Pokracovani zazitku z kancelare, cesty do ni a o sverovani deti do pece jinych

Dnesek byl posledni den v praci pred skolou a patek pak posledni den pred dovolenou. Po matersky dovoleny si vybirat radnou dovolenou, ktera se mi tu zatim nastradala, to je jeden z nepopiratelnych luxusu zamestance. Protoze jsem pretahovala dost dni z 2007 tak po trech tejdnejch ktery mne ted cekaj (hura do Prahy!) mi jeste zbejva dalsich 19dni ktery fakt nevim kdy si vyberu a nechavam je zatim jako rezervu.

Skola zacina v 9 ale mam ji za barakem takze si zejtra trosku prispim. Rano jsem premejslela o tom ze uz 9mesicu jsem se nevyspala souvisle celou noc, zpravidla jsem vzhuru tak 3x-4x, a ze bych nikdy neverila jak snadno se na to da zvyknout. Po nocich taky delam veci do skoly a kolikrat vypinam pocitac ve 3,4 rano. Ale vsechno jde kdyz se chce a mne se chce ;) mohla bych sice ty projekty odflaknout a diplom odabsolvovat s prumernymi vysledky ale ja si peclivosti a obsirnosti svejch praci vynahrazuju svuj (domely) handikap nedokonaleho jazyka. Kolikrat by se mi neco chtelo popsat, vysvetlit, shrnout, rozvest, ale slov se nedostava. S Franklinem nam to nevadi, oba mluvime stejne mizerne, ale jakmile je clovek v prostredi kde jsou vsichni ‘sofistikovani’ a vtipni a presni a srsici komentari, pociti ten ‘gap’ zretelnejc. Takze si vzdy v takove prilezitosti uminuji, ze budu chodit jeste na kursy gramatiky a stylistiky nebo proste jakekoliv anglictiny, az bude prilezitost.

Vcera jsem napsala prispevek do blogu na ukor spani, nabita energii, jeste se tam spousta veci ani nevesla, jako treba jak Franklin usinal u televizniho dokumentu o nejakym fyzikovi na Ch4 a ja na nej nekolikrat promluvila at jde spat ze se stejne nediva a ten legracni pohled kdyz se otrepal, zaostril a zavrtel hlavou ze spat nejde, pak z nej nakonec vylezlo ze ceka na dokument o Iraku, na kterej bezela upoutavka ve ktery rikali ‘..coming soon..’ Rozesmalo mne to a vysvetluju mu ze ‘soon’ znamena sice brzy ale ne dneska, ze by tam rekli primo v kolik hodin, nebo po cem to pobezi, tak jen zamrucel a zalez si pod perinu.

Vcera kdyz jsem jela z prace domu mi v autobuse zazvonil telefon. Byl to Franklin a znel nejak skriple, neslysela jsem poradne co rika ale vyrozumela jsem ze Samuel vypadl z kocarku a odrel si hlavu ale ze je ok, ze uz jsou doma. Z jeho tonu hlasu bylo citit ze je z toho spatnej. Ja dorazila az v 7.30, zastavila jsem se cestou nakoupit v Peckhamu babys food a nappies, pak cekala dlouho na autobus a kdyz jsem se dostala do bytu Samuel uz spal. Vyslechla jsem si jak si nechtel nechat pripnout ksandicky v kocarku a kroutil se a prohejbal a Franklin ve snaze mu pobyt v kocarku zprijemnit mu chtel nastavit sezeni do vice vzprimene polohy (ano, vime, ma rad rozhled a vyhled), jenze nepocital s vervou jakou se S. bude drat ven a jeste zamotanej do fusaku vzal to hlavou napred a skoncil na chodniku. Ma to sedreny pekne ale nastesti jen na cele, takovejch odrenim jeste bude! Jinak jedl, spal, hral si a byl hodnej, v zapisu co nam childminder kazdej den dava je presnej prehled toho co delali, kdy menila plinku, odkdy dokdy spal, ze jeli na prochazku, vcera dokonce nekam autem, na nejaky playgroup, kdyz ho F. vyzvedaval byli tam jeste dve jine deti a byli zabrany do hry. Tak fajn.

$$OBR322249$$

$$OBR322251$$

muze se na ne clovek zlobit? ;-)

Jdu se vykoupat a spat, dneska jsem dostala stohy vykresu s opravama, odpoledne se tahlo, ty novy kontraktori co tam jsou ‘jedou jak mezci’ (s prominutim), sluchatka na usich, (jeden si do toho poustel celej den zpev ptaku) snad ani nechodej na zachod, malokdy prohodej nakej vtip, proste makaj. Ja vypila dve kafe, prosla se nekolikat trema patrama sem a tam, pokecala s Barbarou v kantyne, udelala vetsinu prace ale chtelo se mi hrozne spat, tak hrozne ze jsem kolikrat mela takovy to ***zatreseni hlavou***jako kdyz vam pri jizde vlakem pada a pada a pada dolu na prsa a najednou vyskocite a nevite kde jste.

V autobuse jsem pak zkousela spat ale neco tam strasne smrdelo, jakoby nekdo prepravoval kufr dobre ulezenyho romaduru. A nejaky rapperi tam rapovali, to mi vadilo min, mela jsem zavreny oci a poslouchala. Obcas je cesta autobusem zajimava, rano jel strasne sympatickej chlap, sedel proti mne, mel oblicej na kterej se dobre divalo, nijak vyzyvavej vyraz presto atraktivni jakoby vnitrnim nabojem, pak vzal telefon do ruky a ja vedela ze bude mit hlubokej sexy hlas a mel! A jakej krasnej britskej accent, miluju kdyz cernoch promluvi a vy necekane dostanete ranu ‘oxfordem’ nebo necim takovym hodne drahym, plus vybrane kvalitni obleceni a sebevedome chovani. A jeste si u toho hovoru hladil nevedomky druhou rukou koleno, nemohla jsem z nej spustit oci ;)

Takovy drobny radosti (kdyz zrovna ne romadur). Jinak mne tesi znovuobjevovat veci jako kafe a caj v praci zadarmo (anytime a jeste se servisem a odnosem hrnku od vaseho pocitace), tisknuti na nekonecnej seznam ruzne velkejch a vykonnejch tiskaren, podporu IT a velkou knihovnu odborne literatury (hned jsem si domu neco dotahla) a samozrejme intranet a vsemozne info. Parada.

Jo a uplne na zaver: hadejte na koho mam vyhled ze sveho noveho pracovniho mista? (asi xkrat se tam vsichni prestehovali a nespocet lidi odeslo a prisli novi) Ano, na sympatickeho kolegu M.F. ktery potvrzuje pravidlo o bile vrane (a vyvraci tvrzeni ze nemci nemuzou bejt sympaticky). Je momentalne v nejakym velkym pracovnim stresu a furt se do nej nekdo navazi takze chodim kolem po spickach a pozoruju se soucitem. Mimojine – je zajimavy pozorovat hlasovej projev lidi, nektery jakoby jim jejich hlas vubec nepatril, hlubokej, dulezitej, jsou rozkazovacny a hadavy a pak se podivate a nejakej uhrovatej absolvent, stizi rozeznatelnej od studentika, neprijemnej az na pudu a otevira si pusu na senior inzenyra! Rozhodla jsem se bejt pro zbytek svyho pusobeni tam radeji pozorovatel, svych extempor uz jsem mela dost ;-))))))))))