Byla to laska na prvni pohled. Jednostranna ale zato stala. Denne jsem ho mijela a denne se nase oci setkavaly a ja touzila setrvat a vpit se do jeho zahadneho vyrazu a nechat do sebe vplynout celou atmosferu vcetne zapadu slunce a palem v pozadi. Nekoho mi pripomina, problesklo mi obcas hlavou. Mozna Lamiho, ten turban – urcite – ma pod nim schovane dredy. A nedalo se na nej nemyslet.

Chodivala jsem dal kolem vylohy toho kramku s pouzitejma spotrebicema a ruznym harampadim, davno uz bylo zavreno a obcas jsem u vylohy zustala dlouze stat. Kde se tu ten obraz vzal? Vubec sem nepatri. Kdo ho namaloval? Je na prodej?

‘Is it for sale?" dostala jsem ze sebe konecne jednou, kdyz se mi podarilo dostat se do kramku behem dne. Prodavac na mne zvedave uprel oci. Bylo mi jasne ze s obrazy neobchoduji, ze zde nabizeji lednicky a pracky ale neco mi rikalo ze odekorovat steny v second-handovem bazaru takovymhle objektem neni jenom tak a ze majitel urcite bude vstricny jednani o cene.

‘Nejsem majitel ale zeptam se’ pravi muzik nakonec a ja odchazim s pocitem, ze priste muze byt uz pozde. Nekolikrat opet projdu ci projedu v noci kolem, vyloha matne sviti a kourici muz se zahadne usmiva. Urcite se usmiva, kryje si sice tvar rukou, ale ja vim sve.

Dalsi den kdy se mi podarilo najit cas v otviraci dobu. Muzik si mne okamzite vybavil. Odpoved pro mne ale nemel. evidentne jsem mu byla pro smich. Vzal ale mobil a dal s nekym rec a ja byla jejim predmetem. A on. Visic na zdi, cekajic na zpeceteni sveho osudu. ‘How much is she giving?’ pta se hruby hlas na druhem strane mobilu. ‘Five pounds? ‘ septnu. Smich. Vyrozumim ze budu muset pridat. Vtipu sice nerozumim ale muzik se smeje a verim ze na muj ucet, zaslechnu neco o slepici a jsem rada ze nerozumim jeho accentu. ‘Ten is OK?’ tipnu si a muzik kyvne hlavou a strci si bankovku do kapsy. Oddychuju si a nechavam si podat obraz. Je zapraseny a podelny, platno uchycene na ram bez jakekoliv ozdoby, malba tak jemna a nezna ze vypada jak airbrush, nikde zadne stopy stetce.

‘Co presne se vam na tom obraze tak libi?’ pta se. Jen se stydlive pousmeju a razim si cestu harampadim ven. ‘Kam si ho povesite, do loznice? ‘ zertuje jeste na mem odchodu muzik a zapaluje si dalsi cigaretu. Uz ho ignoruju a hrnu se nasi ulici domu. Je mi jedno kde bude, urcite se pro nej misto najde.

A naslo.

Je ted na pozadi terakotove zdi v loznici/pracovne, meli jsme tu jediny stavajici hrebik, mezi knihovnou a pocitacem a tak jsem ho pouzila, a je to PRESNE TO MISTO. Pozadi splyva s oranzovo-naruzovelym zapadem slunce. Pohled jeho primhourenych oci zachytim kdyz ted zvednu hlavu.

Musim bezet, Franklin vedle uz ma zase podezreni ze jsem tu moc dlouho.

Verili by jste ze je mozne zarlit na obraz??

;-)

$$OBR186797$$