S BLOGUJE se dejou naky divny veci, obcas nemuzu postnout zadnej komentar (NIKAM) proste mi to hodi ERR a nemuzu uz jit ani ZPET abych ten text zachranila a dala ho do schranky pro pripadny POZDEJC. Ted navic nelze psat ani vlastni prispevky, ve vokne kam se pise text se objevilo nejdriv rozmazany okno Windows a ted je tam sedivej blok, do kteryho kdyz chci kliknout a psat tak ukaze ctyri koncovy body jako u obrazkoveho objektu. Jsem zvykla ze se mi textove okno noveho editoru nacita dyl s tema vsema (nepotrebnejma) tools ale ted uz je to fakt divny. No ale o tom jsem nechtela psat.

Zacinam byt obavy o dusevni zdravi sveho draheho. Uz je delsi dobu bez prace a nedari se nam sehnat nic (nic co by neobnaselo pracovni povoleni, prineseni pasu, registrace ci proste jakejchkoliv dokladu). Zacina byt docela tezky ho rozptylit, ma cim dal tim ponurnejsi naladu a obcas ho pristihnu jak sedi na gauci a kouka nepritomne na televizi s vypnutym zvukem, zabalenej do zimni bundy (sel kourit na zahradu a zapomel si ji sundat) a dostavam z toho fakt husi kuzi. Uz jsem ho nevidela smat se ani nepamatuju. Zaroven je homesick’, pousti si DVD s tradicionalnima tancema a hudbou a ja se zaviram do pracovny protoze mi z toho jde hlava kolem. Chtela bych mu pomoct a snazim se ho zamestnat’ ruznejma domacima pracema (je potreba napr. vymenit tesneni kolem vany v koupelne) ale to zkratka ignoruje. Ceka na telefonat nejakyho z kamosu, ktery mu pred vanocema naslibovali praci, ale je ticho po pesine. Sam hledat nemuze protoze nemuze na nic odpovidat a uchazet se o nic LEGALNE (a za dalsi falesny papiry utracet nehodlame). Jako jist porad mame co ale od listopadu to byly dohromady asi jen dva tejdny kdy se k necemu dostal a zacina nejak ztracet nadeji. Cekame jak na smilovani na vydani novyho pasu a pak budem dal cekat na posouzeni nasi zadosti o zlegalizovani jeho pobytu tady u cizinecky policie, proste cekani a cekani a nic jinyho, to je program na pristiho minimalne ctvrt roku. Pak teprv budem moc odsud taky konecne vytahnout paty a podivat se do cech, zatim jsme tu doslova jak v pasti. Je fakt hrozny videt jak se nekdo vas blizkej trapi a nebejt schopnej mu pomoct. Snad to brzo prejde.