Egypt III – Sharm el Sheikh

Cerveny more podruhe a luxusneji

Skoro se mi z Dahabu nechtelo. Spratelili jsme se s tolika lidma ze kdyz jsme sli po pobrezi z kazde restaurace se ozyvaly pozdravy. Znali jsme personal z naseho hostelu jmenem a vymenili si s nekterymi z nich telefonni cisla. (Jeste stale nam vola jeden typek z prvniho hotelu v Cairu aby se zeptal jak se mame). Myslela jsem ze tohle bude jen dalsi podobne primorske letovisko, mestecko s ulici kde jsou trhy a radou hotelu vepredu u plaze a par bocnima ulickama a horama Sinajske pouste na obzoru. Skoro jsem byla nalomena premlouvat F. at zustanem dyl tady a pak se vratime rovnou do Caira ale nakonec jsme rano hodili veci do taxiku a nechali se tech par kilometru prevezt. Byla to slaba hodinka jizdy. Nevim jestli jsem to zminila predtim ale cesta z Caira se neobesla bez rady zastavek a kontrol dokladu, coz jsem trochu nechapala, prece neprekracujem hranice statu. Ale blizkost pasma Gaza a prave probihajici valka zrejme znamena zvysena bezpecnostni opatreni i tady. Navic me F. a v Egypte zijici kamaradi v jedne diskusi presvedcovali ze Egyptane do Sharm el Sheiku a Dahabu potrebujou visa a ze nemaj vubec volnost cestovani po vlastni zemi, ze se vsechno velice prisne kontroluje (kdo ses, odkad kam jedes a proc a jak tam budes dlouho atp cemuz se stale trochu zdraham uverit).

Nechali jsme se vysypat z taxiku na hlavnim parkovisti taxiku (ono se tady vlastne skoro porad a vsude jezdi taxikama takze si nemyslete ze slo o nakou extravaganci) a za umorneho poledniho horka se vydali hlavni tridou s kufrem, ditetem a igelitkou hledat nejake ubytovani.

Uz pri prijezdu bylo jasne ze tady se asi budeme muset poradne placnout pres kapsu. Zarive bile vily, rezidence, ohromne hotely lemovane radami palem. Hotelove komplexy s bazeny a zarive neony, obchodni zony s obrovskymi nakupnimi domy, mramor, chrom, sklo. Banky a kavarny, restaurace, zadne polstare na zemi. Vyptavali jsme se kde se dalo (opet arabstina prolamovala ledy a vedla k tipum na levna mista ktere nas oddelily od zbytku neinformovanych turistu) ale presto byly ceny stale omracujici a nekolikanasobne prekracujici nas budget. Bylo zrejme ze musime z centra pryc. Nechtelo se mi sice nikam do hor a pri kazde ceste k mori nebo na caj brat taxika, ale vedro a unava nas oba zpracovavaly a postupne ubiraly na odhodlani hledat dal. V centru byl navic zakaz vjezdu aut vcetne taxiku takze jsme se jako procesi zase tahli asi kilometr nakupni a pesi zonou zpatky k centralnimu parkovisti. Po ceste nas oslovovali ‘nahaneci’ restauraci a pouicni prodavaci, kazdy zacinal s otazkou ‘where are you from?’ coz byla asi tak polovina jeich slovni zasoby anglickejch slovicek. Nebudu zastirat ze to bylo ponekud vycerpavajici.

U preposledni kavarny se takoveho jednoho nahanece zeptal F. na ubytovani (domnivali jsme se ze maj treba pokoje nad hospodou, jako to bylo v Dahabu) a uz jsme byli pripraveni zaplatit i majlant. Udelal telefonat a rekl ze o necem vi a ze je to jen ‘5minut’ cesty odsad. Ovsem nasledne nas tahl k parkovisti ze berem taxi. To jsme se trochu najezili ze chcem neco ve ‘walking distance’ protoze jiny tipy na levnejsi ubytovani mimo mesto jsme meli. Za parkovistem vedla velice rusna triprouda dalnice kterou nebylo snadny prebihat natoz s kufrem a ditetem na ruce (pozdejc jsme se to naucili, lidi tu proste klickujou mezi autama jak zajici). Takze jsme nakonec to taxi vzali protoze nam ukazoval ze je to jen ‘tam’ za silnici. Ukazalo se to bejt soukromym bytem, i kdyz pomerne luxusnim, s balkonem a vybavenim, za 350 na noc (ty hotely v centru od 800) ale odmitli jsme. Nakonec jsme typka nechali vzit to taxi zpatky a zustali jsme tam ze at se nestara ze jsme v pohode ze se o sebe nak postarame. Poposli jsme o kus dal, ulice s par obchodama a bankou a usedli na kufr uplne grogy. Co ted? Dalsi taxi nekam jinam? Znova pred dalnici do drahyho hotelu? ‘Vis co jdem se nekam najist’ zavelel F. Coz jsem uvitala protoze jsem se chtela oplachnout, byli jsme zapraseni, utahani a hladovi. Sli jsme a na konci chodniku byl jen supermarket, dal nic, uslapanej prach s piskem. V dali nejaky autobusovy stanoviste nebo co, rojili se tam turisti z kuframa a neon neceho co by mohla bejt hospoda. Tak jsme tam doklopytali, smisili se na chvili s davem a nakonec nasli dvere do restaurace. Bile ubrusy, mramor na zemi, polstrovany zidle. Temer liduprazdno. U dveri nas ‘vitaci portyr’ zacal nekam usazovat. ‘Jste tady prvne?’ usmiva se. "ale my nepatrime k zadne skupine…‘ zacinam ale F. me prerusi a otaze se po jidlu. Zjistime ze jde o styl ‘bufet’ a samoobsluhu a ze na to mame. Yipiii. Usazujem se a F. se sprateluje s dalsi obsluhou, strasne krasnym Nubijcem. A uz nosi talire s predkrmama, salatama, desertama, za chvili je toho plnej stul. Obinna zacina delat kolem sebe chlivek, my dva se krmime dobrotama a jsme v sedmym nebi. Musime ale pospichat protoze jsme prisli takrka v posledni minute a za chvili uz to budou sklizet. Nechali nas ale nabrat toho hromady a v klidu dojist. Jak vypadal ten stul po nasem odchodu nemusim asi vypravet. Nas novy znamy ale bez prestani nosil s usmevem dalsi a dalsi ubrousky a ujistoval nas ze to nevadi kdyz jsem se omlouvala za dalsi rozhazene a rozpatlane jidlo.

Nakonec jsme na tohle miste zustali a zaplatili i nocleh a apartman ktery jsme dostali mel vyhled na bazen a na hory a k mori to bylo opravdu tech slibovanych 5minut chuze. Byl to luxus a pohodli s koupelnou v mramoru a chromu, kde vam k rucnikum a uterkam a osuskam a mejdlicku daji i sampon a igelitovou cepici na hlavu do sprchy. K pouziti je tu dokonce fen na vlasy.

Pri cestovani nasim stylem zacnete posuzovat hotely napr. podle toho jestli v koupelne je u zrcadla nejaka policka na veci. V Cairu byla, ale visela na jenom a pul hrebiku a vsechno z ni klouzalo dolu. Tady byla a solidni, a dokonce na ni byla sklenicka na kartacky a pastu.

….musim koncit, sedim v Alexandrii v pocitacovy herne, deti dostrileli svoje strilecky a tenhle ctihodny pan s vousama chce jit domu. Nebo mozna prejde ulici do cajovny a da si tam sisu. Pokracovani priste…

Takze jsme byli ubytovany a hned druhej den dopoledne jsme se sli valet na lehatka u bazenu, kde se Samuel mohl na malem detskem brouzdalisti pekne vyradit, hned se tam taky skamaradil s nejakou italskou holcickou. Tam jsme vydrzeli do obeda (kde jsme byli tentokrat pro zmenu prvni). Pokoj byl na dosah k prevliknuti, zapomenutejm plinkam a podobne. Idylka. Po obede jsme se vratili ‘domu’ si odpocinout a probudili se kdyz se uz stmivalo.

Musela jsem se smat. Predeslou noc jsme se po odhozeni kufru s klicem od noveho ‘domova’ vydali totiz na prochazku po pobrezi a vubec nevideli pres bujnou vegetaci a hustou zastavbu more a ja se tesila ze ho uvidim druhej den za bileho dne a ono teda zase ne. Je to tam totiz tak zarizeny, ze clovek jde po ‘kolonade’ a zleva zprava jsou restaurace. Az po vlezu do restaurace muze projit usekem ‘zahradniho sezeni’ dolu k plazi, ktera je takhle rozkouskovana. Na vstup na plaz se plati poplatek a clovek vyfasuje osusku a muze se valet na lehatku.

Takze zase jsme sli za vecernich svetel a Samuel dostal hlad tak jsme usedli do nejake nablejskane (tusim francouzke) restaurace a objednali jsme rybi polivku za 35liber. Byla dobra ale S. toho moc nesnedl, vubec posledni asi tejden mu nejak zmizela chut k jidlu, naopak ale vzrostla aktivnost a porad by si jen hral a kdyz vidi nejake deti tak se hned za nima zene. 

Vratili jsme se a sli jsme zase spat.

Den na to jsme se meli odcheckovat protoze F. se chtel vracet do Caira. Ja jsem lobovala za prodlouzeni aspon o den ale marne. Nastalo hrozne dilema. Jak sbalit TAK aby clovek mel po ruce a) jen nejlehci a nejnutnejsi a mohl nechat kufr nekde na recepci a mohl se dal valet u bazenu a predstirat bezstarostne ze patri k tem ostatnim co se tam vali cele dva tydny b) taska obsahovala zaroven teple obleceni do nocniho autobusu a pritom nebyla moc tezka na to ji cely den v horku tahat po meste. S tim souvisely otazky jako
ka
m pak s mokrejma plavkama, kolik plinek (nemela jsem plavaci takze jsem menila po kazdem smoceni atp atp). Sedela jsem v pokoji mezi hromadkama veci, zbytky jidla, veci z koupelny, varianty bot…a propadala trudomyslnosti. Cas zatim utikal a F. moje nerozhodnost zacala vytacet. Opravdu jsem nebyla sto se rozhodnout jak ten den (ktery se pro me stal pouze ‘casem do odjezdu autobusu’ prestoze slo o plny den) stravit.

Nakonec jsem na koupani rezignovala a nahazela vsechno do kufru s povzdechem ‘vem to cert’ prestoze jsem netouzila po nicem vic nez po lezeni na slunicku se zavrenejma ocima. Kufr nam na recepci opravdu nechali a my se vypravili pres dalnici k mori potreti, tentokrat za bileho, paliveho, skoro poledniho slunce. Kdyz jsme se pres prvni uchazejici hospodu na plaz dostali, zalitovala jsem ze jsem narvana do dzin a nemam plavky. No nic vyhrnu si nohavice a aspon se pobrouzdam, utesovala jsem se. F. me usadil ke stolku se studenym pivem, objednal snidanoobed a zmizel. Za chvili se vratil s plavkama pro me i pro Obinnu. Dokonce mi trefil velikost. Parada. More bylo bez vln, plaz byla pisecna (narozdil od Dahabske kamenite) a voda teploucka. Lehatka plna bronzuchtivych turistu, vetsinou bilejch.

Pozdni odpoledne jsme pak stravili prochazkou a vecer posezenim v kavarne uprostred ulice kde F. sledoval na velkoplosny TV spolu s asi 50lidma zapas Manchestr United s Arsenalem. Za tmy jsme pak vyzvedli v hotelu kufr a nechali se hodit taxikem na nadrazi. Cesta autobusem byla podobne utrpna jako cesta tam, jen s tim rozdilem ze autobus byl ubozejsi a naplnenej do posledniho mistecka (smradlavejma egyptanama z vidlakova) takze jsme provedli nemozne – opravdu zabrali jen 2 stisnena mista. Ale naprosto NEUVERITELNE to Obinna cely tvrde prospal (usnul uz v taxi a probudil se az v 9 rano v cairu v kavarne u horkyho kafe a loupaku).

Zaver? Sharm el Sheik urcite JO JO, je tam teplejc nez v Dahabu, jen je to skoro trikrat tak drahy, ale nekdy je ten luxus fakt prijemnej.

4 thoughts on “Egypt III – Sharm el Sheikh

  1. Eliza January 16, 2009 / 3:02 pm

    Místama až neskutečné. Ale to by Čech bez arabského průvodce asi těžko poznal. Přeji šťastnou cestu dál.

  2. paja-ostrovanka January 17, 2009 / 9:49 am

    wow. a za kolik to nakonec bylo??

  3. zuzi January 17, 2009 / 6:24 pm

    Čtu jedním dechem …

  4. spoon January 17, 2009 / 11:02 pm

    paja470 za noc, bez jidla. Chteli jsme mit moznost jist i jinde. Ten bufetovej obed pouze 60.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s