updated

Na blogu nasi byvale au-pair je paralelni historie z te druhe strany.

Kdyz uz jsme u blogu, dovoluji si zde vyslovit domenku ze prilisna angazovanost ve virtualnim svete vede k jistemu ochuzeni a pokriveni toho realneho. Vztah mezi mnou a mou ‘pomocnici v domacnosti’ zacal nabyvat novych, neznamych dimenzi po te, co jsem reagovala komentarem na prispevek na jejim blogu.

Ale zacnu uplne od zacatku.

Leden 08: Dala jsem inzerat na pohyby a popsala v nem presne co hledam a co nabizim. Ozvala se mi Bara. Byla tou dobou doma v Litvinove, prerusila studium na skole (nebo snad menila obor z porodni asistentky na sestricku nebo neco takoveho) a vymenily jsme si behem par dni asi 80mejlu. Vypsala jsem vsechny mozne a nemozne podrobnosti (nechcem zadny domaci prace..) , poslala fotky, vybidla ji at se pta na vsechno co ji zajima. Na velikonoce jsme planovali cestu do Prahy a nabidli ji ze zpatky muze letet s nami, ze se v Praze ‘seznamime’, ze u nas muze par dni bydlet na Smichove. Finalizovaly jsme spolu detaily (‘z tech 50liber mi budete neco strhavat na bydleni a stavu’?…’NE!! to je tvoje kapesny!!:)’ ..)  ja vim, byla to hodne slaba castka ale ja ji uz od pocatku planovala pridat jakmile zjistime ze vsechno funguje. Kdyz jsem ji volala par dni pred odletem optat se jak se bali a pripravuje, tak z ni ciselo nefalsovane nadseni: ‘ja tomu porad nemuzu verit ze mi to vyslo!!!!’

27 Brezen 08:Do Prahy ji nakonec privezl tatinek az den pred planovanym odletem a sli jsme vsichni spolecne jeste s nasi mamkou na veceri. Povazovala jsem za dulezite, ze jeji rodice meli moznost poznat moje, mne i meho manzela predtim nez dcera odcestuje, prestoze jsme si nevymenili kopie obcanek ani telefonni cisla, alespon jsme si pekne a dlouze jsme si popovidali a bylo to prijemny. Prislo mi ze Bara je trochu ‘dady’s girl’ ale kdo neni!,)

Rano jsme se prazskou MHD vsichni 4 dopravili na Ruzyni. Letenku jsem zabookovala a zaplatila on-line uz z Londyna, bylo to s easyjetem kterej nedava mista na sedacky takze to bylo v pohode. Bara byla trochu vyplasena, letela poprve v zivote.

Nenapadlo mne si overovat jakej ma level znalosti anglictiny, s Franklinem prohodila jen par zdvorilostnich frazi, celkove byla velmi placha a mne to bylo, musim rici, celkem sympaticke. (otrkanej a drzej se clovek muze stat postupem casu, stydlivej zpatky uz asi tezko)

Kdyz jsme brali autobus z Gatwicku do Londyna, chteli nam prodat 2.5listku, koukala jsem na chlapka nechapave jakoze proc mam za 8mesicni baby platit ale on mi chtel prodat detskej listek pro Baru! fakt mne nenapadlo ze vypada pod 15 – ale, then again, ja vek nikdy neumela u nikoho odhadnout.

Doma jsme se ubytovali a sli na veceri ho hospody, jednak doma nebylo nic k jidlu a jednak jsem to chtela udelat ‘special’. Nastaly legracni situace jako ‘kam mam davat svoje spinavy pradlo?’ ‘v koupelne je pradelni kos…’ a moje okamzita panika jestli nemam poridit jeste jeden, jestli ted nedelam neco ‘proti predpisum’. V ty souvislosti me napada pozdejsi prekvapeni kterym mne obdarila kdyz pri sestavovani seznamu veci ktery je potreba koupit zahlasila ‘zubni pasta’. Nevedela jsem ze pouziva nasi, a nikdy jsem nespecifikovala co v koupelne (samozrejme krome toaletaku) by mela ci nemela pouzivat. V kuchyni to bylo jasny, ode dne 1 jsem ji rekla ze cokoliv najde a na cokoliv bude mit chut je jeji. Ve strachu aby nahodou netrpela nekdy hlady jsem nakupovala nekdy prebytky, protoze se ukazalo ze az tak moc neji, nebo nevim, rozhodne jsem se nikdy nedockala kometare ci pozadavku ohledne potravin a doufam ze mlcky neprechazela veci ktery ji byly proti chuti.

—VSUVKA: S tim plesnivym chlebem je to tak, ze anglicani maj chleba toustovej a ten je v igelitu. Nase kuchyn je chladna a nema topeni, casto se tam vari a neni tam digestor (takze je i pres neustale vetrani oknem vlhka). Chleba se rychle kazil protoze ja ho kupovala a nikdo ho nejed. Dal treba zplesnivela hruska na mise s ovocem, uprostred jidelniho stolu, par centimetru od Barina laptopu a nosu, a kolik dni myslite ze tam vydrzela lezet? Nejmene 4 nez jsem si ji vsimla ja a vyhodila. Mozna jsem ji mela vyslovne rict: ‘Neboj se vyhodit veci kdyz budou zkazeny protoze to je normalni a naprosto v poradku.’ Ale takova instrukce mi prisla dost surealna.—- KONEC VSUVKY

Pak jsem byla jeste par dni doma a ukazovala Bare okoli, v podstate delala jsem to, co delam vzdycky, jenom ona byla u toho, aby se rozkoukala. Seznamovala jsem ji nejen s okolim (zvlastni duraz jsem kladla na playgroups protoze opravdu kazdy den je mozne jit s detma jinam a ucastnit se jinych aktivit a mne samotne trvalo chvili je objevit a naucit se tam ‘bejt doma’) ale i se svymi prateli, ceskyma maminkama ktery jsou doma s detma a da se tam napr. zaskocit na kafe a nechat si deti hrat atp. Dokonce jsem pro ni na internetu hledala jiny au-pair aby se necitila sama a mohla o vecerech / vikendech neco podnikat.Coz melo nevyhnutelne za nasledek porovnavani podminek a delani zaveru.

25. Duben 08 Neuplynuly ani ctyri tydny a zazehnavali jsme nahlou krizi ohledne pracovni doby. Bara i jeji maminka mne presvedcujou ze to neni o penezich, ze Bara je unavena a ze je toho na ni moc. Cekala bych, ze kdyz pristoupim na jeji podminky a zaridim se podle jejich predstav, bude to lepsi, ale ono ne.

2. Kveten 08 Objevuje se argument ze se u nas neuci anglicky. To ale take vedela ode dne 1 (krome nasi a jeji pracovni doby) – totiz to ze jsem Ceska a muj manzel Nigerijec. S tim toho ovsem moc neudelam. Mluvime doma samozrejme anglicky, ale s ni mluvim cesky a franklinovu anglictinu prekladam, sice se snazi ale nerozumi. Napada mne cesta k reseni ale neodvazuju se ji nadnest. Misto toho pisu email jeji mamince aby Bare pomohla celou situaci zvazit a posoudit a poradila ji sepsat si priority. Od toho se totiz vsechno odviji. Kdyz vim co chci, vsechno je o moc snazsi. Pisu ji veci ktery se Bare neodvazim rict, s prosbou at si to necha pro sebe (ze si napriklad osobne myslim ze by ji prospelo kdyby netravila tolik casu na internetu a vic se snazila o kontakt s lidma v realym svete a ucila se anglictinu od nich). Bara totiz zapina laptop v tu minutu co pridem domu a sedi na nem cely vecer a dlouho do noci. Ze zacatku me jeji foceni imponovalo, to ze si vede blog taky, ze jedna jeji ctenarka poznala samuela (jee je to je samuel, spoon ‘znam’, chodim na jeji blog) byl docela sok, ale jak sel cas pripadalo mi ze se do sveta icq a skype a majlu a surfovani uzavira vic a vic, nevedela jsem jestli teskni po domove a kamaradech nebo hleda urputne novou rodinu, a komunikace mezi nami vazla az ustala skoro uplne a omezila se na moje vecerni vesele ‘tak jak jste se dneska meli?’ a jeji neurcite ‘dobre’ a to bylo vse. Pokud jsem se vylozene nepidila po podrobnostech (kde byli, co delali, jedl? pil? plakal?) zustalo u toho.

Jak jsem prisla na mamincin mejl? Maminka cte a komentuje sve dcery blog a nejen ten, objevila jsem ze dekuje jine bloggerce za to ze se Bary zastala (jakoby na ni nekdo utocil! to mi fakt prislo lito) a tam nechala svuj mejl. Z jinech clanku tamtez vybiram namatkou: ‘Muzi, kteri krici, protoze jsou chudaci. Nesnesla bych neco takoveho po svem boku’ (Reference k Franklinovi) ……’Premyslela jsem o relativite informaci. A o tom, jak s nimi nekteri umi manipulovat. Jak nektere zeny umi byt krute’ (Reference ke mne)….Napsala jsem mamince at mi da telefon, ze ji rada zavolam a veci osvetlim a priblizim, pokud ma o dceru starost atp., ale vsehovsudy doslo jen k vymene nekolika mejlu ktera ustala jeji prohlasenim ze ‘to nema cenu
‘ protoze ‘to beru jako utok’ a ze je ji lito Bary i Samuela – na to uz jsem nemela co jineho rict nez ze pak teda asi bude opravdu lepsi kdyz se rozloucime. (but then again – jak vim ze bary mamince je bary lito aniz by o tom bara vedela ci o to stala??)

Reakce moji vlastni rodiny byla podobne helpful. Bracha bare: ‘ja bych se segrou taky nevydrzel’ (pointa?! vzdyt my dve se mijime, vecer prijdu, vyklidim pole a uzavru se do loznice), mama bare: ‘ja se vam divim ze v tom obejvaku muzete vydrzet’ (mne B. vzdycky presvedcovala ze ji to nevadi, u nich dome spej v obejvaku rodice and whats the point anyway?)

Takze shrnuto podtrzeno, meli jsme tichou domacnost, Bara dal psala blog (‘nadseni a navrat na zem’ a podobne), obcas se vypravila na nejakej vylet do mesta, a nikdo nevedel ‘dne a hodiny’ a ja byla pripravena na vsechno. Dala jsem ji po nasem ‘pohovoru’ zelenou v hledani s tim, ze my budem (operativne a dle potreby) hledat taky (jakekoliv reseni).

Pak jsem ji jednou potkala v obejvaku a povidam ‘ tak jsem dala inzerat a ozvalo se mi behem par hodin asi 15 lidi!’ (povazovala jsem to za zajimavy protoze byl skoro uplne stejnyho zneni jako ten na kterej mi odpovidala ona). ‘Na byt?’ otazala se. ‘Ne, na au-pair’….’Vy hledate au-pair?’ Naproste prekvapeni, sok a horror.  ‘No kdyz ty odejdes asi budem nekoho potrebovat…’ nenachazim jinejch slov, vzdyt pred par dny me informovala o svym nadchazejicim interview a ja ji poprala good luck!. Je docela neprijemne mit doma nekoho kdo budi presvedceni ze tu neni rad. Nebo ze bych to cely nepochopila, ona chce zustat ale ma pocit ze ji vyhazujem? Paranoia!

31 Kveten 08 Nova rodina projevila zajem a Bara (po 9tydnech) odchazi. Nezustava tu zadna horkost a uz vubec ne skodolibost nad tim ze veci v nove rodine nejsou jak se zdaly byt, jen neurcita prazdnota a nedefinovatelny pocit selhani. Meho vlastniho.

Odpovedi na inzerat typu ‘mam strasne rada deti, obcas hlidam bratranka…atp’ jsem ukladala peclive do kose a nakonec se rozhodla pro profesionalniho childmindera, prestoze porad verim ze au-pair by se u nas nemusela mit spatne a ja kdybych tu moznost mela, travit dny v parku a v hracich krouzkach a na trznicich a v kavarnach klabosenim…umela bych si to uzit.

A zaverem? Zajimalo by me co vlastne u nas bylo spatne, proc odesla (krome toho co se nabizi samo, totiz ze sla za lepsim), zaroven pocituju ulevu, nejezdim domu se stresem ze se zpozdim o par minut, nemusim rano cekat na uvolneni koupelny, nemusim rano zastylat postel, od chilmindera dostavam podrobnej denni report o aktivitach, komentare k jeho chovani, apetitu, meneni plinek atp.

Zmizely treci plochy mezi ni a manzelem, o kterejch jsem se dozvedela az dodatecne a zprostredkovane. Kdyz jsme to nedavno s Franklinem znovu probirali, dal mi svuj pohled na vec. Nelibilo se mu ze tu chodi s ‘long face’, ze neni happy & cheerful, nelibilo se mu ze po ni musim mejt nadobi, nelibilo se mu ze nema ‘common sense’ a predevsim ho zklamala hned ten ctvrtej tejden tim ze toho chcem po ni moc.

Na otazku A chtela bys znova aupair? odpovidam:

Ano, takovou co vi co chce, co tu dela a proc

Ano, az se naucime s manzelem poradne anglicky a az si poridime si barak s nekolika extra pokoji pro navstevy jejiho pribuzenstva a extra koupelnami

Ano, az Obinna vyroste a bude chodit do skolky aby nemela moc prace

Ano, az se ze mne stane stredostavovska pani ktera umi udilet rozkazy bez pocitu nepatricnosti a provineni.