Week 21

Tak daleko, tak blizko

Streda 5.11 Na desatou dopoledni jsem byla objednana na scan ve 20tydnech. Zjistila jsem to pri nahodnem pohledu do diare az cestou do prace, vyskocila na Old Kent Rd v 8rano z preplneneho autobusu c.453 a vratila se domu. Do nemocnice jsme se dostavili nakonec vsichni tri, Samuel zpusobne sedel tatinkovi na kline, upijel dzus a koukal na monitor. Pan doktor prohlizel a promeroval vsechny tvoreckovy organy, tahal mysi cary a krivky a zaznamenal data do systemu. Intenzita pruhlednosti’ jakoby se menila pritlacenim plastoveho cidla na me bricho, z pohybliveho tvorecka se chvilema staval uplnej a dokonalej clovek, a vzapeti se menil na kostlivecka, pak zmet skvrn a fleku. Pak zas tvorecka, a opet se ztracel v jakoby oblacich, kterymi proplouval a pohlcovaly ho prapodivne tvary. Ma tam dost mista’? otazala jsem se s neurcitou obavou. Pripadalo mi ze kam se hne narazi na stenu. Ma SPOUSTY mista’ usmal se na mne prijemny pan doktor. Podivej, on otvira pusu, neco polyka …a ted si do ni strka prst!..‘ obracim se na manzela, ktery ma chvilema problemy se v obraze na monitoru zorientovat a pan doktor se usmiva  jak vite ze to je ON?‘ ehhmmm…nevim’ (nechce se mi poustet do vysvetlovani taju nasi dorozumivaci anglictiny  he’ jako baby…whatever…muj manzel mi rozumi) a on na to  a chcete vedet?’

Samozrejme ze jsme chteli. You might be as well right’ doprovodi slovem obrazek na kterem se jasne a zretelne rysuje vybaveni naseho budouciho potomka. Rozesmeju se, rozhybam tim bricho a rozhodim obraz. Franklin je zmaten. Je to kluk, nevidels?’  Ne, jak se v tom muzes neco videt?’ protestuje a pan doktor znova najizdi na inkriminovana mista a zastavuje a foti detail. Takze neni pochyb. Uzijeme vsechny Samuelovy peclive schovane oblecky. A mamka bude zklamana, tesila se na holcicku. Nam to je oboum jedno, hlavne kdyz bude miminko zdrave. Takze budete v mensine’ usmiva se doktor smerem ke mne a Franklin prohlasuje girl next time’ a ja to nekomentuju.

Prichazi druha faze navstevy – totiz zhodnoceni vysledku scanu vzhledem k vysledkum triple testu’ a prvniho scanu ve 12tt, na zaklade kterych mi spocitali a sdelili zvysene riziko DS (konkretne 1/110).

Vsechno je v poradku, jen ledviny jsou mirne zvetsene, cemuz bychom normalne nevenovali pozornost, ale s ohledem na predchozi zaznamy musim konstatovat, ze to muze byt dalsi indikace DS’ pravi po delsi odmlce a studovani coputeru doktor. Muze a nemusi’ dodava ihned. Ale presne vam to rict nemuzu. Dalsi scan se bude delat ve 34tt. Presne by se to zjistilo pouze pomoci ACT (na kterou jeste neni pozde).

Nechavame si jeho odpoved projit hlavou. Takze dnesni vysledky riziko nevylucuji, nebo zvysuji?’ dotazuji se. Zvysuji, rekl bych tak na 1/80′ odpovida vecne a nemeri si me ani soucitnym ani zkoumavym pohledem. Bojuji se slzama, ktery se derou do oci, spolu s hustou rymou ktera me nuti smrkat co 5minut.

Obratim se na F. a rozhodujem se pro provedeni testu. Nejlepe ted hned. Ale posilaj nas domu si odpocinout a poradne to promyslet, zabookujou nas na nasledujici den, doporucej vzit si volno z prace a presne to tedy udelam. Jedeme na domluvenej appointment na cesky ambasade vyzvednout Samueluv pas, ja jeste dlouho ubrecena a diskutujem o tom jak nalozime s vysledky ACT. Najednou to 1% riziko potratu pri odberu plodove vody jakoby vymizi a jedine co zustava je predstava reality a odpovednosti za privedeni postizeneho ditete na svet. Pozdeji se docitam na internetu ze to 1% riziko je notne prehnane, ze je ve skutecnosti daleko mensi. Ale to uz mam odber za sebou.

Na ambasade jsme nakonec brzo, dvere jsou zamcene, jdu tedy do nedalekeho café, neminim mrznout venku, sednout si neni kam. Kdyz prichazim pak par minut pred druhou odpoledni (na kterou mam stanovenou schuzku) je tam uz hrozen lidi nalepenejch na dvere. Neminim se s nikym pretlacovat a dohadovat o tom kdo tam byl driv, vsichni jsou mladi a vypadaji pomerne drze, hlavne dve zmalovane cikanky ktere kouri a mluvi sproste. S kocarkem na schodech stejne moc manipulacnich moznosti nemam, tak cekam v povzdali a vsechno jde tak nejak mimo mne. Ve 2pm se otevrou dvere a dobrosrdecne vyhlizejici cernoch me vyvola jmenem a ja se s ulevou se procpu dovnitr. Tam zjistim ze pasy ma u sebe muj starostlivy manzel (po fiasku ztraceneho pasu na letisti mi je nehodla sverit) a ten ze je na nakupech na Portobelo Rd. Volam mu (pres zakaz pouzivani mobilu) a zatim stracham ostatni dokumenty. Pan za okynkem si je bere a mizi mlcky v utrobach budovy. Manzel pribiha skoro vzapeti a zdravi se s ochrankou, ze ktere se vyklube Igbo typek se jmenem Obinna. O neco pozdeji vychazime vybaveni synovym pasem, ktery ma platnost delsi nez manzeluv, a muzeme tedy teoreticky odjet anytime anywhere. (yupiiii!!!)

Ctvrtek 6.11 ACT ve 12.30, Fr. tam byl opet se mnou, S. u Mariam. Manzel pri pohledu na injekci bledl a zelenal, ja nespustila oci z monitoru. Vysvetlovat ze strach z bolesti z vpichu se nemuze ani zacit porovnavat se strachem z moznych nasledku a z vysledku nema asi cenu. Zakratko nato jsme byli doma, ja zbytek dne stravila v posteli koukanim na filmy a F. odjel shanet praci. Vecer vyzvedl syna provedl s nim veskere ukony takze jsem vubec z postele nevylezla, ackoliv mi vubec nic nebylo. Behem odpoledne jsem zavolala do prace ze zejtra prijdu, byl sice patek a ja vedela ze neni moc co delat ale fakt mi nic nebylo a sedet u compu neni ostatne nijak fyzicky namahavy.

Vikend ubehl pohodove, sobota ve znameni setkani ceskejch matek a deti a budoucich matek ….. opet Peckham, tentokrat jsme zahajily session navstevou soft Play blizko knihovny kde se deti vyblbly a az pak hospoda, do dlouhych odpolednich hodin. Vivat nekoureni v putykach, koutek pro rodiny byl oblozeny nama a detma radostne vyskajicima a honicima se kolem stolu a pod stoly. Bylo nas dohromady asi 15. Eva ktera byla pres tejden overdue, nas strasila ze ma kontrakce, pak my ji historkama, nakonec jsme daly kavicku, zakusek a rozesly se za nakupama/manzelama/povinnostma. V nedeli lilo a lilo a my vegetili doma, prijel tata, uvarila jsem obed a pak jsme koukali na tv.

Ponde
li 10.11
Dnesek je ve znameni cekani na vysledky. Sedim u pocitace a co minutu kontroluju mobil. Uz budou ctyri a zatim zvonil jenom jednou, kdyz nepocitam hovor od manzela kterej jel vyridit Egyptsky visa a nemohl najit pasovy fotky. Byla to landline ale bohuzel se z volajiciho vyklubal realitni agent. Bojim se i jit na zachod a beru si s sebou telefon cestou do kantyny. Furt nic. Rikali ze vysledky budou v pondeli, VYJMECNE az v utery. Ma smysl se stresovat? Ne. Taky je mozny ze nebudou vubec, ze se vzorek ztratil, ze se chromozomu nedopocitali, ze ztratili muj celej fajl, ze sbiraj odvahu mi zavolat, ze sestricku prejelo auto a nova se teprv zaucuje. Jdu se zabavit opakovanim testu z Health&Safety in Construction. Celej den huste leje.

Utery 11.11  Vcera vecer mi volali a textovali pribuzni a znami znepokojeni tim ze jsem se za celej den neozvala. Musela jsem vysvetlovat ze je to nikoliv proto ze se nechci podelit o informace, anebrz proto ze zadne dosud nemam. Manzel mi rekl ze mu skipped heartbeat’ kdyz jsem mu odpoledne volala aby mi v zaznamech nasel mobil ty midwife ze ji zavolam co se jako deje jestli uz mam dnes prestat cekat a v kolik tak jim chodi posta’ s vysledkama ze bych se na druhej den psychicky pripravila…. Premluvil me at to necham bejt ze se urcite ozvou sami.

Dneska se teda zase nudim v praci a cekam. Rano byla baterka v mobilu plna, poslala jsem jednu SMSku a vymazala par starych, a razem se octla na poslednim dilku. Tenhle sto let starej mobil by uz zaslouzil zrecyklovat, ted se budu navic jeste nervovat ze mi behem dne chcipne uplne.

Je poledne, venku sviti slunicko, mame okna dokoran, a moje fixace na mobil a ocekavani telefonatu ktery mi ma zmenit zivot se zredukovala do pocitu zavolejte sakra, at uz to mam za sebou, mam taky jiny veci na starosti’ a zacinam bejt flegmaticka.

Textuje mi E., co v sobotu malem rodila, ze ji na prohlidce rekli ze sice ma kontrakce ale at jde zase domu a ze kdyby nic at prijde na vyvolani v pondeli (!) (termin mela 30.10). Hm.

Tata v pet odlita zpet do Cech, jednak tam maji nejakou literarni seanci a jednak jeho otec slavi 96te narozeniny.

Franklina ktery je ctvrtej tejden bez prace posedla myslenka na vlastni podnikani ktera ma momentalne formu Africke restaurace. Vcera videl nejake prostory k pronajmu, vecer nemluvil o nicem jinem a dnes se na ne sel s agentem podivat. Najem je bratru 30tisic rocne (vic nez ja vydelam), o nakladech na rozebehnuti byznysu nema predstavu, stejne tak jako o vecech jako ucetnictvi, dane, nebo, namatkove, treba hygienicke standarty. Zari nadsenim a ja se pokousim nemit protazeny oblicej. Ze Anglie prochazi rannou etapou recese a ze bude hur a ze lidi krachujou a ztracej praci dnes a denne se ho netyka. Ze lokalita neni nijak vytecna a ze musi udelat pruzkum trhu odmita slyset. Ze nase bankovni konto se povazlive tenci a smrskava ho neznepokojuje. God bless him, mozna ma pravdu, je dobry bejt optimista, drzim mu palce, pokud je navic ochoten sam zajit do banky a pozadat o uver tak mu tleskam, ja se tim zatim nehodlam zabyvat ani okrajove.

Je pul ctvrty odpoledne. Mam pocit ze mi praskne hlava. Volam F. a beru si cislo mobilu na midwife. Nefunguje. Volam mu znovu. Chybela jedna sedmicka. Opet opoustim kancl a jdu na chodbicku pred zachodky. Je mi slabo, telefon na druhym konci zvoni. Okamzite me oslovuje jmenem a vysvetluje ze zkousela volat domu na pevnou a chystala se zavolat pozdeji (aby me nezastihla v praci).

Vysledky jsou spatne. DS je potvrzeny a je to na 100%. Opet vytahuji pribehy ktere jsem se docetla na interentu, ze nekdo byl diagnostikovany s DS ale nakonec se ukazalo ze byl uplne OK. ‘Ne, to neni mozne’ vysvetluje mi jak jsou rozbory presne a neomylne. ‘Nemusite se rozhodovat ted hned, podporime vas at se rozhodnete jakkoliv’ a at ji zavolam vecer nebo zitra ze mi vysvetli co a jak dal.

Seberu vsechny sily a jdu zpatky ke compu. Kazdy zabrany do prace a ja mam chut ho vypnout a jit se nekam vybrecet z ty straslivy nespravedlnosti a tezkost mi svira srdce. Zavolam manzelovi a reknu mu co vim a ujistim ho ze prijedu brzo domu. Pak natextuji mame a tatovi protoze vim ze cekaj. Pak se pokusim zabrat do prace a delat jako ze nic. Kupodivu se mi to povede, az do ty chvile nez kolegyne ktera prijde neco konzultovat (ta co ma  syna Obinnu s Nigerijcem) poukaze na my bricho a chce dat rec. ‘Sorry I don’t want to talk about it now’ odbydu ji rychle a vecne jakobych ani nemluvila ja. Pak na zachode zatlacuju slzy, smrkam posledni zbytky rymy a obhlizim sve potrhane rysy v zrcadle. Musim se sebrat sakra. Vydrzim do peti a pak namajluju sefovi ze musim jit driv domu, vyzvida, tak to vybalim a znova spoustim. Nevim jak tohle zvladnu.

A prijdou horsi veci. Ale o tom uz nechci psat, ani premyslet a vubec se tim zabyvat. Takze se na nejaky cas odmlcim a zustanu jen se svymi nejblizsimi.

28 thoughts on “Week 21

  1. Tinah November 12, 2008 / 12:42 am

    Spoon, co dodat… je mi to hrozne moc lito, verila jsem, ze bude vsechno v poradku. At uz se s Franklinem rozhodnete jakkoli, drzim palce, at je vam co nejdriv lip. I kdyz se nezname osobne, jsi mi tak nejak blizka.. Moc na tebe myslim … drz se, kez by bylo mozne nejak pomoct..

  2. Jana November 12, 2008 / 1:24 am

    Moc na Vas na vsecky myslime! Pisu Ti email.

  3. Claire November 12, 2008 / 6:46 am

    Žádný moudratady teď nejsou potřeba. Příroda je krutá, ale umí dělat i zázraky. Držíme palce!

  4. Anonymous November 12, 2008 / 9:14 am

    Ahoj Pavlo, moc ti a tvé rodině fandíme, at vše zvládnete. Modlíme se vás – za všechny 4! Sedlákovi/ Grabštejn

  5. M.Amar November 12, 2008 / 10:02 am

    Souhlasims Claire. Umi delat i zazraky…Taky moc drzim vsechny palce at vsechno dobre dopadne! Drzte se!

  6. Jitule November 12, 2008 / 11:07 am

    Pavli, drzte se. Myslim na vas…

  7. zuzi November 12, 2008 / 11:08 am

    Spoon … je mi smutno a nevím ani pořádně jak ti projevit svou účast… drž se, spoon… budu na tebe myslet. zuzi

  8. Leni ze Sevilly November 12, 2008 / 11:24 am

    posilam spoustu sil, slunicka a optimismu!!!drz se spoon jsme s tebou!

  9. Standa November 12, 2008 / 12:04 pm

    No Pavlo co na to rict, zadny slova nepomuzou. Rozmyslete dobre a nenechte se ovlivnovat od okoli ani na jednu ani na druhou stranu, je to ciste rozhodnuti vas dvou. Preju ti silu k jakemukoliv rozhodnuti.

  10. Puffin November 12, 2008 / 12:48 pm

    Přeju hodně síly – musí to být neskutečně těžký rozhodování… Držím palce.

  11. Tata tulen November 12, 2008 / 1:27 pm

    Spoon……myslim, ze tady pomuze jedine modlitba, takze ja se pridavam k Sedlakovym z Grabstejna a kez ji Pan vyslysi!

  12. flamme November 12, 2008 / 3:26 pm

    držím palce, myslím na vás…hodně sil

  13. Gugu November 12, 2008 / 4:10 pm

    pripojuji se k drzeni palcu a moc na Vas myslim

  14. Jana November 12, 2008 / 8:42 pm

    Modlime se za Vas a moc prejeme silu k rozhodnuti, a abyste se mohli rozhodovat ve svobode. Prejeme silu a lasku!

  15. valkil-bosorka November 12, 2008 / 10:47 pm

    Přeju hodně moc sil vám všem. Těžko psát cokoli… Držte se. Myslím na vás.

  16. olga November 13, 2008 / 11:12 am

    spoonráda čtu Váš blog, nikdy jsem nenapsala, ale teď mi to nedá. Moje první dcera je postižená – nemá DS, ale jednu vrácnou genetickou vadu, když jsem ji čekala, tak jsem měla všechny výsledky Ok a ani na ultrazvuku se nic nepoznalo. Nemám pro Vás žádnou radu, když se dcera narodila, tak jsem z beznaděje pomýšlena na to, že skočím z okna, ale teď je jí 10 let a je to skvělej člověk. Říkám si, že člověk neví co mu život přinese a někdy může i postižený člověk prožít hezčí život než zdravý. ALe já jsem neměla volbu …

  17. Petroula November 13, 2008 / 11:31 am

    Spoon, věřím, že jsi statečná, máš Franklina a taky Samuela, určitě tě podržej a vše bude dobré. Uvidíš, že zase vysvitne sluníčko. Myslím na tebe a modlím se za vás.

  18. miollnir November 13, 2008 / 12:58 pm

    preju ti hodne sily spoon!

  19. Evik1 November 13, 2008 / 2:04 pm

    Tak jsem si po dlouhy dobe sedla k PC a ted tu brecim jak zelva. Je mi to hrozne lito. At se rozhodnes jakkoliv drzim vam vsem palce a preju hodne stesti. Nebudu ti volat, asi ti neni ted do reci ale jesltli si chces popovidat dej vedet a ja budu jedno velky ucho.

  20. laura November 13, 2008 / 2:46 pm

    To jsem pri cteni clanku necekala a hrozne me to zaskocilo, je mi to moc lito. Myslim na vas.

  21. spoon November 13, 2008 / 3:02 pm

    laura: ani ja to necekala, nejsem ten co mysli hned na nejhorsi.evi: co delas na netu, jaktoze nerodis? ;)jito: dik za clanek, Pajo tobe za linky a jani tobe za mejl, a vsem za podporu.Zdravim pana kastelana a jeho rodinu, pani Sedalkove dik za mejl a pozdravy bratrovi ;-)Olgo: o postizenych detech/lidech vim jen z doslechu/vypraveni, osobne nikoho neznam. Bratranec ma 2letyho syna ktery od porodu neopustil nemocnici a je na pristrojich, v podstate se rozhodujou kdy mu odpojej hadicky – ale to je zas jinej pribeh.A jiste ze postizeny clovek muze prozit hezci zivot nez zdravy, o tom neni vubec pochyb. Kolik zdravych deti zemre nebo je tyrano vlastnimi rodici, kolik jich zije v bide a utrpeni (vcerejsi dokument v britske tv o detech v nigerii obvinenych z carodejnictvi), kolik jich trpi dozivotne nasledky autonehod, kolik z nich trpi pouze ‘nezajmem’ rodicu…To je na jiny a dlouhy povidani.dik vsem xx

  22. melounek November 13, 2008 / 7:10 pm

    ahoj spoon, preju hodne sily, vam vsem. a at se rozhodnete jakkoliv, to vase rozhodnuti bude spravne.

  23. BZL November 14, 2008 / 12:22 pm

    Co rict, neni to jednoducha volba… Po zvazeni vsech pro a proti urcite ale zvolite to nejlepsi… Drzte se!

  24. marta November 14, 2008 / 8:15 pm

    Hodne sily pri rozhodovani.. Drzte se a stujte pri sobe..

  25. JITKA November 15, 2008 / 7:46 pm

    DOWNPAVLÍ, POSÍLALA JSEM VÁM MAIL, TAK SE KDYŽTAK OZVĚTE, POMOHU, JAK TO PŮJDE…MŮJ ÚDAJNÝ DOWN (JMENUJE SE ANETKA A JE JÍ 7MĚSÍCŮ)MI TU ZROVNA LEZE (UŽ OD 4MĚSÍCŮ)…TAKY MI ŘEKLI, ŽE JE TAM 100% DOWN A ŽE “UVIDÍME, JESTLI TO BUDE NA ÚSTAV NEBO BUDE MÍT JEN JAZYK VENKU” VIZ SLOVA MILÉHO PANA DOKTORA :((..MALÁ SE NARODILA V NAPROSTÉM POŘÁDKU A VÝVOJOVĚ JE MIN O 2MĚSÍCE NAPŘED :))…MOŽNÁ, ŽE KDYŽ MÁ DÍTĚ NĚJAKOU ODCHYLKU, JE SNAŽŠÍ TO SVÉST NA DOWNA, TOHO SE PŘECI KAŽDÝ LEKNE…MÁM STO CHUTÍ TEN MŮJ PŘÍPAD ZVEŘEJNIT, TŘEBA BY TO PÁR MIMINEK ZACHRÁNILO :))…DRŽTE SE A NEDEJTE SE :))..PA..JITKA S ANETKOU

  26. Jana November 16, 2008 / 9:45 am

    Pedálku, život je prostě boj. Nedej se. Moc se na tebe těším. Riskni to! Až přijedeš, můžeme zařídit testy ještě tady!!!

  27. Lenka November 18, 2008 / 10:54 am

    PavlePavlínko psala jsem vám na email,moc na vás myslím,kéž to brzy přebolí

  28. hanele November 18, 2008 / 7:45 pm

    Myslím na tě Spoon a modlím se společně s ostatními

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s