce) na ostrou hranu, na zadni nezbrousenou stenu, na zdurelou a ponicenou dasen kolem a usinam jen s obtizema.

Nasledujici rano, ve ctvrtek 30ho si rano cestou do prace dopreju velke latte z apostrophe a mekke ‘minis’ – miniaturni croisant, au de raisin apod. Zasednu ke compu, spustim Outlook a zaskousnu se do peciva. Ale uz nedokousnu. Nova vypln se odchlipla a zustala ‘viset’ na hrane tesne u dasne. Okamzite jsem ji jazykem ztlacila zpatky. Rozklepana, odlozila jsem pecivo a pro zbytek dne mela jen to latte a pozde odpoledne polivku.

Mit vypln ktera drzi silou vule je horsi nez nemit zadnou. Mluvit sice muzu ale jist vubec. Nalamat veci na kousky a dopostrkovat na zadni stolicky a pritom se snazit aby se predni zuby pri kousani nesetkaly je vycerpavajici. Bala jsem se vsak vypln ‘odendat’ protoze jsem nechtela videt co je pod ni. Ale nakonec to odpadlo samo.

Mezitim jsem vyhledavala ceny letenek do Cech, uvazovala zda letet s ditetem nebo ho sverit otci, nebo je vzit s sebou oba a jak to zaridit v praci kdyz nemam uz zadnou dovolenou. Nebyla jsem schopna nic rozhodnout ani naplanovat protoze se mi nepodarilo spojit se svym zubarem, a posleze kdyz mi konecne odpovedel na email (s cenou ktera mi vyrazila dech) nemohl mi presne rict jak dlouho to bude trvat protoze z fotek nemohl posoudit jestli to bude uz na korunku nebo jeste ne. U korunky se dela zbrouseni, otisk, zub se vyrabi v laboratori a trva to cele minimalne tyden. Jeho 12.000 CZK + cesta vyjdou umerne zdejsim 400/500 libram za korunku ale mam riskovat si to nechat delat od nekoho koho neznam?

Mam letet nebo jet autobusem? Vydrzi samuel v autobuse? Vydrzi Franklin se Samuelem beze me tejden? Samuelovi jdu pro pas teprve ve ctvrtek, ten den mam zaroven druhy scan, takze bych mohla odjet potom. Ale ten nasledujici vikend prijizdi kamaradka….tudiz bud ji propasnu nebo odjedu az odjede ona.

Ach ta logistika.

Mezitim se ozvala slovenska zubarka de javu a ja se rozhodla vypravit se za ni z Londyna ani nevim kam presne, a sverit se do jejich rukou, jen doufam ale ze to DE JAVU nebude!

A prozatim mam dokonaly HALLOWEEN SMILE!!!

$$OBR373124$$