Pilotni tejden

Vracim se do prace, potvrdila jsem pred par tejdny datum nastupu jako 3.brezen. Domluvili jsme se ze odpracuju tejden a pak si vyberu dovolenou, a behem toho tejdne vyzkousim jak vsechno funguje, dojizdeni, hlidani Samuela, moje adaptace na novej tym a postupny nastartovani pracovniho procesu. Vcera vecer mi doslo ze bych mela na rano nachystat nejaky veci, az tata mne svym prekvapenym mejlem trochu uvedl do pohybu. Obleceni pro Samuela, nahradni obleceni, plinky a wipes, jidlo a piti na cely den. A co si vezmu na sebe ja? Reviduju obsah skrine, Franklin prinasi cerveny vino a pomaha mi s vyberem. Nakonec zvitezej cerny kalhoty a cerna kosile s velkym dekoltem, ma uzasny manzety a limec co pusobi trochu divadelne a trochu intelektualsky. Vino je dobry a brzy se podivame lahvi na dno. Zkouknem filmik (Even money) a je cas jit spat. Dotykam se malyho teplyho telicka vedle sebe, zavrtanyho pod dekou, hlavicku vykroucenou smerem ke mne. Odpoledni nahla chvilkova litost nad odloucenim uz je davno pryc, slzy oschly, zustala jen teteliva hrejiva radost, neskonala vdecnost, pokora a uzas nad tim jak je dokonaly. Tohle vsecho pocituju zaroven, kdyz jsem s nim sama. V noci se pak budi hodnekrat, place, ma rozpalenou hlavicku, davam mu calpol, kojenim se upokoji a usina.

Rano v 6.30 zvoni Franklinovi budik, vstavame vsichni, snidane v posteli a pak nastane oblekani a pripravy, v 7 F. odchazi, ja v 7.15, v 7.30 predavam Samuela Mariam, ma u nosu peknu zlutozelenou nudli a kasle, navic je pokadenej, omlouvam se a bezim si koupit listek na autobus, ve kterem zanedlouho nato usinam, takze si nevychutnam krasy Londyna (kterej rano za prvnich slunecnych paprsku opravdu krasnej je, obzvlast kdyz prejizdime reku na Westminster, stejne pak vecer kdyz sviti London Eye a vsechny mosty). Nicmene takovej hodinovej spanek je docela sladka vec takze mi nevadi ani ze mne boli za krkem jak jsem se sesunula na okynko v hornim patre doubledekru. V 8.45 mne to vyplivne na Holbornu, popojedu jeste na Oxford Street a po vystoupeni z autobusu splynu s davem okabatovanejch, smart-dressed, confident, rushing people, svirajic dulezity atribut kavy v kelimku, v mem pripade regular latte z retezce Nero, bratru za 1.85. Klickuju mezi autama a lidma, snazim se nepolejt a za chvili mne uz pohlcujou skleneny dvere nasi kolbenky.

Jsem tam pomerne casne, odpravim se do bruheho patra a skoro nikoho nepoznavam. Presto mam bezduvodne jakousi zvlast povedenou dobrou naladu, v zrcadle si pripadam sexy a spokojena, na tvarich kolegu ctu prizen a sympatie. Mam novy pocitac a steluju si outlook a autocad a projizdim si na intranetu profily novejch kolegu nez prijdou, sem tam se privitam s nekym koho znam. Cas plyne a venku slunicko uz naplno rozzarilo cihly zdiva sousednich budov. Nakonec dostavam i nejakou praci, vsechno jde hladce, najednou je lunchbreak ale co cert nechtel zrovna mame group meeting, tak se cely dve patra slejzaj v zasedacce, sice jsou tam pizzy a dzus ale je o ne rvacka a urvu jen dva ozuzlany tenoucky platky a pak hodinu posloucham presentaci naseho sefa s promitanim dokumentu o tom jaxme skvela firma a co delame za skvely projekty u cehoz se mi horkotezko dari neusnout, ale zivam vydatne, je mi vedro ale bojim se pohnout, sedim docela na rane. Probere mne az pasaz o ‘training nad development’ protoze kdyz zaostrim vidim na platne svy jmeno, jsem dukaz toho ze firma investuje do vzdelavani (i tak neperspektivnich jedincu jako jsem ja!). Odpoledne se pak trochu poflakuju, to co mi dali udelat je vicemene hotovy, tak smolim chvili projekt do skoly, pak si domluvim praci na zejtra, jsou to jen takovy dodelavky, na ten tejden nema smysl rozjizdet velky veci. Manuel je v pohode a je prijemnej, obvykle bejva nedutklivej ale dnes dokonce zertuje a taky se vyptava na Samuela, jsem temer dojata.

Jedna kolegyne mne prijde pozdravit, moc ji neznam, je to kontraktorka, je ji asi 50, vim ze je nemka a ona se ke mne hrne: "mama obinna?" (v nigerii dostanete jmeno podle svyho prvniho ditete). Kejvam hlavou. ‘Ja mam taky obinnu! Uz je mu 25’ Pak se dozvidam ze jeji manzel je taky Igbo a ze zili v Nigerii, pak Nemecku a ted jsou oba tady, slibime si ze si nekdy nekam zajdem popovidat. Zvlastni zena. Ale rozhodne mne potesilo ze jsou dukazem trvajiciho stastneho multikulturniho svazku a v jejim pripade evidentne uspesneho.

Kancl opoustim v 5.20 a v 6.45 uz vyskakuju z autobusu na nasi autobusove zastavce (opet ‘nabijeci’ mikrospanek cestou). Asi 2minuty chuze ulici pod rozkvetlymi stromy a shledavam se s manzelem a synem, kterehoz zatim vyzvedl a uz hodinu se krmej a hrajou a koukaj na tv.Sam byl prej hodnej, hral si, spal, jedl, byl venku. Parada. Nudle uz mu netece a je happy. Tak takhle by to slo. ;)

Brou noc!

$$OBR321726$$