Zijeme s Au-pair

Tyden 4- krize zazehnana

Dneska byl takovej bych rekla prvni regulerne letni den. Venku se dalo potkat s lidma v kratasech, tilku a zabkach, parky byly plne, trznice, ulice a obchody taky. Mrzelo me trochu ze jsem odvolala ucast na vyletu na Winsdorsky zamecek, kam jsem chtela puvodne s Obinnou jet a kde pro mne specielne zjistovali zda nebude problem s kocarkem. Ale na druhou stranu den ‘off’ taky nebyl k zahozeni.

Cesta domu

Vcera jsem to v praci zabalila driv (stejne jsem mela problem soustredit se na to co tam delam) a jela jsem vyzvednout Samuela od Mariam. Cestou jsem volala Bare jak poridila na prohlidce u doktora. ‘Prej mam asi spalnicky!’ polilo mne horko. Samuel byl rano obsypanej jakoby krupickou ale myslela jsem ze jsou to potnicky a ono asi ne. Co si s nim chudak Mariam pocne mezi dalsima detma? Neni to nakazlivy? Jak vazny to je? ‘Nic mi ale na to nedali a mozna ze to ani nejsou’ uzavira vesele a mne nenapada nic lepsiho nez se na to pozdejc podivat na internetu, protoze o detskejch (a jinejch) nemocech nevim vubec nic. ‘Tak zatim vydrz, jedu domu’ pravim a volam obratem Jituli, ktera mne uklidni ze to neni vazny a volam Franklinovi a ten se smeje ze to nic neni, ale na mne to nejak padne a spustej se mi slzy, teenageri v autobuse se mne ptaj kde je PC WORD a ja si utiram nos do rukavu, pak mi to ale prijde cely smesny a uklidnim se. Volam Mariam ze jsem na ceste, jedu o neco driv tak se chci ujistit ze je doma a ne nekde venku s detma. Prijdu nahoru do bytu, dve asi 2lety cernossky deti se na mne zacnou veset (miluju Mariam protoze ma deti vsech ras, dost jinejch childminderu ma jenom bily deti a jiny zas jenom cerny) a Samuel si hovi rozplaclej brichem na Marianiny hrudi, lezi na ni jako chobotnice, Mariam ho hladi po zadech a povida si s nejakou maminkou, obe zaboreny do sedacek. Kdyz me uvidi rozzari se mu tvar ale nehodla vstavat a ja jdu k nemu a nemuzu ho poznat. Tvar ma oteklou a pupinky uplne vsude, navic sala jako kaminka. Ale stastne se usmiva a Mariam rika ze pekne a hodne jedl i pil. Jen mu sundala puncochacky aby se tolik nepotil takze jdeme ven v botickach naboso ale je takovy vedro ze to nevadi. Horsi je ze dole neni zaparkovanej kocarek, ale ted se mi nechce Baru z domova tahat ven. Domluvila jsem mezitim navstevu u doktora a mam tam hned prijit (jak rychle se sem muzete dostat?), je to za rohem takze beru Obinnu na rameno a tasku s vecma na druhe a bundu a mikinu nato a jdem. Na klinice jsme asi za 15minut, Obinna je jak pytel blech, neposedi, porad nekam leze (vedeli jste ze se da po ctyrech utikat?), je veselej a energickej. Doktor mu kouka do usi (?) ‘poradne ho drzte’ a strka tam takovej trychtyrek a pak meri teplotu (prej nema) a ze prej measles to neni. Prohlasil to s rozhodnosti a ja si dovolila par doplnujicich otazek, nacez spustil na pocitaci internet a ukazoval mi obrazky ktery vyhledal pres google. ‘TOHLE jsou measles, takovyhle pupinky nema, nebo jo? ‘ ‘nema’ pripustila jsem ‘ale co kdyz se to pres vikend zhorsi?’ obratil v duchu oci v sloup ‘kdyby jste mela nejaky obavy no tak prijdete’ a urovnal si veci na stole. (Samuel mu s velkym zajmem zkousel mackat tlacitka na merici tlaku) Furt se mi nak nechtelo odejit a koukala mu pres rameno co mi tuka do records protoze mi nak moc obavy nevyvratil. ‘je to neco virovyho’ uzavira a telepaticky mne vytlacuje ven. Tak si seberem veci a jdem, dole jeste nakoupim v lekarne nejaky baby food protoze nevim jestli pres vikend vylezem vubec z bytu (a postele) a se vsim se tahnu do kopce smerem domu, oddolam pokuseni zavolat Bare a volam misto toho Franklinovi, ale ten je teprv na ceste pres centralni Londyn, je neco k pate odpoledne a vikend nam zacal.

Pohovor

Bare bylo o neco lip a vedela jsem ze ceka az si promluvime. Vecer predtim kdyz jsem delala organizacni plany ohledne patku (Zvladnes to dneska? Franklin prijde driv) rika: ‘chtela jsem si stejne promluvit o ty pracovni dobe’ ‘jako ze je to dlouhy?’ odtusim ‘jasne, neco s tim udelame’. A pak jsem napsala ten vcerejsi prispevek ktery nekteri z vas nazvali ‘vykrik’ a dik za vsechny mejly a komentare ale vykrik to snad proboha nebyl? To je ten problem internetu, clovek napise A , lidi si prectou B a nektery dokonce C a naslednou diskusi se to misto vyjasneni jeste vic zamlzi a vzduch se pak otravi a zhoustne. Internet by se mel zakazat a lidi by meli vic mluvit a pokud je to na dalku tak telefonovat. A uplne nejhloupejsi je aby clovek chodil cist blog nekoho kdo pro nej pracuje protoze ten logicky kdyz si posteskne ze mu stejska, tak aby se pak bal ze si to druha strana vysvetli tak ze ho to tu nebavi a podobne. A kdyz se do toho vlozej maminky tak to uz je uplne nejtezsi kalibr. Ja chapu ‘point of view’ vsech, sama zkousim bejt maximalne objektivni, flexibilni a tolerantni, nasloucham druhejm a delam si vlastni nazor (virtualni = realnej) a to je tak maximum co muzu udelat. Pokud se ti neco nelibi, rekni mi to. Takze ted mame situaci a muzem ji resit. A resime. ‘Jsme s tebou spokojeny, chtela jsem ti pridat, kdyz ti dam tolik a tolik, zmeni to nejak tvoji situaci?’ ‘ne, je to dlouhy’ ‘tak jak by sis to predstavovala?’ ‘tak osm hodin’ ‘tak jo, ale pak ti nebudu moct pridat, budu muset platit nekoho jinyho’ ‘to nevadi’. Tak bezva, a vime na cem jsme.

Pohovoru predchazelo nocni progooglovavani terminu ‘au-pair’, prestoze jsem sama kdysi sveho casu au-pair byla, chtela jsem si osvezit povedomi o tom co jsou dnesni standardy. Nejak mne to nenapadlo zjistovat driv, protoze jsem predpokladala, ze kdyz zverejnim sve pozadavky a nekdo na ne nadsene pristoupi, ze tim je ‘deal done’ nabidka se stretla s poptavkou, nic jsem nezamlcela, nezkreslila, se situaci obsirne obeznamila a vsechno do puntiku sedi, od majlu cislo jedna, veci se nezmenily jen to zrejme v reale vypada jinak nez v predstavach. Je to B. prvni zkusenost full-time prace s detma a mne nenapadlo overovat ze opravdu vi do ceho jde, sama jsem to brala a stavela tak ze jde o ‘piece of cake’ protoze mne 24hodinova pece o Obinnu nejak zvlast narocna nepripadala a taky jsem asi byla rozmazlena tim mesicem v Africe kde se pribuzi temer prali o to aby se o nej mohli starat a delali to s takovou lehkosti a oddanosti ze clovek zasl. Takze jsem se soustredila spis na navrat do prace a koordinaci casu, nakupy, vareni, domacnost, pokus o odbouravani nocniho kojeni (porad v prumeru tak 3x vstavame) a povazovala svou novou Au-pair dilem za profesionala (studovala na porodni asistentku a detskou sestru a miluje deti, mozna se od ni neco noveho dozvim ci priucim) a dilem za mladsi sestru, ale najednou preskakujem do roviny zamestnavatel-zamestnanec. ‘PRACOVNI DOBA’ je novej termin a stanovuje jasny hranice. Uvedomuju si ze neni moje mladsi sestra, ze nejsme rodina, ze nejsem v africe. Je to vlastne jeste dite a jeji maminka se o ni boji. Ale to strasne odbocuju. Takze internet: Smyslem pobytu au-pair v hostovske rodine se seznamit se stylem zivota v anglii, naucit se jazyk, pomahat s domacimi pracemi a peci o deti a naoplatku za to dostavat kapesne a v idealnim pripade chodit do skoly. Pak se doctu o standardnich hodinach a standardnich vyssich kapesneho a uvedomim si ze u nas A) dela sice dlouhy hodiny ale B) kapesny je celkem ok a domaci prace nemusi delat zadny a vecerni babysiting taky ne a vikendy ma cely volny C) doma mluvime anglicky a skolu jsem zaridila (dokonce snad dve) a maximum stejne pochyti konversaci s lidma v realnym svete ‘out there’ ktery ma k disposici 24/7 takze to neni zas az tak bad?! Ale vyhovuju ji a najimam dalsi mladou ceskou slecnu, tentokrat z Karlovejch Varu, ktera bude Samuela mit od pul ctvrty do pul sedmy, takze Bara bude mit svejch 8 a Michala 3 hodiny. Tim jsme nekde na 550librach za mesic, a jesle zacinaj na 650, ty lepsi 750, coz mi se zvysenejma nakladama na domacnost vychazi uz skorem nastejno. Ted bude leto takze sice tak nevylitnou ucty za topeni a budem jist zdrave, salaty atp a
le
pro Franklina a Obinnu budu varit extra, v jeslich by bylo poledni jidlo v cene. Ale zase tam nemaji moc individualni peci, a zaviraj v 6 (nejdyl 6.30) takze by jsme se nikdy nemohli zaseknout v praci (coz je obcas nutny) a hlavne, hlavne: rano to oblikani a vypravovani malyho ven a vecer tahani ho domu, to je neco cim opravdu nechci prochazet.

Pak volala moje maminka, ze to cetla a co budu delat, a bavime se o vsem moznym a ja mam chvilema chut seknout s praci a chvilema chut dat Obinnu do jesli a pak si rikam nedej zadny radikalni reseni, ted jsme reseni nasli, Franklin je s tim srozumenej a souhlasi, dame tomu nejakej cas a uvidime.

Dneska po obede moje obe au-pair odjely na vylet po obchodech a ja prisla s kocarem a nakupem a osprchovala se a oplachla opoceneho opupinkovaneho syna a pak otevrela vsechny okna a lahev vina a doprala si pravou a nefalsovanou siestu. Ticho a prazdno a klid a zpev ptaku ze zahrady bylo takovym balazamem na dusi ze se mi chtelo plakat. Zmocnil se mne opojny pocit svobody a prostoru a pevne presvedceni ze vsechno bude dobre.

$$OBR333763$$ 

10 thoughts on “Zijeme s Au-pair

  1. tata April 27, 2008 / 7:36 am

    zakladni chyba byla vareni. kdyz za hlubokyho socialismu prijel v lete muj byvaly pritel do Londyna a ja mu nabidlmeloun z lednicky. Myslel ze jsem milionar a jeho pozadavky stoupaly po hodinach.’tlouct ho po hlave Rudym pravem a nic mu nedat’ byla rada dlouhodobeho emigranta.Vzpomen jak ses ucila varit pri tvem ‘aupaire’ a tak jsi smyslne uzitkovala cas.

  2. Leni ze Sevilly April 27, 2008 / 10:43 am

    Spoon moc te obdivuju a fandim ti!Jak si vedes v cizi zemi, si schopna tam pracovat v tom co si vystudoval, mit fungujici rodinu a jeste byt schopna si vydelat na to, abys mela nejen aupair. sama sem byla aupair, vim co to obnasi a neni to lehke. myslim, ze se snazis byt tim nejlepsim “zamestnavatelem” pro tvou aupair a kdyz si promluvite, neni problem se dohodnout (navic tve obrovske plus pro ni je, ze si Ceska, to vyresi spoustu nedorozumeni, lepereceno nemuze k zadnym dojit co se tyce problemu “nerozumim ti co rikas”). Problem blogovani a jeho neanonymity je holt blby… no ted uz vis, ze vytky ci rady B. nebudes psat na jeji blog ;)Jeste jednou pridavam – moc ti fandim a obdivuju te!!! drz se!!!

  3. Manželka April 27, 2008 / 3:03 pm

    Taky moc fandím,přeju, ať se syn brzy odpupínkuje a jako aupairkového zaměstnavatele tě chválím. A držím palce, se vším.

  4. Lenka April 27, 2008 / 3:11 pm

    Spoon, kdyz to tak procitam, tak me napada – vi (vedela) ta vase aupairka, ze tu vasi situaci na svem blogu probiras?

  5. Tinah April 27, 2008 / 5:03 pm

    Spoon, tak jsme na tom stejne. Nase mala (9 mesicu) mela ve ctvrtek zvysenou teplotu (ke 38C). V patek uz jen 37,3C, ale byla osypana (ze se neco objevuje jsem si vsimla uz ve ctvrtek vecer, ale rekla jsem si, ze to budou potnicky). Na hrudnicku a zadech ma takovou drobnejsi krupicku, na nozkach, zadecku, ruckach a obliceji trosku vetsi cervene pupinky. Doktorka nam rekla, ze “to je viroveho puvodu” a pry bysme uz po vikendu mohli byt dobri. Na me dotazy ohledne zhorseni behem vikendu to vypadalo podobne.. No, behem vikendu se pupinky trosku zmensily (ale jsou porad) a pridaly se i pupinky na obliceji (v patek nebyly) a dnes se pridavaji i ve vlaskach. Nicmene na tele nepribyvaji, ani nemizi. Mala je unavenejsi a tim padem trosku plactivejsi. To by me zajimalo, co “viroveho” to muze byt..

  6. nippa April 27, 2008 / 6:58 pm

    …moja mala ma tiez nejake pupaciky na tvaricke a krku, take uplne malicke ale dufam ze su to len potnicky kedze to nema nikde inde…ku aupair situacii. Vies Barca prisla do UK v inej dobe ako my pred rokmi(ja pred 12) takze sme si vazili co sme mali(nie ze ona by si nie)a to ze rodina bola super tak si prepacila vsetko ostane a bola rada ze sa nemusis pretlkat ako niektore kamosky z rodiny do rodiny kde zamykaju chladnicky aby nahodou nieco nepojedli alebo jednu som poznala co ju domaca doma vzdy zamkla aj s babetkom(hroza ak by zacalo horiet) Barca je este mlada a urcite kamosky co jej radili si este nepresli skutocnym zivotom takze dufam ze sa to vyriesi…pocuj ked si zratas vsetky vydavky pri aupair live-in neoplati sa ti ozaj skolka alebo reduce tvoje hodiny v praci? ale to si uz urcite prebrala tiez…my zatial zvladame situaciu s malou s skolou ale uz teraz sa bojim co bude ked pride dalsie baby….no pridem po radu ty to budes mat uz za sebou…

  7. spoon April 27, 2008 / 8:50 pm

    Tinah: a ty jsi v Cechach? Mamka jeste typovala zardenky ale ja nevim jakej je rozdil mezi zardenkama, spalnickama a nestovicema, jenom jsem mela nejasnou predstavu ze v cechach by se to lecilo nejak duraznejc. Napadal me jeste tekutej pudr ale ono uz to mizi, jsou stale videt pupinky ale spis jako ploche cervene flicky a uz ne jako krupicka.

  8. tata April 27, 2008 / 9:57 pm

    proc neposles fotky aby jsme byli bliz…taky nic radikalnejsiho neni…. pudr dobrej..

  9. Tinah April 27, 2008 / 10:06 pm

    spoon: jj, ja jsem v praze. me ty zardenky taky napadly, ale tam jsou zdureny mizni uzliny vzadu na krhu, za usima. Ja ten rozdil taky nevedela, taky ty detsky choroby nejak nemam v malicku, ale jak jsem hledala info, tak jsem nasla tenhle link http://www.ordinace.cz…ni-nemoci/ tady jsou vsechny vc. priznaku docela dobre popsany. ja si tu stranku zazalozkovala. co se tekutyho pudru tyce, ten ma smysl jen kdyz to svedi, tak to chladi, nebo u tech nestovic, kde jsou puchyrky, to ten pudr vysusi a rychleji se to zahoji. v nasem pripade, pokud to nesvedi, tak ne. jinak nase mala ma jeste misty jakoby mizejici krupicku (svetlejsi a svetlejsi), jinde cerveny flicky. Ale osypana je porad dost. uz aby to bylo pryc.

  10. spoon May 10, 2008 / 12:14 am

    pupinkybyly nakonec za dva dni pryc takze jsem plasila zbytecne

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s