V úterý jsem celý den hlídala syna své známé. Běžně míváme Samuelovy kamarády na odpolední playdate, nebo Roxany kamarádku Laylu na sleepover. Ale takhle malý stvoření jsem si už odvykla mít a tak jsem měla hned několik oblastí ve kterých jsem pociťovala potenciální problém:

1) budu umět přebalit plínku? (obava se ukázala být bezpředmětnou)

2) nebude smutnit po mamince, plakat a jak ho utiším? (obava se ukázala být bezpředmětnou, plakal až když si ho maminka odváděla domů)

3) jak s ním budu komunikovat, bude mi rozumět? (obava se ukázala být bezpředmětnou, rozuměl a komunikoval velice dobře)

Děti z něj byly nadšené a snažily se ho zabavit a zaujmout. Samuel byl unešený z toho že Max už říká nějaká slova, a přizpůsoboval se jeho mluvě.

Druhý den ráno jedeme se Samuelem do školy a Roxy připomíná “We have to pick up that small tiny baby, whats his name ….?”

No a moje hlavní pointa?

Následující den jsem měla sama pro sebe s Roxanou a najednou mě zavalil pocit svobody z toho co všechno můžeme spolu dělat!

Obvykle zaběhlé rutiny a aktivity které se občas, (pod dojmem momentálního duševního rozpoložení, počasí a řady jiných faktorů) mohou jevit nudné a unavující, nahradit třeba výletem do Muzea. Nechat nákup na jindy a zůstat na hřišti dýl a užít si sluníčka. Užít si své dcery a netěšit se na čtvrtek a pátek až bude ve školce (protože co si budeme vyprávět, ten den pak stejně promrhám na internetu a domácíma pracema místo plánované posilovny a dušizušlechťujících kursů a studia).

I love you Roxy and Sami!!!!