rok a půl (teprv?)

Při třídění věcí pro bráchu kterej očekává přírustek do rodiny jsem se dostala i k listovaní Velkou knihou o mateřství. Dostala jsem ji od maminky před Samuelovým příchodem na svět. Ze zvědavosti jsem ji letmo prolistovala. Musím se přiznat že moje první cesta v případě nějakých problémů či pochybností vedla na net – zpravidla do diskusí na emiminu, kde si podobnejma zážitkama už prošli druzí a nyní se dělí o zkušenosti. Knížka je to pěkná, objemná a těžká, plná krásných fotek a zajisté i užitečných informací. Akorát na její čtení nikdy nebyl nějak čas. Ocenila by ji bráchova manželka? přemítám. Nebo ji schovat pro Roxy až vyroste?

Na straně 248 mě zaujala kapitola Psychomotorický vývoj 1.-2.rok. Začetla jsem se do podkapitolek ‘Co dokážu’ roztříděných podle věku.

16-18 měsíců

– docela hezky chodím

– umím se sám rozběhnout a zastavit

– umím se pořádně vztekat když si chci něco prosadit ale taky už rozumím domluvě

– umím zvednout drobné předměty ….

19-21 měsíců

– umím chodit už rychleji, dokonce i trochu běhám bez klopýtání

– už dokážu říct co si myslím a chápu že předměty patří lidem

– rád si hraju na písku se stejně starými dětmi, baví mě lézt na prolézačkách

– daří se mi postavit věž z několika kostek ……

 

Připadalo mi že to není možný, že mluvěj o nějakých MIMINKÁCH….moje dcera už přece celou VĚČNOST běhá, skáče, leze po žebříku nahoru na palandy a spouští se dolu, hraje fotbal, staví úplně sama vysokánský komíny z kostiček. Opoměla jsem to pouze na blogu průběžně dokumentovat, beru všechno za samozřejmé.

Ve starších blogo-záznamech pročítám Samuelův vývoj a porovnávám. V jeho 15m jsem byla nadšená z toho že začal z kostiček stavět. Roxy je prostě napřed skoro ve všem. Už dávno má všechny zuby včetně řezáků. Napovidá toho daleko víc než její bratr ve 20ti měsících. To ona je původcem všech lumpáren a skopičin.

Pamatuju se jak poprvý vylezla za Samíkem nahoru na palandu a udělala na mě dolu přes zábradlí:“na nana na na…” (znělka z ‘You don’t catch me’) a já jen v úžasu zůstala chvíli stát s otevřenou pusou.

Prolejzačky má na všech hřištích ošéfovaný během mžiku a nespokojí se s ‘dětskou’ sekcí. Balanci má neskutečnou. Před pár týdny vynalezla na softplayi novou věc: na ikeáckém plastovém houpacím koni nesedí a nehoupe se, ale postaví se velice opatrně doprostřed a pohupuje se do stran a vychytává balanc. Hrozně ji to baví. Ostatní rodiče se shánějí čí je to díťe protože se domnívají že potřebuje pomoct slézt, že je v nesnázích ale ona ví velice dobře co dělá a nenechá se od toho urvat takže si jí nevšímám a nejistím ji a prostě ji nechám být.

Vlastně v daleko víc věcech jí ‘nechávám být’, kolikrát někde spadne nebo se uhodí a já o tom ani nevím protože nebrečí a nepřiběhne, nebo u toho jsem a řeknu jí jen “vidíš to je protože děláš blbosti” a ona to tak bere.

Už od léta říká  mami, dady, babi, báj báj, hapy, jo! a ne!,  mňam mňam – jídlo (s tímhle slovem na rtech se probouzí a doprovodí ho výmluvným gestem – ukazovákem namířeným do kuchyně)

bájoj – auto

‘ťap ťap’ když je řeč o ponožkách, chůzi nebo botách

teď nově ‘vudu’ což znamená že chce vodu

‘banán’ což je buď banán ale také možná vajíčko, brambora nebo mandarinka

‘mine!’ rezolutní a často používané MOJE (zhruba v intencích těchto pravidel)

a začíná drmolit něco co zní jako ‘I’ll do it myself’ když se schyluje k zapínání zipu/zavazování tkaniček.

Během dlouhých letních prázdnin v Čechách jsem ji jednak přestala kojit (stejně jako Samuela v roce věku) a současně jsme najeli na oddělené spaní. A bylo po problémech s buzením se v noci. Teď už se mi to zdá jako prehistorická minulost. Současná rutina je že po večeři a hygieně následuje čtení knížek v naší posteli a pak se každej odebere do svojí (Samík spí na palandách nahoře a ona dole) a je bedtime. Chvíli tam u nich ještě jsem, nebo F. , nebo oba, zhasnem, povídáme si a pak odcházím když R. usne. Samík už se do obejváku nevrací. Usína s Kukym. Spěj oba celou noc jako špalky, R. se občas obrací a překuluje a odkope a ja jí občas koriguju pozici ale ne vždycky. Ale nevzbudí se. Samík mívá často sny a ráno nám je někdy vypráví. Pokud nezaspíme a nepospícháme do školy. Snídáme někdy s F., spíše vzácněji. Odchází kolem sedmé a my se do školy vypravujem až na devátou (a máme ji pět minut procházkou od domu). Pak chodíme s R. na různé playgroups, aktivity, po návštěvých, nebo na procházky, nákupy a hospodaříme doma.

Ještě k těm letním prázdninám: vytvořila si hrozně hezkej vztah s babičkou a teď pokaždý když zapnu Skype volá “babi!”

Je to zlatíčko, je hrozně bystrá, veselá, komunikativní. Pořád nás překvapuje. Jak začala chodit frajersky s rukama v kapsách džín. Jak chodí v mejch botách. Jak rozpozná čí prádlo je to které právě vyprané věším na věšák. Jak volá na Samíka ‘pojď!’ s nataženou rukou a prsty svírajícími se v pěst a jak ho jde obejmout když je smutnej. Jakoby rozuměla všemu co říkáme, všemu co se děje.

$$OBR483049$$
Má jednu panenku a moc hezky si s ní vyhraje, obléká ji, svléká, povída si s ní, krmí ji, meje jí (musela jsem začít zamykat koupelnu protože si tam madam dojde přistavit stoličku k umyvadlu a pořád něco omývá nebo má hrneček z dětského nádobí a tím se napájí).

Druhá oblíbená ‘hračka’ je moje peněženka. Jakmile nepověsím kabelku do vejšky, okamžitě se jí zmocní (fakt se stačí se otočit), rozepne zip, vyhmátne peněženku a už lítaj ven kreditky, mince a případně jakýkoliv jiný obsah (spíš než bankovky seznamy nákupů a účtenky).To samý dělá s taštičkou plnou gumiček a sponek do vlasů.

$$OBR483050$$
Nevinnej kukuč po kterým většinou následuje katastrofa.

Když už jsem u katastrof zmíním jeden její opravdu podivný nešvar. Má úchylku na ochutnávání a konzumaci krémů a jakýchkoliv kosmetických produktů. V koupeli se snaží krmit bublinkama, do šuplíků chodí na všechny typy krémů, je jí jedno jestli je to na vlasy nebo tělo. Jednou snědla asi půl pixly vazelíny (taky podle toho pak vypadalo víteco) a jak vyvádí když jí to chci odebrat! Jako bych ji připravovala o největší lahůdku. Chci-li jí po koupání nakrémovat, musím krém hned schovat. A řve.

$$OBR483051$$
Dva lupínci

$$OBR483052$$
Jedna snídaňová. Ano, high chair máme na ozdobu.

$$OBR483329$$
Někdy mě maminka i učeše

$$OBR483053$$
Maková panenka na hřišti

$$OBR483455$$

Červená karkulka

$$OBR483054$$
Stavitelka. Tyhle kostičky po Samíkovi jsou venku denně a můžou bejt pod komodou schovaný jak chtěj, zas je vytáhne. Taky ráda vytahuje knížky z knihovny, mám to na denním pořádku. A většinou je i prohlíží. Bavěj jí nejvíc ty se zvuky.

$$OBR483055$$
Dekorace tašky a pomalovaná knížka kterou mi nosí a kroutí prstíkem a říká ‘ne ne ne’ jakoby to nebyla ona kdo to počmáral. Maluje hrozně ráda a má dobrej úchop tužky, ani si nepamatuju že bych jí to učila. Když nedám pozor je rázem pomalovanej nábytek, zdi, koberec, lino. Sama si chodí brát věci do šuplíků, leze po židlích a stolech a pracuje ráda na mym počítači.

$$OBR483056$$
Tady je s kamarády, tedy s některými z nich.

 

A jinak? Už se sápe po Samíkově koloběžce a opravdu se na ní umí odrážet a popojíždět, to se Samík učil až po2.narozeninách, takže je jasné co slečna dostane v bledě růžovém. A budu se pomalu zbavovat kočárku protože udržet ji v něm začíná být pomalu nad mé síly (bez úplatků ve formě sušenek to defacto nejde). Sbohem nákupy do objemného košíku pod kočárkem které jsem nemusela tahat v ruce. Nejvyšší čas naučit se řídit. Auto nám stojí před barákem.