V praci je neuveritelna nuda, zcela regulerne si surfuju druhej den po netu, chodim zebrat nejaky dodelavky a scrapy vlevo vpravo, i u kontraktoru, sef o vsem vi, na vsechno odpovida ‘dej mi 10minut’ sam sedi na jednom jedinym vykresu cely dny, tvari se obezretne, jeho ‘podsef’ M. mi v podstate sebral jedinou dustojnejsi praci na lodi Cutty Shark, zacal predelavat my vykresy a sere se s tim cely tejdny, a mne dochazi veskera zbyvajici pracovni moralka.

Nejaky higlights nebo pozitiva poslednich nekolika pracovnich dnu? Kazdej soukromej email kterej me trochu odtrhne od mucive nudy a otravy, prolozene pocitem viny. Konversace s vedlesedicim kolegou Kanem kterej me nechal mu vcera s necim pomahat a za kazdou blbost podekuje a je milej a zdvorilej, kdyz odchazim a prichazim zdravi me jmenem (very rare!). Potkani se na schodech s Olu – nasim novym financnim asistentem. Uz je tady asi druhej mesic, jen jsme spolu vymenili par mejlu ohledne mych school fees, vedela jsem kdyz nahrazoval Anishu ze je to UDALOST, jednak je to chlap (!) a jednak je to cernoch (a podle jmena urcite african a dost mozna nigerijec) (!!!) a kdyz jsme se setkali ‘face to face’ zjistila jsem navic ze je mimoradne sympatickej, mladej, urostlej, a tvar ma zralou pro modelling a uplne me uvedl do rozpaku. Jestli nekdo sledujete Xfactor tak vypada jako ten nejafrictejsi z JLS – s vyholenymi ornamenty na hlave.

No a to je asi tak vsechno. Mam intenzivni pocit ze kdybych tu nebyla bylo by to nejen UPLNE JEDNO ale spise LIP.