More, slunce, vitr a valeni se po polstarich

Z Kahiry jsme se sem presunuli autobusem. Jednak to bylo vyrazne levnejsi (75 egyptskej liber jeden listek oproti 400 libram za letadlo) a protoze nejsme v casove tisni, rozhodli jsme se risknout 8hodinovej trip s rok a pul-letym synem. Zavazadla jsme zredukovali na jedno a jedno male prirucni se svacinou, pitim, plinkama a hrackama na zabaveni a zbytk nechali v kahire u znamych. Probehla velkolepa rozlucka. Noc predtim jsme kourili ovocny tabak ve vodni dymce na strese naseho hotelu s Jerrym a v den odjezdu nas k sobe domu vzal Obinna. Nejdriv nas vzal k Johnovi na obed (egussi soup a pounded jam) a pak nas hostil whiskou a kolou a nakonec jsme ji ve trech zdolali skoro pulku, doslo taky na nejaky jointy.

Trvala jsem na tom aby F. zustal strizlivy protoze jsem se obavala ze nenajdem autobusove nadrazi, spravny autobus, dvere do neho nebo se ‘zapomenem venku’ na nejake curaci prestavce uprostred pouste (coz se mi skoro prihodilo v Indii po poziti ganjovejch kolacku). Uz to vypadalo ze cestu zrusime protoze kolem 10 vecer se zabava dost rozproudila a vypravely se prihody ze zivota a pridala se k nam Obiho pritelkyne (z Ethiopie) ktera se neustale nabizela ze pohlida Samuela nejakej den az se do Kahiry vratime aby jsme mohli obrazit nejaky kluby v noci. Mne jednak bylo lito penez za listky a casu kterej jsme venovali pripravam na cestu, navic jsme sebou u nej doma nic nemeli, dve tasky byly u Sunnyho (Sunday) a kufrik kterej jsme chteli brat do Dahabu porad na hotelu (z kteryho jsme uz byli odcheckovany), (takze kdyz se S. polil kolou, oblikla jsem ho do svy mikiny coz bylo dost humorny), takze jsem si s ulevou oddechla kdyz se oba panove zacali k 11te zvedat k odchodu.

Obi nas odvezl nejdriv na hotel pro kufr, a pak jsme se snazili najit hlavni autobusove nadrazi, coz nebylo nejsnazsi protoze tam nikdy nebyl a veskery dotazani na smer cesty odpovidali stylem ‘jed furt dal’. To je pro ne typicky, proste MUSEJ podat vysvetleni a instrukce i kdyz nemaji POTUCHU kde dotazany misto je. Nakonec jsme to nasli a dokonce i nastupiste. Cekalo tam par lidi, mezi nima bilej parecek cestovatelu s uhlednymi dvema velkymi batohy a dvema malymi prirucnimi. Ja, protoze bylo jeste trochu casu, rozhodla jsem se jit na zachod malyho prebalit a prevliknout (nadrazni cekarna byla dost studena) a zjistila jsem ze v prirucni tasce nemam zadnej svetr a zacala jsem prehrabovat kufr. Sama jsem zadnou marjanku nemela, jen jsem se ji nadejchala pasivne, ale cejtila jsem se uplne MIMO jako kdybych sama jointu dala pet. Nekoordinovany pohyby a pocit ze na me vsichni upiraj oci. Byli jsme zvlastni skupinka, napul civilni par kterej vubec neni na cestach a napul gypsies. Nebyli jsme profesionalne vybaveni delama, spacakama, klapkama na oci a spuntama do usi a jaka cesta bude jsem ve skutecnosti jen tusila protoze jsem podobny dlouhy tripy podnikala pred HODNE DLOUHYM casem (kdy mi vsechno bylo tak nak vic jedno).

Nastesti sedadla autobusu nebyly plne zaplneny (i kdyz nastupnich ‘sberacich’ zastavek v Kahire bylo vic a s kazdou jsme TRNULI protoze sedet se dalo jedine hodne zprima, misto n a nohy nebylo zadny a mit dite v naruci na teto sedacce skoro nemyslitelny. Presunuli jsme se z nam urcenych sedadel dozadu na ‘5ku’ a doufali ze usinajici dite polozime mezi sebe nalezato a budem pouze ‘jistit’. To slo jen nachvili protoze autobus dost nadskakoval a vzadu to dost hazelo. Takze nezbylo nez ho drzet v naruci celejch 8hodin. A zde bych chtela vzdat hold svymu manzelovi kterej se odmitl ‘stridat na smeny’ a cely to probdel a drzel Samuela tak sikovne ze to opravdu prospal. Krome ty ‘5ky’ jsme meli jeste dve prilehle ‘2ky’ a ja vymyslela osobne celou serii moznych a nemoznych pozic na spani a v Dahabu vystupovala celkem odpocata a nepolamana. Prestoze jsem po hodine jizdy prohlasovala ze zpatky letime i kdybych nemela po zbytek pobytu jist, musim rict ze to zas tak strasny nebylo akorat mi byla zima (nevzala jsem si hrdinka nic teplyho) takze pokud to nekdo hodlate absolvovat urcite pribalte teplou deku. Pro Samuela jsem ji mela, i polstarek :)

Taky Egyptane docela smrdej, i kdyz tenhle bus nebyl nejlevnejsi, typci v nem byli opravdu pripadi. Trochu mi to pripomina Indii, kde kazda zena byla princezna a kazdejch chlap naprosto nezajimavej a neatraktivni usmudlanej otrhanek. Nechapu jak se naka Evropanka muze s takovymhle typem Egyptana zaplest (a par takovejch nesourodejch parku uz jsemv Cairu videla). Samozrejme nejkde musi bejt nejaka ‘upper class’ Egyptanu, byznysmeni, chlapici co se umej obleknout, jsou cisty a VONEJ ale ty asi nejsou moc bezne k videni na hlavnim namesti v KFC. (Jsme tam cekali na Sunnyho, nekamenujte me, jedli jsme jinde :) Takze jsme k 9ty rano vystoupili z autobusu (cestou bylo nekolik kontrol pasu, nevim c hranice jsme projizdeli ale urcite ne hranice statu, spis okresu) a nechali se odchytit taxikarem. Prihodne jsem se optala toho bilyho parecku jestli uz maj vyhlidlej hotel, protoze vypadali na ‘Lonely Planet pruvodce holders’ a oni ze Jasmin ale ze o nem jen cetli, ze ho neznaj osobne. Skocili jsme vsichni 4 do jeepu (ja se S. dovnitr k ridici a zbytek na korbu k baglum) a jelo se.

Hotylek byl presne takovej jakej jsem si ho vysnila. Bylo jeste brzo rano a nebyl tu nikdo nam ukazat pokoj tak jsme shodili bagly a sli se projit okolo ale ja uz mela vybrano. Prosli jsme skoro kilometr po plazi ale nic se mi tak nelibilo. Ostatni byli vic ‘posh’ a campy zase dost osuntely. F. prosazoval jit vic dozadu, do hotelu bez vyhledu na more (nebo s vyhledem ale pres dalsi rady budov) coz by nas prislo o polovinu levnejc, a ja se na to sla podivat ale nakonec jsem si prosadila Jasmin kdyz se ukazalo ze pokoje volny maj. Jsme tady jen par dni a radsi se uskrovnim na jidle nez vzit zavdek pokojem v nejakym komplexu ve kterym se clovek probudi a nevi kde je. Tady se probudim a sednu si na balkon a koukam na more.

Ted F. se S. spej a ja tukam dole v restauraci s polstarema misto zidli a az se probudej zamavaj mi z balkonu ze se jdem najist nebo si me tu vyzvednou a jsme ve spojeni. Vcera jsme prosli dlouhou prochazkou pobrezi a nasavali vune z restauraci. Prevazne kour protoze skoro vsude maj vecer ohne. A palej nejaky kvalitni cerveny drevo protoze to strasne krasne voni. Mozna cedr. Je tu pomerne malo lidi, protoze neni sezona, oni rikaj ze je ‘zima’ ale je na tilko a kratasy a ja si to uzivam. Dneska jsem si pri opalovani cetla anglicky noviny se zpravama o Amy Winehouse ktera ma novyho pritele a o ‘snehove kalamite a mrazu’ protoze teploty v UK klesly pod nulu. Sok a horor! :) Personal je privetivej a ochotnej ale ne vlezlej. V kazdy restauraci hraje chill-out hudba a svitej barevny svetylka, lucernicky a lampiony. Skamaradili jsme se s par lidma, vetsinou s lokalnima. Syn jednoho z personalu, Muktar (5let) je ted nejvetsim Samuelovym kamosem. Vodej se vsude za ruce. Vcera tancovali na stole pri divokem bubnovani. Otevreli jmse si dalsiho Jacka Danielse, kteryho jsme dostali jako dar, a meli hodne prijemnej vecer. Obsluha nam nosila jednu kolu za druhou a dokonce pro me sehnali buraky. Vubec neprotestovali ze konzumujem alkohol (nebo ze konzumujem neco co neni zakoupeny u nich), naopak nam pomahal dohlizet na dite ktery cestovalo od jedny skupinky turistu k druhy a prohanelo vsudypritomne kocky. To jen ja mam obcas jeste takovy ty predpojatosti.

Samuel pak usnul na polstarich, byl zabalen do deky a my jeste chvili vychutnavali klid a pohodu a sli spat az k pulnoci. Nic moc nemame v planu, jen se poflakovat takze v tomhle duchu se to ponese dal, jediny mym dilematem zustane jestli vlizt do vody nebo ne, pripadne kdy, protoze tu zadny koupajici se exoti nejsou (je prece ZIMA) a ja bych si docela rada sla zaplavat. F. se o mne boji, v noci me pustit nechtel, prestoze bylo krasne teplo, vitr utichl a vlny skoro zadny nebyly. Ve dne to fouka vic a taky nechci bejt stredem pozornosti. Mozna tedy zejtra HODNE BRZO rano, no uvidim
e.
..

PS: sorry za chyby ale tady na tomhle compu to maj nastaveny tak ze nevidim pulku textovyho okna, je ‘zalezly’ pod ten modrej pruh se vzkazama a nemuzu tak editovat text kterej je za pulkou radku. a PSS: prestavam mit prehled o datumech a tom kterej je den.