nedele

Vyexpedovala jsem manzela s nakrmenym a oblecenym miminkem ven. Trvalo mu asi hodinu nez si vybral co na sebe a taky zauvazoval nad tim jestli doma nenechat kocarek, prece jen miminko v nem neni moc videt, ale presvedcila jsem ho ze muze Samuela nest na rameni, pridrzovat jednou rukou a kocarek tlacit druhou, bude-li chtit. Sama to mam z praxe zmakly, je to jediny co na nej zabira kdyz je uknouranej, koukat se na bzukot kolem sebe z vejsky. Takze je vybaven penezi a poveren nakupem a smeruje si to smer Peckham a bude se vsude patricne prsit a predvadet, obzvlast potka-li nejake kamose, coz jsem si jista ze potka.

Je to poprve co s nim je sam protoze posledni tejdny a mesice je od nevidim do nevidim v praci, vikendy nevyjimaje, krome sobotniho fotbalu, ktery si ujit nenecha jakkoliv utahanej je. Nevim co driv, uvarit si vonavy kafe, napustit vrchovatou vanu nebo si zalizt jeste do postele? Venku je nadherne a ja vim ze skoncim u uklizeni a vareni prestoze mne na odchodu Franklin presvedcoval at nedelam nic a poradne si odpocinu. Ale ja unavena nejsem! Jen jsem moc rada ze sam zazije to co ja zazivam denne, radost a odpovednost a pychu nad svym potomkem, pohledy kolemjdoucich, nezavazne klaboseni se spolucestujicima v autobuse, tihu kocarku obtezkaneho nakupy, Samuelovy usmevy.

Posloucham Jah Cure a je mi dobre.