Navrat po peti letech, setkani s prateli, arabstina a pyramidy na druhy pokus.

Cesta a ubytovani 

1.1. Prvniho ledna jsme neco k pul devate vecer pristali v Cairu (Kahire), hlavnim meste Egypta. Kupodivu jsme tentokrat cestou na letiste a do letadla neztratili pas a stihli se nalodit celkem vcas. Letadlo navic bylo poloprazdny takze kdyz Obinna vytuhnul polozili jsme ho pres dve sedacky mezi sebe (sedeli jsme na te prvni ctyrce veprostred kde je prostor na nohy) a dokonce se trochu prospali.

Po pristani jsme se se zavazadly na voziku prodrali ven a nechali se oslovit prvnim taxikarem. Zatimco ja jsem do sebe nasavala savala vuni a teplotu mistniho vzduchu, zvireny prach a more svetel, sedou splyvajici s modrou az do cerne, Franklin obdrzel prvni davku arabstiny s informacemi o cenach, ktere, jak jsem se pozdeji v taxiku dozvedela nam rozbouraly nas rozpocet, uz tak chatrny.

Po chvili arabskeho dohadovani se ale starik rozzaril a pak uz stebetali celkem vesele, nechali jsme se vezt nekam kde to Franklin znal z doby kdy tu bydlel. Prestala jsem vnimat cas a pozorovala jsem mijejici se svetla a ulice ktere s kazdou dalsi nocni hodinou zdaly se byt zivejsi a zivejsi. Nerozumela jsem o cem se ti dva vepredu bavi a prerusovat je s zadosti o preklad se mi nechtelo. Vystoupili jsme asi po pulhodine a ridic nas vedl do kancelare. Nekolika telefonaty za jizdy se totiz domluvila prohlidka bytu ktery pronajima sef jejich taxisluzby. Ujistovali nas horem dolem ze ceny v hotelu jsou trikrat drazsi, ze tady mame dva pokoje, obejvak a loznici, ze nam budou chodit uklizet a do Dahabu at vubec nejezdime, ze tam prsi a je tam zima a tak podobne. Samozrejme jejich zajem byl pronajmout to aspon na tejden ale my se nechteli na tak dlouhou dobu vazat na jedno misto i kdyz cena asi byla ferova. Fascinoval me akorat balkon, bylo to asi 7me patro ‘panelaku’ a vyhled byl uzasny. Byty jsou tu rozmerne a jejich styl vybaveni je ‘luxusni’ i kdyz omsely. Necitila jsem se ale bezpecne a pohodlne v cizim byte, kdo vi kdo ma klice, pojdme najit hotel aspo na jednu noc a pak treba budem hledat levnejsi kdyby to bylo TAK hrozny, premlouvala jsem Franklina a tak jsme opet naskocili do taxi a nechali se odvezt nejdriv ‘na stanici’ kde vyskoci sef (nebyl vubec nastvany ze s nami vazil cestu, naopak koupil obinnovi cokoladu a popral nam good luck) a nechali se zavezt jinam. Hotel nam nakonec ridic doporucil a telefonem cestou zjistil jestli maji volno. Recepce byla pratelska a usmevave tvare mladych arabu nam sdelily ceny za pokoj ktera nam znela docela lahodne. Bylo uz pres pulnoc a mne se pokoj libil ( o nic horsi nez v Indii ci Nigerii – ciste povleceni, koupelna s hornou vodou – co vic si clovek muze prat) takze jsme shodili tasky a vzali si klice. Pak jsme jeste jeli vytahem na stresni restauraci protoze jsme meli hlad a to co nam pripravili za veceri (servis nonstop) predcilo vsechna ma ocekavani. A spalo se nam sladce.

Prvni vylety

Jsme pomerne blizko centra, a navic hned u vylezu metra takze doprava neni problem. Plus vsudypritomne taxiky s kterejma se da cena usmlouvat na obvyklych 5liber (max10). Pomer je 1 anglicka libra k 8 egyptskejch. Hodne taky chodime pesky, Obinnu nosime v naruci nebo ja na zadech v nositku. Ale dost se pri tom zapoti. V noci a rano je chladno (pro ne zima – nosej bundy a kabaty, nasinec to odbyde svetrikem ci mikinou), kolem poledne se pak udela hezky na tricko (Franklin mel dneska kratasy) ale opet – oni chodej nabaleny. Chapu ze jsou zvykly na jiny VEDRA takze se jim nedivim.

2.1. Prvni prochazka byla centrem na trziste Khan el Khali – udajne nejstarsi trziste sveta. Sli jsme tam ulickami ktery taky byly trziste, jenom sortiment se lisil. Koreni, zelenina, kuchynske nadobi, obleceni, hracky, proste potreby pro domacnost a obleceni kteri nosi ONI. Pak jsme dosli na turisticka mista a tam byly k videni suvenyry, satky, stribro, lestici bot, malovacky tetovani, v uzkych ulickach bylo mozne poridit takove ty pohlednicove zabery (pokud clovek vyckal dostatecne dlouho na to aby prave prosli posledni bili turiste a cvaknul to tesne predtim nez prisli druzi). Snazili jsme se najit BOCNI ulicky a posedet v nejake kouzelne zaprasene pohadkove cajovne ale nakonec jsme skoncili v takove te proflakle s ‘nahanecem’ hostu, s vyhledem na namesti a mesitu, caj byl taky dobrej, akorat ze drazsi, asi jako kdyby jste si ho dali v praze na staromaku. Turisti vybaveni pruvodcema Lonely planet a fotakama nas mijeli, obleceni ve sportovnim, s trekkingovejma botama a prohlizeli si my zapraseny nohy v sandalech, kdyz jsem odbihala od stolu a privadela zpet rozverne dite ktereho lakaly vsudypritomne kocky. Na ruce mi zaril novej stribrnej prsten s velkym cervenym kamenem. Stribrem jsme ozdobili i Obinnu, udelali mu naramek a retizek na miru.

3.1. Vedeli jste ze k pyramidam se jede metrem? Metrem a na velbloudu, mam-li byt presnejsi. Nebo vlastne uplne nejpresnejsi tak metrem, pak taxikem a pak na velbloudu. Metro je prehledny a prostorny, v mapkach a orientacnim systemu se da pomerne dobre vyznat, ovsem jen cvikem a praxi clovek prijde napriklad na to kde na nastupisti NEMA stat protoze az vlak zastastavi bude tam vagon vyhrazeny pouze pro zeny, tudiz pobezi podel vlaku a druhej vagon taky bude pouze pro zeny a pak uz se dvere zavrou a vlak odjede. No ale metro uz jsme zvladli, dokonce jsme to do Gizy meli z nasi stanice bez prestupu. Tam jsme sli vzit taxika i kdyz se nam nejakej mistni vhovoroval at neutracime prachy a jedem autobusem (no, k autobusu maj tyhle mikrobusy daleko, na tomhle setrit nehodlame, jezdit jako sardinky). Taxikar mel rozpadajici se ladu (takovy jsou ostatne vsechny zdejsi taxiky) a asi jen jeden zub, byl to naruzivej kurak. Nicmene clovek se srdcem na dlani. Rozpovidali se o fotbale, zachvili byl Franklin ‘jeho clovek’ a oslovovali se ‘kapitane’. Vyjeli jsme na dalnici, a po asi 15 minutach za sedivejma panelakama na sedive obloze vykoukly dve pyramidy. Byl to tak ohromujici kontrast ze jsem se pokusila stahnout rozviklane okynko a pozadala Franklina kterej mel u sebe tasku (nase vecna delba: jeden dite druhej tasku) aby mi podal fotak. Pri prohrabavani taskou ho napadlo zeptat se mne kde jsou penize. Zarazila jsem se. ‘Penize mas prece na starosti ty?’ ‘Vcera jsem je daval k tobe do tasky!’ ‘No to jo ale vecer jsem pak tasku uklizela a cistila, musela jsem vsechno vyndat, byl tam bordel a rano tam davala jen obinnovy veci, plinky, vodu, jidlo, hracky…’ …. zkratka a dobre, vyplynulo ze ledvinku s VSEMA nasema prachama a pasama jsme nechali pohozenou v pokoji od kteryho jsme na recepci vratili klice aby nam ho uklidili. Franklin zacal rvat na ridice at to otoci ze musime hned do hotelu, ten nechapal, pyramidy na dosah, pokousel se nas presvedcit at si je nejdriv prohlidneme ale s Franklinem nebyla rec. Neodvazila jsem se zeptat kolik drobnejch ma po kapsach a jestli to vubec pokreje cestu taxi tam a zpet na metro. V nejvetsim zmatku Obinna usnul. Chtelo se mi poprosit F. at me vysadi v nejaky kavarne ze pockame az se vrati s penezma, ale co kdyby tam ledvinka nebyla? Bala jsem se pomyslet. Meli jsme s sebou 1400 liber a tohle byl nas prvni den. Jaka uklizecka oddola takovemu pokuseni?

Pokoj nas vital uklizeny, postel povlecena, uprostred rucnik a ruze, ledvinka tam kam jsem ji odlozila, na vrchu Samuelovyhho ‘voditka’ na nocnim stolku vedle skrine. Napeti okamzite povolilo a bezeli jsme zas na metro. Ridic ktery si od nas pri nasem kvapnem odchodu odmitl vzit jedinou bankovku stal u pokladen a vyhlizel nas. Vitali jsme se skoro s rozprazenou naruci. A uz zase nas vezl za veseleho vypraveni a mocneho popotahovani z cigarety. Poradil nam kde a jak koupit listek ‘na pyramidy’ – to jest MIMO hlavni turisticky ruch a byli jsme mu vdecni. Objeli jsme za 3hodinoveho tripu na velbloudech velke i male pyramidy, udelali si prestavku v pousti a na pyramidu si dokonce SAHLI. Vodic velbloudu vedel z jakyho spotu udelat fotku a s fotakem zachazel zrucne. Ev
identne to n
edelal poprve, vychytal pozadi tak ze jsme v centru mezi pyramidama. Sfingu jsme videli jen zdalky ale zaroven fronty a nudle a davy turistu a autobusy hemzici se tam a sem takze jsem to velice rada ozelela.

Kamaradi

Muj manzel tu zil 6let, z te doby se plyne arabsky domluvi. Hral tu profesionalne fotbal, teda jen do ty chvile nez se ukazalo ze jeho manazer fotbalovymu klubu slibil neco co nemohl splnit (dodat papiry ktery neexistovaly), samozrejme po te co inkasoval penize. Byl to pribeh ktery se pak tahl pres fotbalovy asociace a ambasady az se F. nakonec stahl do ilegality a zivil se tu vselijak, naposledy pred deportaci zehlenim kosil pro diplomaty. Dnes mi mohl ukazat nejen misto kde ho chytili a imigracni oddeleni kde ho drzeli ale i lidi kteri mu pred tim pomahali, dum kde bydlel a pokoj v byte, dokonce i kreslo na kterym sedaval. Osazenstvo bytu se zmenilo, ale je to porad nigerijska komunita a stacilo par telefonatu a padali si do naruce s kamaradi kteri se nevideli leta. Hodne me dojimalo jak ho poznavali prodavaci v naroznich malych kramcich, jak se smali jeho vtipum a placali ho po ramenou pri vzpominkach a byli radi ze se prisel podivat a on jim dekoval za to, ze mu obcas sem a tam neco dali kdyz nemel co jist.

Kazdy den se setkavame s nekym koho zna. Dnes Sunday (to je opravdovy jmeno) – kterej tu hodne pomaha nigerisjky komunite (ktera cita udajne kolem 5tis lidi). Ale to by bylo na dlouhy povidani.

Neveslo se mi sem: vylet po rece Nil na lodicce, jizda centrem mesta v kocare tezenym konma, nespocet kavaren a jidelen a nase snidane na strese (12patro) hotelu, skamaradeni se s personalem kterej nam chodi kupovat pro Obinnu cerstvy mliko, pak ho ohriva a nosi do pokoje a podobne.

Dnes jsme si dali vyprat pradlo a zejtra to tu balime a vyrazime smer Dahab. Autobus vyjizdi o pulnoci a prijizdi tam v 8rano. Ja si ale nechci nechat Cerveny more ujit, takze ten trip podstoupim a dofam ze ho vsichni tri prezijem. :)

Pokracovani priste a fotky az z domova. Ne ze by tady nesly stahnout do compu ale nechce se mi jima prochazet a zmensovat je a vubec jsem rada ze se mi podarilo ukradnout tuhle hodku na Net, protoze vetsinou kdyz Samuel konecne spi tak s nim jeden musi bejt v pokoji a vetsinou ten jeden jsem ja protoze F. sedi s kamosema na strese na pivu a ja cumim v TV na filmchanel.