Kam patrim?

Kdyz jsme se Samuelem na Ruzyni zamavali odjizdejicimu tatovi, mela jsem knedlik v krku. A kdyz jsme se vznesli nad Prahu a dole se objevila policka a koberce lesu a stuzky silnic, spustil se mi z oci regulerni proud slz.

Samuel byl neuveritelne hodnej, vedle jsme meli trikem vybojovany misto (nastupujem jako jedni z prvnich, sedame si hned dopredu nalevo a Samuela usadim vedle sebe ackoliv nema svou sedacku. Na treti volne misto v ulicce vetsinou lide reaguji prehlidnutim. Az kdyz je letadlo plny a jdem se privazovat, dam si ho na klin jak mam nakazano, ale misto vedle mi zustava takze se behem letu muzu trochu uvolnit a roztahnout), takze tam sedel a na sklopenym stolku mel omalovanky a auticka. Na kraji sedel postarsi vyschlej anglican bez vyrazu, kterej za celou cestu nehnul brvou, pouze nam dvakrat podal spadlou knizku.

Nechtelo a chtelo se mi zpatky. Vezla jsem jednu spatnou zpravu a pak bezpocet drobnych malych radostnych vzpominek. Neceka mne nic zasadniho, pohovor ve skole, pohovor v Samuelovy potencialni skolce a pak….nic moc. Kamaradky maminky s detma co nepracujou se na leto rozprchly do Cech a na Slovensko, manzel pracuje, mne se prace uspesne vyhyba.

Cekame na golfky, zapnu mobil a volam Franklinovi. Rano jsem mu textovala cas priletu ale dost jsem pochybovala ze se na Gatwick dostavi, je to daleko, nikdy tam nebyl, vi ze trefim, nic tezkyho nenesu. Ale porad jsem DOUFALA. Moc jsem doufala… ‘Jsem ted v kanclu, resime tady ty predchozi platby’ hlasi. ‘Hm, my cekame na kocarek, za chvili pujdem na vlak, a v kolik prijdes domu?’ vyzvidam. ‘..slysim tam rvat naky deti..’ zpozornim za chvili ‘ No vis jsme jeste na ulici pred stavbou’ vysvetluje. ‘Ajeeee uz nam to zacina’, pomyslim si zklamane a rozladene ‘neni s to mi dat EXAKTNI informaci’. ‘Tak se proste uvidime az se uvidime, cau’ ukoncim to protoze na pasu prijizdi golfky a je potreba po nich chnapnout a druhou rukou nadale svirat utikajici dite.

Prochazime spolu s dalsimi cestujicimi k vychodu a tam o zabrany stoji opreno mnozstvi lidi a ja se snazim nekoukat na kazdyho cernocha a strasne se snazim nezavidet vsem objimajicim se parum.

Najednou strih a odkudsi vyskoci postava a chnapne po Samuelovi. Muj manzel! Siroky usmev, padnouci a lezerni obleceni, fit postava zocelena tezkou praci, obcasnym posilovanim a stridmou stravou, pevne ebenove paze ktere me obejmou a nepusti. Slzim tam a smeju se a vsichni tri se uprostred cesty objimame a libame.  

Pak jdem do kavarny protoze nikdo nikam nepospicha a ja vypravim jak bylo tam a on jak bylo tady. Nepracuje protoze se na stavbe rozbil vytah a podle predpisu nemuze pracovat nikdo nad 12patro a oni delali na 17tym. Prvni den tam prej vysli pesky ale pak byla velka schuze a bezpecaci to zakazali, pro pripad pozaru. Snad to pres vikend opravej. Jinak je vse OK.

Kdyz jsem se rano probudila moje prvni polosno-polobdela myslenka byla kde to jsem a kdy pojedem domu. A hned na to uvedomeni ze tohle JE doma, ze vedle me lezi muj muz.

Hrozne legracni pocit.

Vzhledem k tomu ze za tri tejdny v Cechach jsem spala a bydlela na 3mistech kde defacto doma jsem, a navstivila ctvrte kde doma jsem taky ale kde bydli nekdo jinej, neni asi divu.

Samozrejme se to srovna ale momentalne drepim na compu, vedle spej oba moji muzi, s najemnikem jsem se videla na 5minut vcera – odjel do Severniho Irska nebo snad Walesu,  venku je hnusne, kamaradky tu nejsou nebo maj svy starosti a me chvilku bude trvat se zas ‘najit’.

Byla jsem probrat tu skolu, dostala jsem od zari misto, asi do toho pujdu i kdyz to neni levny, ale slo by to skloubit s praci pro HUMANE, dneska mi Beryl zavolala a dala mi dve sichty ve stejnem dome jako jsem byla poprve. Obe nocni. Jupii takze neutratime za hlidani.

A skolka kterou jsem nejdriv chtela, pak jsem vahala a porad jeste nevim, se ozvala vcera jestli jako plati ze v pondeli zaciname a ja zacala koktat ale F. si vzal telefon a s pani celkem neuveritelne domluvil flexibilni a zkracenej uvazek (prozatim tri dny v tejdnu) za slusnou cenu (mne predtim rekli ze jen full-time) takze tomu dame sanci, a uvidime jak to bude fungovat.  Navic jsem se pred odjezdem dozvedela o jiny skolce ktera je zadarmo (neco ve stylu charity) takze kdyby nevyslo tohle mohl by na par hodin aspon chodit tam. Uz jsme na seznamu.

No proste uvidime (jako uz tradicne)