Egypt IV – Zpatky v Kahire

kamaradi, vylet do Alexandrie a zase kamaradi

Uz pred odjezdem k Cervenymu mori jsme se v Kahire presunuli z hotelu k Franklinovymu kamosovi, Obinnovi. Ma ohromnej byt (co do velikosti), sice v nem ma pokazdy jinou pritelkyni ale defacto tu bydli sam a my mame velkej pokoj s dvema dvoupostelema a skrine az ke stropu. Co jsem zatim vypozorovala z navstev tak egyptskej styl interieru je mramor, zrcadla, dlazby vsude, obromny dekorativni sedacky a kresla a vsude plno ozdubek a decek a naaranzovanejch zavesu a draperii. Tady tomu neni jinak. V lete asi dlazba prijemne chladi a okna v hlinikovejch ramech neni nutno vubec zasouvanim otevirat, ovsem v tuto rocni dobu jsou noci pomerne chladne, takze oni (topeni nemaje) to resi vrstvama obleceni nebo elektrickymi primotopy (ktere nezridka vyhodi pojistky). Vsechno je tu pres radobyokazaly luxus chatrne a omsele. Tepla voda netece, je rozbity bojler, ale nikoho to nevzrusuje, ohrivame vodu na sporaku (bez knofliku – otacet se musi zrucnym prsty pres uterku), nekdy netece ani studena. Pres zdanlivy chaos maji veci sve pevne misto. Obinna prijde domu a nez se usadi s nami u TV urovna kridlo paravanu o par centimetru protoze jsem s nim predtim pohnula pri snaze dostat se pro auticko zapadle za TV. V kuchyni asi po stosedmdesate nachazim uterku peclive urovnanou a prehozenou pres hranu papirove krabice od TV ktera je nad psim zachodem vedle lednicky na druhym konci kuchyne, prestoze logicky by byla spis ‘handy’ u drezu nebo sporaku kde ji tvrdojisne nechavam ja. Nadobi je omlacene, hlinikove a bez rukojeti ale musi byt presne tam kam patri, stejne tak veci v lednicce.

Obinna si vede dobre. Bar zasobenej, laptop na kterym ted klapu rychlej a elegantni, stejne tak auto. Pritelkyne pohledne, poslusne a neodmlouvajici. kazda nam uvari, pohovori s nama mile, jen mame problem si zapamatovat jejich jmena a tak nak tusim ze o sobe nevedi (i kdyz kazda se tu vzdycky chova jako doma). No zkratka nemela bych ho tu pomlouvat, a nemelo by mi vadit ze se nezivi zrovna legalne.

Pak je tu Judd. Ten mi naopak sympatickej je. Kdyz jsme se dneska rano sesli pred HSBC videla jsem ho tak rada ze jsem mela chut ho obejmout a polibit. To uz se mi dlouho nestalo, pocitit tak vrelou naklonnost k nekomu koho znam defacto povrchne. Nebo rekneme radeji KRATCE protoze mam pocit ze ho znam uz velice dobre. Je skromnej a moc toho nenapovida. Kdyz mluvi je to neco optimistickeho a s takovym tim africkym accentem kterej miluju. Pokazdy ma pro nas cas a vodi nas na ruzna mista, posledne do velkeho nakupniho centra do detskeho koutku na atrakce kde jsme se Samuelem jezdili na autickach a kolotocich a delali ruzny blbosti a kdyz jsme sli my tri a Samuel nebylo jasny kdo je otec protoze Judd ho bud nesl nebo alespon vedl za ruku. Dneska jsme byli v Citadele, v Muzeu, na obede a pak v hospode, hrali kulecnik a popijeli a meli jsme naprosto uzasnej den. Judd je fotbalista ale nehraje profesionalne. Stejne jako F. se tu uz nakej rok protlouka a ceka na prilezitost. Zatim se naucil obstojne arabsky. Bydlet u nej nemuzeme protoze bydli ve sdilenem byte s podobnejma typkama, ktery nemaj stalej prijem a sehnat tady praci jak jsem pochopila neni sranda, prestoze jsou tu legalne a maji residency permit. Judd ma jeste tu smulu ze mu kamarad prebral pritelkyni (Kanadanku) a vzal si ji, takze jeho sance na cestovani v budoucnu se ponekud ztencily.

Nove Cairo

Dalsi Franklinuv znamy, Mohamed Abbas (nebo tak nak) je fotbalovej agent a jeli jsme za nim do luxusni ctvrti ReHab (nebo tak nak – sorry overim spelling). Bylo to strasne daleko a v podstate jsme vyjeli z mesta po dalnicnim okruhu. Minuli kilometry a kilometry rozestavenejch objektu, zrejme bytovejch komplexu, a dojeli do naprosto neuveritelny ‘ctvrti’ ktera je cela uzavrena zavorama kde se ridici taxi musej prokazat ID (resp. ho tam odevzdat a pri odjezdu si zase vyzvednout). Security je tam takova ze prej nesmite ani vyvyzt televizi natoz lednicku aniz by jste to predem nahlasili. Ten typek je postarsi pan, ma nekolik baraku a zadne deti (dve kocky), jeho pani je mila a oba Franklina evidentne meli moc radi protoze ho vitali jako ztraceneho syna. Ja u nich na sedacce sedela trochu neprijema, byla mi zima, pokoj a dum mi prisel luxusni ale nehostinny, polstare naaranzovane tak ze neslo sedet, navic na me visel spici Obinna a bylo k desaty vecer. Necekala jsem tak dlouhej trip z mesta a nase podezreni ze nas budou premlouvat at zustanem pres noc se vyplnilo (odmitli jsme). Roztala jsem az v cajovne u sisi (pod plynovym topenim ve forme lampy) ale to uz byli oba manzele nonstop na nekolika mobilech takze pokec moc neplynul, jen s F. zavzpominali na stare casy a nabidli nam klice od svyho baraku v Gize (nekupuje nemovitosti na byznys, nepronajima je, ma je jen pro ‘pripad’ nebo co. taky dost cestujou po svete). Cely to ‘mesto’ bylo postaveny najednou, neco jako ‘zahradni mesta’ v Evrope. Cistej vzduch, palmy, travniky, zadne odpadky na ulicich. Do Caira nejezdej, neni proc, maji obchody, skoly, nemocnice. trochu nuda na muj vkus. Krasne ale sterilni.

Alexandrie

Alexandrie me uchvatila. Samozrejme zase jsem videla jen namatkovy a slepy vyber mist za necekanych okolnosti ale presto to melo velice prijemnou atmosferu. Uz ve vlaku (asi 4hodiny cesty z caira, prvni trida neco kolem 35liber a pomerne luxus) jsme se skamaradili s nejakym pravnikem (na ‘kuracke’ v chodbicce) a ten nam napsal typy na hotel a na navstevy mist (+ svuj telefon kdyby jsme neco potrebovali). To byl asi prvni Egyptan kterej se mi libil. Dlouhej a vytahlej, elegantni, mladej, naprosto bez zavazadel, neustale s cigaretou u rtu, takovej elegan z filmu pro pametniky. Hotel byl z nadrazi coby kamenem dohodil a stal jen 150 na noc. Opet mramor, zrcadla a chrom. Balkon s vyhledem na cvrkot dole. Slusna snidane v cene.

Druhyho dne jsme stravili prvni pulku v ZOO ktery si Obinna silene uzil (neni to ZOO v nasem slova smyslu kde je vsude ‘NEDOTYKAT SE ‘ a ‘NEKRMIT’ – tady se naopak dotyka a krmi, sice pod dohledem a za baksis ale to je jaxi samo sebou). Lachtani, medvedi, sloni, lvi, pelikani, pstrosi, opice…. Opet kolotoce, tentorat byla jizda na autickach zbesilejsi a dali jsme i centrifugu, koupili Samuelovi mic a hracky a udelali si piknik s mistnima detma. Popovidali jsme si s dvema studentkama ktery nas pul cesty provazely a meli jednu zvidavou otazku za druhou. (My se naoplatku ptali taky, a na ozehava temata :).

Druhou pulku dne jsme stravili s rodinou dalsiho F. znamyho, nigerijskyho fotbalovyho agenta co je zenaty s egyptankou, maj dve deti (12 a 8) a vzali nas na uzasnou veceri do recke restaurace. Vyhled na more (tentokrat Stredozemni), musle, humri, ryby, salaty, chleby….a klabosili jsme a jedli az do tmy.

Dalsi den jsme nejdriv jezdili tramvaji zbuhdarma tam a sem, cvakali fotky a pak se vypravili na prohlidku Citadely, ta byla opravdu nadherna. Akvarium co je hned vedle bylo naopak trochu ubohe, ale den jsme zavrsili luxusni obedoveceri takze nebylo na co si stezovat. Dokonce i do Samuela jsme toho dostali dost a to je co rict. Vecer jsme pak prosli trznicema a obchodama, z trznic jsem byla nadsena a mam dost fotek. Zelenina, ovoce, koreni, vse velice uhledne zaaranzovane. Lide prijemni a pratelsti, i kdyz jsme budili trochu rozruch. (Bila a cerny v zemi hnedych).

Alexandrie ma dlouhe pobrezi ale vede u nej rusna dalnice a k mori se musi podchodem. V tomhle rocnim obdobi je tu chladno na svetrik a taky jsme videli dost sedivy obzor takze na nejaky prochazky u more to moc nebylo. Ale libila se mi architektura, takovy trochu kolonialni smrnc, hotely jsou vysoke domy s dekorativnimi balkony a sem a tam je videt nadherna i kdyz omsela vila. Nevim jestli na omitky tak pusobi morske ovzdusi nebo je to nekvalitnim materialem ale jsou dost opryskane. Na balkonech povlava pradlo a kdyz je nekde kousek palmy nebo kere ma zaprasene listy. Lide co bydli ve vyssich patrech si nechavaji nakupy ukladat do kosiku a vytahuji je provazem nahoru. Na kazde ulici je alespon jedna cajovna a pro
de
jna sladkosti. Je to romanticke misto.

Pozejtri se vracime domu takze uz bude nasledovat jen zaverecny fotoblog a pak uz jen sede londynske studene dny. 20ho se dozvim jestli dostavam padaka, pak by jsme se sem treba mohli prestehovat (haha).

3 thoughts on “Egypt IV – Zpatky v Kahire

  1. Efca January 18, 2009 / 2:01 am

    Ahoj spoon:)Narazila jsem na tvůj blog.Moc se mi líbí,hlavně tedy deník matky.Za měsíc budu rodit,bude to mé první dítě.Mám trochu strach jestli naši malou čokoládu(jak s oblibou říká Manžel:))zvládnu,ale po tvých článcích jsem už trochu klidnější.Přeji Ti mnoho štěstí a zdraví pro celou Tvou rodinku.

  2. paja-ostrovanka January 18, 2009 / 8:45 am

    ty omitky se strasne rychle nici tim morskym vzduchem, to je pravda. k tomu jeste prispiva ledabylost stredomorskych narodu… jsem moc rada, ze jste si to takhle uzili. f. se musi citit bezvadne, ze ti krome nigerie mohl ukazat taky jiny kout zeme, ktery dobre zna. tak stastnou cestu zpet!

  3. Eliza January 19, 2009 / 4:16 pm

    Tak když jsem to tak procestovala s teboutak se mi tam ani nechce jet s nějakou nudnou cestovkou. To je vždycky jenom nastupte si, nalevo vidíte, napravo vidíte, vystupte si. Musela jsi si to užít a také už pro tu délku “zájezdu”. To se ti v Anglii bude opravdu asi stýskat. Ještě že se máš na co těšit, zařizovat byteček a podobně. No přeji samé dobré zprávy, a divím se, v jaké pohodičce to píšeš a sis to užívala. Asi bych už byla mrtvá, a to ještě taháš malýho. Tak šťastný návrat.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s