Prvni dny a prvni noci

o deleni lasky

Jak jsem predpokladala, v nemocnici jsme moc casu nestravili (spravne bych mela psat nestravily ale zapocitavam i manzela, kterej tam se mnou byl vetsinu casu). V nedeli uz jsem byla ready to go, kazde prochazejici sestry jsem se ptala v kolik me propustej a tasku uz jsem mela zase uhledne sbalenou. Permanentne jsem mela hlad tak jsem byla rada ze jsem se dockala obeda ale pak uz mi byla dlouha chvile. Nakonec jsem se musela jit nekolikrat pripomenout nez mi vyplnili propousteci papiry a byla jsem free. 

Na pobytu v nemocnici je dobrejch akorat par veci a jednou z nich je polohovatelna postel. Bzzzzz a vyjede nahoru, prendam si mimi z vanicky k sobe. Bzzz a zvedne me do sedu, zadne poposouvani a slozite aranzovani polstaru. Pak taky ten servis, neustalej prisun cerstvy vody s ledem, tea/cofee/hot chocolate/toast a obed, snidane, vecere. To me bavilo, otaceci stolecek nad postel, sprcha v pokoji. Sestra na zazvoneni. Mliko na vyzadani. Dokonce mi tam dosly plinky (mala kadila hned prvni den jako o zavod) a naslo se jich pro me dle libosti… Moznost pokecu se spoluobyvatelkama pokoje (kterou jsem nevyuzila, ani jedna ze tri na nasem ‘4luzaku’ nemluvila anglicky). Soukromi koji se zatahovatelnymi zavesy.

A downsides? Krome lezeni na posteli se toho neda moc delat. Jednou nebo dvakrat jsem se sourala po chodbe k automatu na susenky a na prostorach mimo pokoj neni celkem nic atraktivniho. Ruseni ‘nocniho’ klidu (ostatne i denniho) placem ostatnich deti, telefonaty jejich matek, jejich navstevy, jejich chrapani, vzdychani a hekani. Jak uz to bejva, moje dite nebrecelo vubec a kdyz jo melo prijemnej hlasek, nebyly to hrdelni zvireci skreky jako odvedle a moje koje se vyznacovala tichem protoze jsem si mobil prepla na ‘meeting mode’ – takze i kdyz jsem textovala jak o zavod, nikoho to nerusilo.

Doma polohovatelnou postel s mekouckou matraci (na kterou se mi nikdo odnikud netlaci) nemam, proto ve mne vyvolavaly usmev rady tehotnejm v tehotenskejch casopisech: "Demand breakfast in bed. When if not now you should get spoiled?"  protoze ja se rano nemohla dockat az z ni vylezu. Vstavani kolem 6,7am byly my highlights of the day, tea v poloprazdnym tichym byte a narovnani patere.

Doufam ze bude trvat jen par dni a budu zase fyzicky fit na poposouvani se z postele danym smerem, zatim mi jakekoliv zvedani, sedani, otaceni a manipulace s ditetem moc dobre nedela (a neni to kvuli brichu).

Jinak je vse OK, miminko dobre ji, spi, necha se prebalit, zvedave kouka kolem sebe, necha se naolejovat a nakrmit a pak zase spi, sice je obcas nekonecne dlouho u prsu ale v tom byl Samuel stejnej, nejradsi by tam i spal. 

Manzel se o mne vzorne stara, je mou zdravotni sestrou a opatrovnici zaroven, ma osefovany obe deti i servis matce do postele, bohuzel nekdo vydelavat musi takze mu zejtra poprve rano zamavame u dveri (a pak dej se vule bozi)…

$$OBR442932$$
opravdu hodne pripomina Samuela v prvnich dnech

$$OBR442933$$
seznamovani se s ostatnimi cleny rodiny

$$OBR442934$$
bratricka je nutno zaukolovat a pritom hlidat, dost spatne reaguje na slovicko ‘ne’ a vsechna jina co ho obsahuji takze budem muset prikazy a nakazy preformulovavat do jinech, pozitivnich, odvadejicich pozornost od dane situace…

Ptala se Abu jak to Samuel zvlada, rada bych vedela! Urcite to je pro nej tezky. Videla jsem jeho prekvapeni a zmatek v ocich kdyz za nama prisli do nemocnice. Radost stridaly obavy. Nevim jestli se treba nebal ze jsem nemocna (ostatne prostredi nemocnice je mu cizi). Litost jsme zmirnovali predanim ovladace od postele a slibem zakoupeni zmrzliny cestou domu.

Pak jsme jeli taxikem a chtelo se mu plakat, zrejme mu doslo ze miminko s nama definitivne jede domu. Bude ho cekat same ‘to nesmis’ ‘to nedelej’ a ‘ted nemuzu’, i kdyz se budu snazit omezit to na minimum. Uz ted vidim ze tezce snasi ze mam miminko nonstop v naruci nebo u prsu a na neho se tolik tuleni nedostava. A to byl doma manzel kterej vzdycky odvedl pozornost a zabavil ho hrou nebo praci. Budu s nim komunikovat a vysvetlovat jak nejlepe dovedu ale je mi ho lito. Kdyz dneska usnul bez pohadky a pomazleni chtelo se mi plakat. A plakala jsem. Pripada mi najednou tak velikej a dospelej. Usinal na gauci vedle me zatimco jsem kojila a snazil se hlavicku vmacknout mezi muj loket na kterym jsem drzela miminko. Hladim ho volnou rukou a vidim ze zavira oci. "Chces mlicko?" ptam se. Otoci na me sve velke oci a mlcky a dospele prikyvne, a zase se stuli. Nez dokojim a pripravim mliko je tuhej. Nesu ho do postele a …trha mi to srdce

22 thoughts on “Prvni dny a prvni noci

  1. nominek June 2, 2010 / 10:30 pm

    spoon, musím říct, že mi to zpětně taky vybavilo tyhle těžší chvilky novosourozenectví. Syn to snášel extra špatně. Držím palce, ať to Sam zvládne jak nejlíp to půjde.

  2. Lucka/Grabštejn June 3, 2010 / 4:45 am

    To se podá, neboj. Bude to náročné hlavně pro tebe, hormony v šetineděli jsou splašeny, ale bude to krasne. Důležité taky bude, kdy Samuel začne chodit do školky a jak se mu tam bude libit… Preju hodne sil a trpelivosti a taky tu školku, pokud možno báječnou

  3. Lenka June 3, 2010 / 5:55 am

    Gratulujike krasne holcicce a drzim palce… jsem si jista, ze to vsechno zvladnete perfektne, jste skveli a Sam je moc sikovny. drzim palce, mejte se krasne a tesim se na dalsi fotky a pribehy.

  4. olga June 3, 2010 / 8:57 am

    Určitě to bude dobré, Sam je ještě malý a zvykne si. U nás bohužel rivalita přetrvává, holky mají rozdíl 5 let, navíc starší dcera vzhledem k postižení byla zvyklá na 200 % péče a pozornosti, takže měla pocit, že miminko je vetřelec. Ale jak čtu, tak Vaše rodinka zvládne se věnovat oboum dětem, bude to dobré.

  5. Hanka June 3, 2010 / 9:13 am

    Moc drzim palce! Ze sveho okoli vim, ze starsi decko potrebuje po prichodu sourozence extra pozornost, peci, ujistovani atp, ale kde na to brat energii, to nevim :-) Vsechno je to o zvyk a jsem presvedcena, ze to zvladnete na jednicku! Treba si k tobe prijdu za nejaky cas pro tipy, moc ti zavidim (ale preju samozrejme :-) Tak at to dnes dobre sami zvladnete!

  6. valkil June 3, 2010 / 10:38 am

    Pamatuju, jak jsem do porodnice odcházela od miminka a zpátky s novým miminkem už jsem doma našla velkého dospělého kluka. Za těch pár dní hrozně ta naše miminka dospějí. Nejvíc mi rvalo srdce, že mě nějakou dobu odmítal, upnul se na jen na tátu. Ale neboj, spoon, ono si to sedne. Všichni si zvyknete a S. bude určitě skvělej brácha.

  7. Lindt June 3, 2010 / 10:57 am

    Jejda to je smutný… ale Samuel je šikulka a určitě se všechno brzo srovná… On to zvládne a ty taky… ;) Pusinku holčičce! :* a pochvalu tatínkovi! :)

  8. sedmi June 3, 2010 / 11:01 am

    ty jo, koukám, že to není vůbec jednoduchý… já si jako starší sestra taky pamatuju ten šok dobře, bylo mi sedm. díky, že o tom píšeš. držím palce, aby se to co nejdřív srovnalo a zajelo a abyste to všichni zvládli co nejlíp…

  9. martina June 3, 2010 / 12:15 pm

    az mi z toho citania tiez vyhrkli slzy. Sami je velmi inteligentne dieta, on si na novu situaciu rychlo zvykne.a nas to este len caka. ach joj

  10. babiki/alena June 3, 2010 / 4:13 pm

    Spoon gratuluju, je nadhernaat szivate v pohode

  11. flamme June 3, 2010 / 8:21 pm

    Ja si zadnej sok nepamatuju… a jinak si vsechno pamatuju. Byly mi ctyri a bracha byl rozkosny miminko:D….Ja myslim, spoon, ze si Samuel brzo uvedomi, ze ho zas az tak nesidis, zvykne si… a nevim, jestli je to v jeho veku mozny, ale kdyz se mu podari pochopit jeho superdulezitou roli starsiho brachy, mohlo by to jit lip???! Proste… aby si nemyslel, ze on je na druhe koleji, ale naopak, ze jeho dulezitost jeste vzrostla:D

  12. Marta June 3, 2010 / 9:49 pm

    Moc gratuluju k holcicce a preju vam prijemny poznavani… a opravdu jakoby si z oka vypadli :)

  13. Papaja June 4, 2010 / 12:08 am

    mě to také nějak dojalo. :( Ale thats life. Na mě jako na mladší sestra také žárlila a přitom nebylo proč, protože na prvorozeného je vždy více času… Ten druhý se už od začátku života dělí o pozornost rodičů. no jo, takže je na to vlastně zvyklej. :)A starší si zvyknout holt musí.

  14. Majka June 4, 2010 / 1:00 pm

    Zdravím Pavli,děti máte opravdu nádherné a ty jsi skvělá máma, která Samíka neošidí a během pár dnů budete v pohodě. A máte pozorného taťku, což je taky úžasný a podstatný. Chce to – hodně si se Samíkem povídat a vysvětlovat a občas požádat o spolupráci (to děti ze začátku rády), ale to ty všechno děláš a ještě zvládáš psát. Smekám před tebou a nezbývá, než popřát zdravíčko, aby cvalinka dobře papala a byli jste všichni v pohodě.

  15. squire June 5, 2010 / 3:06 pm

    mně byly dva roky, když se narodila sestřička, nepamatuju si z toho nic, první vzpomnínky mám až z dvaapůl roku. Prý jsem byla hodná a spolehlivá sestra, a jedinou známkou, že mi něco hlodá na nervech, bylo to, že jsem si prý po narození sestry začala zničehonic kousat nehty. Nervičky se evidentně ventilovaly zlozvykem. Myslím, že Samuel to zvládne, je dost rozumnej na svůj věk.

  16. Jana June 7, 2010 / 7:14 am

    Gratuluju k holčičce a věřím, že vše krásně zvládnete – stejně jako to zvládly spousty rodin před vámi. Nejdůležitější je, že se máte rádi a to pak jde všechno líp.Doplním jen vlastní zkušenost. Když jsem přesně tímhle obdobím procházela, měla jsem úplně stejné pocity. Hodně mi pomohlo vysvětlování – ty jsi už starší, můžeš si hrát s …, můžeš zmrzlinu, miminko je malinké a nesmí …Ale stejně jsem udělala chybu, které bych se dnes už snažila vyhnout. Dovolila jsem staršímu, aby si půjčoval bez omezení miminkovské hračky a rozhodoval, kterou mu nechá v ručičce. Vypadalo to nevině, ale zůstalo mu to. Dnes v 10 letech má snahu rozhodovat, s čím si může mladší brácha hrát. Držím palce přeji hodně radosti. JANA

  17. paja-ostrovanka June 7, 2010 / 8:45 am

    ahoj spoon, jestli i ja muzu pridat jednu radu, tak tady je: ofelie se narodila, kdyz bylo janyskovi neco pres 4 roky. samozrejme dost zarlil, kdyz jsem ji kojila a snazil se mi to vsemozne komplikovat. vymyslela jsem tenkrat takovou malou fintu, ze kdyz budu kojit, budu mu pri tom cist pohadky. strasne se toho chytil a i kdyz to bylo dost narocne, tesil se na kazde kojeni. sedel vedle me a poslouchal /a ja byla na pokraji sil:)/.

  18. M June 7, 2010 / 9:25 am

    Moc a moc gratuluju k miminku, je to krásná princezna a vůbec když máš manžela s dětičkama na společné fotce moc jim to sluší. Když jsem si dneska přečetla tvůj blog o dělení lásky, tekly mi slzy bez ohledu na to zda jsem v práci nebo ne, měla bych totiž úplně stejný pocity a to je u mě jedinej důvod proč nejdu do druhýho dítěte, asi je to tím, že jsem jedináček nebo tím že jsem starší matka, ale každopádně budu dál sledovat to tvoje dělení a třeba zjistím, že to jde samo a není to nic co se nedá zvládnout. Přeji vám všem hodně zdraví a radosti z užívání se rozrostlé rodinky.

  19. spoon June 7, 2010 / 10:31 am

    Majko: to zadani o spolupraci se muze obcas zdat jako ‘vyuzivani’ – podej tohle, odnes tamto…ale jinak to asi nejde :-)pajo: to by bylo nekolik desitek pohadek denne :)) Ale napad nezatracuju! dik!M: Ja mela chvilema devastujici pocit jako bych ho ztracela ale to bylo jen prvni den a ted uz to neni tak intenzivni. I kdyby bylo jeste par takovejhle prchavejch okamziku tak pak jsou taky okamziky stesti (kdyz si treba mysli ze se nedivam a nezne ji pohladi) a hlavne az vyrostou budou mit jeden druheho jako ja mam brachu a nebudou na svete sami, to za to urcite stoji!

  20. Majka June 9, 2010 / 8:10 am

    Máš pravdu. Ale ono to chtění Samíka po pár týdnech přejde, takže ho stejně nebudeš ke spolupráci nutit. Ale momentálně to bude kontakt a vytváření vazby vás třech, nebo víceméně brášky se sestřičkou. A prý to mají starší sourozenci vždycky horší – víc poviností a rozumu (říká mi to manžel, dcera a moje nejs. sestra a ). Ale to nemůžu posoudit, byla jsem nejmladší ze čtyř. Tak se mějte hezky. Pa.

  21. Zuzana June 10, 2010 / 9:13 pm

    Ahoj, Pavli, tak som nakukla, ci nebudu aj fotky a su :-) Este raz gratulujem, mala je krasna a verim, ze bude "klidas" aj nadalej :-) Zuzana

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s