Fotoblog z naseho 10denniho okruzniho vyletu po domovske vlasti.
Leteli jsme jen ja a Samuel, muj nejdrazsi totiz neni zamestnanec a tudiz nedisponuje placenou dovolenou. Neplaceny volno uz si bral na vanoce a velikonoce, proto me (celkem s radosti) nechal jet samotnou. Jak jsem pozdeji zjistila, travil vetsinu casu doma nicnedelanim, a sveril se mi ze si to silene uziva, ze se ani neprevlika do postele a jak odpadne u televize tak spi, nikdo ho nekomanduje (hmmmm?).
My jsme se se Samuelem taky meli vyborne, hrozne rychle to uteklo, videli jsme tolik mist a lidi, ze ani nevim jak a najednou byl cas sbalit zase kufry. Vubec ani na jednu malinkou chvili nezazlobil, pekne jedl a spal a hral si a na vsechny se smal, vsechno odvazne prozkoumaval a do vseho se vrhal po hlave. S tatou jsme napriklad zjistili ze ma prirozenej talent na lezeni na stafle a schody, nebyl od toho k utrzeni, porad se sapal nahoru, zadnej pud sebezachovy, stabilitu a rovnovahu mel skvelou, hlavne ale silu v pazich, pritahoval se jak magnet.
Pak ho taky dost bavily zvirata, a to i po zvuku i pohledem, a nebal se jit jim naproti a pokouset se na ne sahnout. Akorat se nespratelil s brachovym psem Benem, kterej nas privital mohutnymi vitacimi skoky pri kterejch mi pokrabal zada a malem mi sundal Samuela z naruci. Pak pri kazdem presunu dvorkem na zahradu mu bylo treba uhybat a to vyvolavalo u Sama poplasene hykani a sunuti se po mem ramenu co mozna nejvyse do bezpeci.
Jinak ma momentalne Samuel snad jedinej nesvar a to je kousani (do maminky). Mam ruce samou modrinu a vypadam jak obet domaciho nasili. Kolikrat se mi zakousne jak pirana do ramene a nelze ho setrast. Vetsinou je to pred usnutim, nevim jestli mi tim projevuje lasku, naklonnost nebo hlad, podani dudliku ci jineho kousadla byva zavrhnuto s duraznym nesouhlasem. Nekdy to mozna hlad je, ale tezko rict, protoze mame obdobi ze sni vsechno a kdykoliv.
$$OBR353954$$
Iva v Levych knihach. Nakoupila jsem si pres Kosmas jeji posledni povidkovy knizky a v hospode U Pamatniku nad kachnou se zelim se spekovym knedlikem a pivem probiraly m.j. situaci s vydavatelama ktery povazujou za spravny menit autorovo dilo bez jeho souhlasu a vedomi po korekturach.
$$OBR353955$$
Cukrarna na Andelu
$$OBR353956$$
Mnam! (babicky u kavy valily ocima kdyz jsem tam najela s kocarem a delila se se Samem o zakusek a vodu, kterou bravurne pil brckem)
$$OBR353957$$
Na vystave Africkych masek (sedmi jo, stoji to za to, jsou tam i pohybovy a zvukovy veci, Samuela nejvic fascinovaly fazole)
$$OBR353958$$
Ceska muzea se meni – pani co tam hlidaly expozici nedostavaly hysterickej zachvat kdyz Samuel rozhazel fazole po podlaze, naopak ho chvalily a obdivovaly
$$OBR353959$$
Multikulturni setkani na Andelu
$$OBR353960$$
Dva Samuelove a Erin. Druhej Samuel (uprostred) ma udajne mixly geny ghansko s cesko egyptskejma, jestli jsem to spravne vyslechla. Pani co ho hlidala mela neco s hornim rtem a ja se od nej nemohla utrhnout a moc jsem se nesoustredila na to co rika. Ret se moc nepohyboval, myslim ze do nej mela pichnuty kolagen nebo cim se rty vyplnujou. Rikala neco o tom ze jeho maminka tu moc nebejva (?) a ze se o nej casto stara. Erininu maminku Zdenu znam od Velikonoc, potkali jsme ji s Franklinem v tramvaji a dali se s ni do reci. Tentokrat jsme zasly na palacinku a bylo to fajn. V majlu kde jsme pozdejc probiraly ruzny chaty a diskusni fora (chodi do mistnosti ‘Mulati miminka’ nebo tak nejak) mne prekvapila otazkou jsetli znam spoon. Jeste jsem na ten email neodpovedela ale co nevidet to udelam! ;)
$$OBR353961$$
Samuel s Vidii (18m). Vecere deti ve forme parku a slanejch tycinek byla pro me novinka, stejne tak jako chlebicky volne lozeny na konferencnim stolku a skleneny hrany stolu bez chranitek ale vsichni jsme prezili! My s Vencou vyzunkli sedmicku cervenyho, vytahli par cigaret (z okna), ja se pokochala vyhledem na panelakovou Rajskou zahradu, vyslechla si jak seknul s podnikanim, zavzpominali na stary casy a hrube si nactrli budouci evropsko-nigerijskou obchodni spolupraci. ;)
$$OBR353962$$
A multikulturni koupel (Vasek, tatinek Vidie, malem omdlel kdyz jsem mu sdelila pri hovoru o S. muzskem vybaveni ze ma obrizku – utikal z koupelny a volal ze to nechce videt ;-)))
$$OBR353963$$
Samuel s babickou v cajovem lezeni pred bitvou
$$OBR353964$$
Samuel a ovce
$$OBR353965$$
sousedovic skarpa s drubezi
$$OBR353966$$
peceme na bratrancovu svatbu
$$OBR353967$$
kostelik kde jsem byla pokrtena
$$OBR353968$$
a jeho dnesni okoli
$$OBR353969$$
Samuel v lese
$$OBR353970$$
skritek v mechu
$$OBR353971$$
Bracha v sedym nebi – robot se chysta posekat mu skarpu
$$OBR353972$$
s babickou a Benem
$$OBR353973$$
Na prochazce ve Slabcich
$$OBR353974$$
Krmeni konu s dedou
$$OBR353975$$
veget!
$$OBR353976$$
pecem spekacky, romantika!
$$OBR353977$$
je treba vsechno poradne obehnout a prozkoumat
$$OBR353978$$
zakladna u mamy
$$OBR353979$$
zaslouzeny odpocinek
Uz jsme zpatky doma, let byl naprosto bezproblemovej a sedadlo vedle me prazdny takze jsme si mohli udelat pohodli a Sam to prospal.
Jeste jednou diky vsem co se o nas tak vzorne starali a poskytli nam zazemi a prijeli se na nas podivat nebo si nas odvezli k nim. A s temi kterymi setkani nevyslo snad priste!
Ahoj Pavli, no tak to byla super dovolena!!! Krasny fotky! Samuel je fesak uz ted :)
To je nádherný :)Samuel, Erin, pes, kostel… všechno. Akorát mě překvapilo, že Samuela nosíš ještě vepředu, pro mně už byly takhle velký děti na onbuhimo vpředu těžký.PS: doufám, že “příště” se nějaké to multikulturní setkání dostane i na nás! ;)
manzelko diky! Mne ten uvaz dopredu prijde rychlej a jsem rada ze na nej vidim a muzem si cestou povidat a delat na sebe xichtiky ;-) Nikdy v tom neni dyl nez hodinu, pouzivam to jen kdyz je ‘vlacnej’ a noseni ochotnej ;)Bavi ho se divat kolem, mozna ze zad by videl vic protoze by nemel nos zaborenej do myho poprsi :)Vyzkousim!
Tak příště se hlásím já :D Taky jsem koukala, že nosíš na břiše… já teda zatím taky, ale May je přeci jen asi lehčí :PA to muzeum musíme tenhle víkend už vyzkoušet, vypadá to dobře (ani ne jako český muzeum :D)
Jak je ten svět v dnešní době malinkatej. Docela mně pobavilo, když čtu popisky ze střední Afriky, za pár dní situaci v jednom kanclu uprostřed Londýna, a nakonec to stočíš na Anděl, kde asi tak den předtím procházím já, a jedu odtamtud na chalupu do okolí Sázavy. Kde všude se člověk může potkat, aniž by věděl, že toho druhého vlastně zná. Je to takové příjemné a i poučné, že nikdy nikdo nikde není vlastně cizí.
Eli a to je prave pekny vid?Svet je malej. Nikdy nevime co nas ceka za pristim rohem! ;)