Negligent mother

Jestli vam nekdo nekdy tvrdil ze starsi matky jsou zodpovednejsi a umeji lip odhadnout riziko, neverte mu.

Dneska mi syna malem pokousal kun a o neco pozdeji jsem se po nem chystala vyhlasit patrani protoze se mi behem pokecu u kaficka ztratil z dohledu, opustil budovu, zahrady a malem si odkracel mimo park. Na asi pulminutu se mi zastavilo srdce, videla jsem ho uz tvari dolu plavat ve fontane, prejeteho autem, uneseneho pedofily a nez jsem se usnesla kterym smerem se s krikem rozebehnu, prinesla ho v naruci Zuzana (nebo Alzbeta, jedno z dvojcat, holky sorry!) ktera ho potkala cestou na zachod nekde vzadu na pozemku v peci cizich lidi, uplakanyho a ztracenyho. 

Nepripadalo mi za tu chvilku co se nase skupinka uchylila pred vetrnym pocasim dovnitr kavarny ze deti jsou venku bez dohledu, teda samozrejme byly ale bylo jich tam vic a byly pohromade a byly tam i starsi a Samuel se vzdycky holek drzel, hlavne Adrianky, nevidela jsem duvod proc by se odpojil, a kazda z nas je chodila co chvili ‘checkovat’ (ale asi jen ty svy, nebo se proste neslo dopocitat, nebo nevim. NEVIM).

Od ty chvile uz jsem se nemohla bezstarostne bavit. ‘Huso pitoma! Jaks ho mohla nechat samotnyho?’ ‘Ale kdyt nebyl sam!’ vedla jsem vnitrni dialog. Samozrejme mi zadny z deti nebylo schopno poskytnout zadny vysvetleni. Jednu chvili tam byl, druhou uz ne. Pan kterej ho odchytil pred odchodem do ulice a do sveta mi dal kazani o zodpovednosti za sverene dite (pomlcela jsem o tom ze je vlastni..) a pak me po zbytek odpoledne nenapadne hlidal.

Cert tomu chtel ze v kavarne bylo ten den asi 170deti, nejake zavrseni sportovni akce, piknik, hroznej srumec, to sice vypuklo az pozdejc ale nezabranilo to dalsi situaci kdy si Samuel hrajici si tentokrat s Ester nejak sam (?) sundal plinku (prinesla mi ji Ester (3r) s tim ze ji Samuel uz nechce (!!??) a pak s detskym kocarkem a kalhotama naostro odchazel pres zahrady nekam pryc uplne opacnym smerem kde jsme byli my vsichni ostatni. Tentokrat ho odchytila Alena.

Mimoto neustale machal v kasne nove auticko, ktere tim padem prestalo vydavat zvuky, coz ho nesmirne zlobilo, ale tvrdohlave ho pres my protesty koupal dal, pricemz se vydatne polejval vodou.

Proste den jak vysitej. Pokud zrovna nerval Samuel rvalo nejaky jiny dite. 

Ba ne, byla to idylka, jen si nesmim zvykat na tehle sezenich nejak moc vysedavat :-)))

 

$$OBR408731$$

$$OBR408732$$

$$OBR408733$$

$$OBR408734$$

$$OBR408735$$

$$OBR408736$$

$$OBR408737$$

$$OBR408738$$

$$OBR408739$$

$$OBR408740$$

$$OBR408741$$

$$OBR408742$$

$$OBR408743$$

$$OBR408744$$

$$OBR408745$$

6 thoughts on “Negligent mother

  1. a znáš infoband? Já mám v kabelce pořád jeden a když jdeme třeba do ikey nebo na pouť nebo tak, tak pro jistotu nasadím May náramek… je tam jméno a telefon. Jinak fotky jsou nádhera :) BTW prý každému se stane, že se mu dítě ztratí…

  2. uplne viem ako si sa musela citit… ked mi taketo nieco prebehlne cez mysel pred tym ako idem spat tak sa este hodinu prehadzujem a predstavujem si ako lahko sa to moze stat a ako sa tomu vyvarovat. Mala je naucena ze ked na nu zakrycim tak sa musi hned ozvat. Je naucena neodist(ked bola mensia ma musela drzat za vacok na rifliach ak som mala plne ruky)a neskryvat sa. Dokonca som ju dlho pri nakupoch nosila na golfaci aby som ju nestratila, vzdy zaspala a mozno niekto povie ze 4 rocne dieta nepatri na kocik ale mne je to jedno. Mala bola v bezpeci a ja som si mohla urobit svoje veci. Najlepsie by bolo keby maju male deti naimplatovane nejake cipy podla ktorych by sme ich vedeli najst…ako telefony signal alebo nieco take…

  3. nippa: cip jako na psa? tak to snad ne proboha! infoband snad jeste jo…nevim..nikdy jsem o tom neslysela ale v nemocnici po porodu mu vlastne jeden takovej dali :)) (lepsi nez jmeno fixkou na ruce).jeste nippa: preventivni horrory si pred spanim pred ocima neprehravam. A ‘neodist’ to jako myslis ze je permanentne u tvy nohy nebo na dosah? Tak to by me zajimalo jak to maj jinde ;)

  4. Já jsem zažila podobný šok, ale s dítětem mé známé. Pracovali jsme spolu na horské chatě kde dělala účetní. A protože toho měla moc, nabídka jsem se, že jí půjdu vyvenčit její tři děti do lesa. Děti ve věku 2, 4 a půl a 8. Čtyřletou jsem měla vedle sebe, dvouletého na ramenou a nejstarší šel kousek ode mne. V jeden moment, když jsme šli po přehledné a velké asfaltové cestě, jsem si sundala malého z ramen a dala ho do golfek. Jenže když sem za pár sekund zvedla hlavu, nejstaršího sem nikde neviděla. Doteď nepochopím jak se během pár vteřin mohl takhle rychle vytratit. Volala jsem ho, hledala, ale on nikde. Bylo to v období kdy divoký prasata měli mladý, takže jsem ho viděla roztrhanýho od nějaký prasnice kdesi v příkopě. Asi po hodině jsem vzala děcka, odešla na chatu a vůbec si neuměla představit jak to oznámím mamince. Samozřejmě, když jsem tam dorazila, kluk seděl za počítačem a pařil hry. Mámě řekl, že šel napřed a že o tom vím. Úplně jsem se z toho zhroutila, leknutím jsem začala brečet a musela si dát panáka, a to normálně nepiju. Hrůza. Takže si umím představit tvoje pocity. Děti mají talent na to, aby se v mžiku vypařily.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s